Vražedná práva

V roce 2007 přišla má oblíbená kabelovka FX s vynikajícím thrillerem o ďábelské právničce a její inteligentní chráněnce. Damages, u nás vysílaný pod příšerným názvem "Patty Hewes - nebezpečná advokátka," pracoval s konceptem, kdy byl na samém začátku zobrazený vyhrocený konec příběhu, a postupně se dvě časové linie (teď a předtím) víc a víc přibližovaly, až se nakonec střetly v překvapivém vyvrcholení. O sedm let později přichází charismatická právnička Annalise Keating se svojí lekcí o tom, jak se vyvléct z vraždy. Ta funguje na stejném principu, víceméně jediný rozdíl spočívá v tom, že tahle jízda pod taktovkou Shondy Rhimes klade o poznání větší důraz na vztahy (zatímco Patty Hewes měla chráněnku jednu, Annalise jich má hned pět, de facto sedm/osm?). Proto je seriál jednak víc "sexy" (dřív či později to jiskří prakticky mezi jakýmkoli libovolným párem skoro bez ohledu na pohlaví či orientaci, panuje úžasná chemie mezi castem, hercům nepopiratelně vévodí božská Viola Davis, osobně mě ale nejvíc potěšilo znovushledání s gilmorovskou Lizou Weil, která neztratila nic ze svého šarmu), především je ale divácky přístupnější. Trochu paradoxně, zdálo by se, že čím větší množství lidí se zmítá v pavučině lží, zvratů a podrazů, tím náročnější to bude sledovat, opak je ale pravdou. Vzhledem k menšímu prostoru pro všechny postavy je všechno přehlednější a člověk má notně rozmanitější volbu při výběru favorita, což nedělá sebemenší problém. Zamiloval jsem si skoro všechny, od nemilosrdné Annalise, přes chladně logickou Laurel, sebevědomí postrádající Bonnie, překvapivě až po "vola" party Ashera (archetyp postavy, co obvykle nesnáším, tady mi naprosto sedí). Každý má svoje místo, každá scéna je malým dílkem puzzle, a pocit ze sledování, když všechny dílky zapadnou na svoje místo, patří jednoznačně k nejuspokojivějším, co současná seriálová scéna nabízí. (28.02.2015)

Pilot: Zmínit musím zejména soundtrack, protože tahle vykrádačka Reznora a Rosse se fakt povedla, a žene thrillerový seriál mílovými kroky kupředu. Napětí u studia případu, napětí v soudní síni, napětí ve škole během honby za nejlepším studentíkem práv... Viola Davis si to hodně dává a divákovi až na konci úvodní epizody dojde, že by se jako mohl konečně nadechnout. Seriál jsem sice objevil až včera po sedmi vyšlých dílech (protože otřesný plakát: takhle chcete prodat očekávanou novinku, ABC?), ale už dnes mě čeká strhující dohánějící maratón. EDIT po sedmi epizodách: Nejdravější seriálový drajv roku 2014. Jasná pecka podzimu! (10.11.2014)

1. série: Shonda Rhimes je televizní titán. Po legendární Grey's Anatomy (pozice hlavní scénáristky), neméně úspěšném Private Practice a v současné době televizní stálici Scandal se vrhla na právnický seriál. Ikdyž pouze z pozice hlavní producentky, její vliv je cítit z bezmála každého okénka, ač za celým projektem stojí talentovaný nadějný tvůrce Peter Nowalk. Příběh nepostrádá dynamiku, atraktivitu (,ať už se jedná o epizodní zápletky, které jsou leckdy mrazivější, než hlavní linie - epizoda se sklepem), ale především staví na precizním castingu, jež je vypiplaný do poslední roličky. Od ďábla v roušce beránčím Viole David, po Charlieho Webera, seriály protřelou Lizu Weil nebo mladé neskutečně talentované osazenstvo v čele s uhrančivým Jackem Falaheem a Karlou Souza. HTGAWM do diváka jede od pilotu na plný plyn a nezpomalí ani se nezalekne před ničím, co by se mohlo na první pohled zdát šílené nebo neuskutečnitelné (zvraty, jako na horské dráze). Naopak, epizodu od epizody přitvrzuje, přidává na tempu a gradaci, až při závěrečném rozuzlení téměř nedýcháte. Produkce Shody Rhimes v současné době nemá konkurence. Nejen že dokáže skloubit lákavé prostředí s vztahovými propletenci, ale zároveň vše okoření hostovačkami pro fajnšmekry (Steven Weber, Ana Ortiz, Elizabeth Perkins, Marcia Gay Harden a další) a neskutečně chytlavým soundtrackem. Roční čekání na další sérii bude vzhledem k závěrečnému cliffhangeru útrpné. 90% (28.09.2014)

Proč to pořád a dokola děláš, Shondo... Ať jsou je to Grey´s Anatomy nebo Scandal, pokaždé musíš svůj dramaticky excelentní scénář "vykvótovat", že. Tudíž se neustále opakuje typ ambiciozní afroamerické hrdinky, která permanentně řve na všechno co má poruce, aby vzbudila respekt a téměř bez přestávky to natírá nejčastěji bílým chlapům (Mirranda Bailey, Olivia Pope, teď přibyla na chlup stejná Annalise Keating). Stejně dobrá postava jako černošská žena, bývá příslušník nějaké gay komunity (Arizona, Cyrus, Connor) jehož milostný život je divák nucen sledovat do nejslinivějšího detailu. No a vše završují identické dialogy v každém ze tří seriálů o tom, jak si ženy mají pomáhat mezi sebou navzájem a bojovat proti maskulinnímu světu plnému křivd a sociální nespravedlnosti. Hrozně mě to mrzí, protože jinak jsou, Shondo, tvé seriály skvělé, divák se těší na každý nový díl a různorodá prostředí, v nichž se odehrávají, lákají a uchvacují maloměstský plebs z českomoravské vrchoviny.. takže znovu, Proč???? (12.02.2015)

Někdo za kamerou si zřejmě uvědomil, že o vlivu programového sráčství na morálku a vnitřní integritu by bylo fajn něco říct, a pak to něco už zapomněl dodat. Čučet na sociopaty, jak využívají každé skulinky v systému, a když žádná není, tak si ji prokopnou, je na jednu stranu zábava (Sherlock v podstatě nic jiného není), na tu druhou je tu ale patrná neochota připustit, že postavy skutečně jsou amorální hajzlové. Nejvíc je to vidět na protagonistce, která není ani tak komplikovaný člověk s veřejnou a soukromou tváří jako spíš soubor protikladů, co se mechanicky střídají podle potřeby zápletky – jednou emancipovaná stíhačka, o chvíli později mentální věchejtek na pokraji zhroucení; jednou bezskrupulózní svině, co v touze po vítězství obětuje cokoli a kohokoli, v další scéně mateřská figura poháněná zájmem o spravedlnost; jednou vezmu na vědomí, že hájit přiznané zrůdy je moje práce, jindy ovšem zmanipuluju okolnosti, aby nová zrůda skončila za katrem; jednou zneužijem systém, v další epizodě vyhrajem případ poukázáním na zneužitelnost zcela zjevně vadného systému, aniž bychom tenhle rozpor nějak reflektovali nebo se jím chraň Bůh nechali charakterově nějak posunout, atd. atd. Takhle ze seriálu nezbývá nic než retardovaná, nepravděpodobně dramatická čumenda postavená na sledu náhod a izolovaných scén a narvaná cliffhangery ve stylu Dana Browna. No nic proti, lidi vypínaj mozek i u větších hovadin. (02.02.2019)