Divoké historky

Argentinské bakalářské historky opatřené krvavým nátěrem, občas šíleně křečovité (úvodní Pasternak sotva obstojí jako televizní skeč, i když autoři Pečeného sněhuláka by Szifronovi ruce utrhali), náběhy na sociální kritiku zabité do plytkých moralitek (jBombito a storka s bouračkou), veškeré limity charakterové, strukturní a ideové obhajitelné tím, že jde přeci o "historky" a k těm podobná reduktivnost patří. Proti tomu se nedá nic namítat, já jen tvrdím, že jde o film nevyrovnaný, spíš k pobavení než skutečně zábavný a ve svých ambicióznějších momentech vysloveně plytký. Skutečně "divoká" je tak jen závěrečná svatba, ale i při ní střídá úsměv lehce zdvihnuté obočí. Čistě natočené, divácky přítulné, ale jinak naprosto spotřební zboží. Lze odůvodnit tím, že (ne)všední absurdita existence mi splývá spíš s filmy Roye Anderssona, jehož pronikavosti a vidění nesahá Szifronův film ani po kotníky. [60%] (10.09.2014)

Humor tak černý, že by mohl sbírat bavlnu na Taře. Jednotlivé povídky sice nemají úplně originální náměty, hodně z toho jsem viděl už jinde, ale musím režisérovi a scénáristovi v jedné osobě přiznat, že v podání, dialozích a často i pointách jde v naprosté většině o první třídu. Předtitulková povídka byla dobrým a vtipným uvozením do filmu, jen mě trochu zamrazila podobnost se skutečnou událostí, která se stala půl roku po premiéře filmu (čímž možná některé události ve filmu už nebudou působit tak nevěrohodně). Poslední pak byla pro mě osobně nejslabší, resp. byla moc protahovaná, ale pointa byla výborná. Aneb kam se hrabe italská domácnost na jihoamerickou. Sražená je sice vtipná tím vyjednáváním o výši úplatku, celkově mi z příběhu ale dobře nebylo ani trochu, to bylo asi nejreálnější a proto nejmrazivější. Nejvíc se mi ale líbil příběh pyrotechnika, protože hrdina je v tomto případě výjimečně veskrze kladný a není vůbec problém mu držet palce v situacích, které v nějaké obměně zná asi každý normální člověk. Trochu mi připomínal D-Fense z Volného pádu. Vzhledem k jeho povolání jsem se trochu obával, že to na konci rozjede ve větším stylu, ale naštěstí to pojal celkem rozumně. A pointa byla vlastně krásná, dokud jednal v rámci zákona, nikdo ho neposlouchal, ani jeho žena, ale když se z něj stal bojovník se systémem, stal se hrdinou i pro manželku, která se s ním předtím chtěla rozvést. Kdepak, ženy doma spořádaného muže vlastně nechtějí, musí mít něco extra. Zasmál jsem se, popřemýšlel, místy zamrazilo. Spokojen. (09.09.2017)

Velká natěšenost udělala asi svý, takže se totálně rozsekanej necítím, ale všechny myšlenky na čtyřhvězdí definitivně šlape do země fakt, že jsem i po dvou hodinách chtěl nenažranej přidat. Španělsko se dá vyskloňovat na peru, na neznámém ale výborném obsazení, na černým humříkovi. Ten mě teda trošičku zklamal, čekal jsem o něco větší taškařici, ale vynahradily mi to hulvátské atributy jako všudypřítomný hněv, pomsta, cynismus a ironie. Stopážové nevyrovnaná šestka povídek je vyrovnaná kvalitativně, přičemž nemůžu jako většina nevyzdvihnout hixplo miniDuel, úsměvnou závěrečnou svatbu a do úvodu skvěle zvolenou čártr linku, která na svých pár minutách dokáže dobře skrytou pointou parádně navnadit diváka na to, co přijde v dalších dvou hoďkách. Malým bonusem jsou hunter&haunted titulky a závěrem snad jen jeden tip pro ty, kdo by neměly povídkového černohumra dost. Doporučuju, i když ten plnej je s přivřeným očkem. 85% (24.02.2015)

Není to tak dávno co jsem viděl velmi podobný španělský film Historias lamentables, který mne zaujal mnohem více. Nebýt o něco lepšího provedení tohoto filmu, dal bych pravděpodobně plný počet i zde. Nicméně je zpracování každé historky vskutku dokonalé a musím pochválit zejména nápaditost každého příběhu z nichž mne asi nejvíce zaujal ten první.  A přesto že vysoká úroveň úvodu nebyla překonána, tak má každá další historka něco do sebe a postará se o skvělou podívanou. 88% (30.10.2021)

Decentní povídkový film na téma zdivočelých mezilidských vztahů dnešní doby. Jakkoliv se jednotlivé příběhy můžou zdát nadsazené a absurdní, vypovídají něco o tom, jak se jedinci dotlačení do mezní situace skutečně můžou zachovat. Vynalézavá režie a kvalitní herecké výkony pak tyto situace plasticky dotváří. Co mi na Divokých historkách chybělo byl zajímavější a citlivější scénář (životnější postavy, chytřejší a vtipnější dialogy, Szifron holt není Tarantino) a s ním spojené dramatičtější vypointování jednotlivých historek. Osobně si na tyhle věci potrpím, proto za mě jen nadprůměrných 60% (17.12.2014)