Norviyia
Norway
Režie:
Yannis VeslemesScénář:
Yannis VeslemesKamera:
Christos KaramanisHudba:
Yannis VeslemesHrají:
Vangelis Mourikis, Alexia Kaltsiki, Daniel Bolda, Markos Lezes, Yannis Bostantzoglou, Sofi ZanninouObsahy(1)
Píše se rok 1984 a do Atén přijíždí upír Zano – milovník zábavy, zdatný piják ginu a obdivovatel krásných žen. V rytmu „osmdesátkového" diska postupně objevuje taje města, až zdánlivou náhodou skončí v baru Zardoz. V místě, kde žádná droga není nedostupná a DJ dokáže publikum roztančit až k mdlobám. Setkání s nordickým krasavcem Peterem a svůdnou Alicí vypadá jako začátek velkého přátelství na jednu noc. Dobrodružství, které spolu ale nakonec prožijí, překročí veškerá Zanova očekávání. Postupně zjišťuje, že to, co na první pohled vypadalo jako velkolepý večírek, je ve skutečnosti promyšleným komplotem proti jeho osobě, v jehož vyústění je Zano vystaven nelehké otázce, zda popřít vlastní ideály a sloužit zlu, nebo si zachovat důstojnost a riskovat tím i vlastní život. Nápaditý snímek, využívající ve své výtvarné stylizaci prvky steampunku, může být stejně tak fantastickou hříčkou jako hořkým komentářem k současné situaci řecké společnosti. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (17)
Můj před-festivalový tip ve výběru obstál. Náročnost snímku je znatelná, velký důraz se klade na vizuální zpracování, které vytváří psychedelické scény. V kontrastu s hudbou se tak divákovi dostává tripový zážitek, na který je odvaha jít střízlivý a špatně naladěn. Velmi mě zaujaly světelné efekty a hra s obrazem, díky čemuž mě film nakonec utvrdil na slušném průměru. ()
Co se týká dějové linky, je příběh nedotažený, já to ale od začátku brala jako obrazově lákavý úlet, proto jsem také z projekce odcházela spokojená. Snad ani film samotný se nebere vážně. Je to spíš taková hra se zvláštnostmi, barevnými světly a hudbou, vytvářející prazvláštní mix, u kterého mám ve výsledku velkou radost, protože mě nevysává, naopak fascinuje svou podívanou. Takové drobné zeleně nasvícené delirium s unikátním obsazením. ()
(49th KVIFF) Trapné do takové míry, že se člověku skoro až chtělo odejít (nebo usnout). Od jistého momentu ale začne být Norsko (proč vlastně Norsko? Mohlo se to jmenovat třeba "Tancují čurák někam jede", to by bylo výstižnější) debilní tak wtf způsobem, že jsem se docela upřímně bavil. Každopádně zatím nejslabší kus festivalu. ()
Sjetej Karel Heřmánek s chcíplym čoklem na hlavě a ještě chcíplejšim scénářem v ruce. U závěrečných titulků už mi bylo fyzicky trapně za všechny zúčastněné (škoda, že jsem neměla nervy na následnou diskusi s tvůrci, to mohla bejt prdel). Jedna hvězda za geniální myšlenku #88 a druhá za to, že moje vytracený lístky na další den Varů odevzdal nějakej bůh do ztrát a nálezů *in love*. ()
Norsko je jako stvorene pro promitani v ramci "midnight movies". Je na to dostatecne ulitle, barevne a vyborne hudebne dotvorene. Pres den a za strizliva az moc vykukovala absence scenare a zbytecne natahovane sceny, ktere chtely vyzdimat maximum z tech par paradne pripravenych in/exterieru (vyprava vazne bezva). Takto bohuzel nuda. ()
Galerie (3)
Photo © 49. MFF Karlovy Vary 2014
Reklama