Norviyia
Norway
Režie:
Yannis VeslemesScénář:
Yannis VeslemesKamera:
Christos KaramanisHudba:
Yannis VeslemesHrají:
Vangelis Mourikis, Alexia Kaltsiki, Daniel Bolda, Markos Lezes, Yannis Bostantzoglou, Sofi ZanninouObsahy(1)
Píše se rok 1984 a do Atén přijíždí upír Zano – milovník zábavy, zdatný piják ginu a obdivovatel krásných žen. V rytmu „osmdesátkového" diska postupně objevuje taje města, až zdánlivou náhodou skončí v baru Zardoz. V místě, kde žádná droga není nedostupná a DJ dokáže publikum roztančit až k mdlobám. Setkání s nordickým krasavcem Peterem a svůdnou Alicí vypadá jako začátek velkého přátelství na jednu noc. Dobrodružství, které spolu ale nakonec prožijí, překročí veškerá Zanova očekávání. Postupně zjišťuje, že to, co na první pohled vypadalo jako velkolepý večírek, je ve skutečnosti promyšleným komplotem proti jeho osobě, v jehož vyústění je Zano vystaven nelehké otázce, zda popřít vlastní ideály a sloužit zlu, nebo si zachovat důstojnost a riskovat tím i vlastní život. Nápaditý snímek, využívající ve své výtvarné stylizaci prvky steampunku, může být stejně tak fantastickou hříčkou jako hořkým komentářem k současné situaci řecké společnosti. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (17)
Námět v celku originální - skupina kryptonácků drží kdesi shovaného Hitlera na přístrojích a snaží se sehnat upíra, který by mu dal věčný život. Nicnémě zpracování poněkud pokulhává a ve finále se ve filmu téměř nic zajímavého neděje. Nemůžu se ani zlobit na nemalou část publika, která během promítání na karlovarském festivalu odešla ze sálu. PS: za spoiler se snad ani neomlouvám, protože kdo si přečte místní komentáře, tak si film rozhodně nepustí :-D ()
Norsko mě příliš nezklamalo. Uhrančivě zabarvená kamera si hraje se stíny a spolu s rytmem osmdesátkového diska působí na diváka jako drogové opojení. O to méně byl bohužel kladen důraz na herectví nebo scénář, který je možná originálně ujetý, ale také trestuhodně bez smysluplného konce či pointy. 5/10 [KVIFF 2014] ()
KVIFF 2014. Řecký film s názvem Norsko, který ovšem, nenechte se mýlit, vůbec není o Norsku. Dokonce se tam toto slovo mihne mimo řečí asi jen dvakrát. Nechápu název, ale nechápu toho v tomto případě vlastně mnohem víc. Davy proudící ze sálu, jinak nádherného Městského karlovarského divadla, v podstatě ihned po začátku filmu o jeho kvalitě rovněž příliš nesvědčí. Jediné, co se mi trochu líbilo, bylo zakomponování skutečné historické postavy (úmyslně neříkám které), ale to bohužel už snímků stejně nepomůže. ()
V zásadě naprosto dokonalej wtf movie, jen se v prvních dvou třetinách musíte epilepticky protančit neony osmdesátkové diskotéky, kde chcíp pes, a lesní etudou, kde chcíp jelen. Norsko má na prostoru celého úchylného děje rozeseto pár vymazlených postav i okamžiků, ale scénář většiny scén vypadá jak přepis z dlaždiček na záchodech ve čtvrté cenové. Btw, každý s odpadovým hodnocením se prakticky ocejchoval jako volič Zlatého úsvitu. ___ A pro ty, co se minuli s debatou a skřípou zuby nad názvem: Norsko je jednak název závěrečné (a v Řecku celkem provařené) skladby a podle režiséra je severská země plná ledovců, fjordů a árijských typů pro kulturní chápání Řeků natolik mimo realitu, jako snímek samotný. ()
Co se týká dějové linky, je příběh nedotažený, já to ale od začátku brala jako obrazově lákavý úlet, proto jsem také z projekce odcházela spokojená. Snad ani film samotný se nebere vážně. Je to spíš taková hra se zvláštnostmi, barevnými světly a hudbou, vytvářející prazvláštní mix, u kterého mám ve výsledku velkou radost, protože mě nevysává, naopak fascinuje svou podívanou. Takové drobné zeleně nasvícené delirium s unikátním obsazením. ()
Galerie (3)
Photo © 49. MFF Karlovy Vary 2014
Reklama