Asterix: Sídliště bohů

Atmosféru dřívějších animovaných filmů zde fanoušek dua Asterix a Obelix prakticky ani nepocítí. Scénář psaný na koleni se také bohužel podepsal na ději viděného na plátně. Od počátku až po závěrečné titulky jsem si v duchu říkal "Bože, kdyby jsi to teď utnul, vůbec bych se nezlobil" aneb, když vás film nudí od začátku do konce. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (09.03.2015)

Mám takový pocit, že kouzlo Asterixových komiksů se na plátno přenáší dost těžko. Hrané "adaptace" spousta lidí z různých důvodů nezkousla (já ovšem patřím k těm, kteří například "Misi Kleopatru" statečně hájí) a tohle zpracování mě přestalo bavit v okamžiku, kdy se odchýlilo od psané předlohy. Přesto se ale jedná o slušnou zábavu pro děti i dospělé. (19.08.2018)

Po dlouhé době je tu zase Asterix, co si z legendárního komiksu nebere pouze jména hlavních postav. Sídliště bohů dokázalo částečně(!) navázat na poetiku starých dobrých (čti vynikajících) animovaných Asterixů, což mě jako jejich celoživotního obdivovatele a milovníka jednoznačně těší, nemluvě o tuně odkazů na některé nezapomenutelné scény a hlášky. Vzhledem ke stále klesající úrovni Asterixových filmů z posledních let (ať už hraných, či animovaných) působí tento film jako blesk z čistého nebe a zároveň ukazuje směr, kterým by se další adaptace mohly vydat. Jestli je Sídliště bohů pro slavné galské lovce divočáků počátkem lepších časů nebo jen světlou výjimkou, to ukáže až čas. Pro tentokrát však rozhodně může panovat spokojenost. (06.03.2015)

Zdaleka nejlepší Asterix za posledních třicet let; což sice svádí k uštěpačnému bonmotu ve stylu "slepý mezi jednookými králem", ale ono je to tentokrát tak dobré, že bych se to nebál postavit hned za Překvapení pro Cézara a 12 úkolů. Nechybí tomu totiž kouzlo i humor starých dobrých animáků, je to hravé, sympaticky střelené, má to slušně prosícího setníka i spád a navíc je to skvostně vybalancované pro celou rodinu; (nejen) děcka se pobaví nad všemi těmi eskapádami a dospělí se také díky satirické asimilačně-přistěhovalecké rovině nudit nebudou. Vrcholem pak scéna integrace Galů na song od osmdesátkových guilty pleasure "klasiků" Ricchi e Poveri. (19.03.2015)

Kdo by to řekl, Asterix to ještě pořád má v sobě, dokonce se mu podařilo mě několikrát od srdce rozesmát. Konec byl sice už takový roztahaný a možná tomu chyběla i vážnější složka, aby člověk od příběhu očekával i něco víc, než jen další absurdní situace a fórky, ale proč ne. Věřím, že dětem se to líbilo a já shlédnutí nelituji. Dokonce i animace mi přišla decentní a snesitelná, plus popkulturní odkazy tomu dodaly šťávu. (04.08.2015)