Angelika a král

Nemůžu si pomoct, ale oproti prvnímu filmu, který měl zajímavý, napínavý děj, je tohle neskutečný úpadek, kdy z Angeliky se v podstatě udělala kurvička pro všechny, kterým chce dát. Příběh je naprosto prázdný a čeká se jen na posledních deset minut, kdy dojde k tomu překvapivému a zásadnímu odhalení. (03.06.2016)

Joffrey žije!!!! A Angelika ožila s ním, aspoň trochu. Jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem se bavila líp, než u předchozích dvou dílů. Stačilo se smířit s tím, že Angelika už asi jiná nebude a dál hodlá svádět každého chlapa, kterého uvidí, a taky že Ludvík XIV. vypadá neskutečně slizce. Na oplátku se mi dostalo záběrů na satanisty a noční košilku, po které vám na těle naskáčou dost ohavné vyrážky. Jean Rochefort se stále drží a navíc stoupá, co se týče společenského postavení. A můj pocit z romantického závěru by se dokonce dal s trochou nadsázky označit jakou dojetí. Takže příště nashledanou… (01.08.2008)

Príbeh skoro vždy rovnaký, len urodzený milenec sa mení. Ale krásnej markíze, láske z detstva, jednoducho nemôžem dať menej ako tri hviezdy. –––– Ste tu sama? Sama, a spíte nahá?! –––– Láska moja, prišiel som sa pozrieť, ako spíš. Len pozrieť, aby som ťa nezobudil. Utiekol som, a nechcel som s tebou hovoriť. Tvoj život je Slnko a môj podzemie. Odnášam si kúsok večnosti, ktorým je tvoj úsmev, keď spíš. (27.12.2017)

:-) no ... co na to říct .... musela jsem se na to znovu podívat, abych si to oživila a objektivně napsala komentář. Stále stejně necudná a dá snad každému ... Na druhou stranu (podle slov čtenáře, který četl i knihy) markýza byla prý přes ty postele o mnoho víc dajná než jak ukazují ve filmu :-)) Vzpomínám si taky, že kdysi dávno, když jsem film viděla jako mnohem, mnohem mladší tak mě hodně zasáhla satanistická scéna se zabíjením neviňátek a smrt Barcaroly ... (17.07.2013)

Třetí díl zas trochu ubírá na zběsilém tempu událostí i na lidovosti humoru, nestydí se být víc pohádkou než červenou knihovnou a přitom lehce přidává na hloubce postav (z kaluže do tůňky, ale přece jen). Ke konci mě, proč si to nepřiznat, i trošku zamrazilo. Takže protentokrát návrat od silnějších dvou ke slabším třem. — Březen 2014: Po čase jsem si to pustil dokonce podruhé, na velké úhlopříčce z blu-raye, co dostaly naše holky k Vánocům, pohodlně se zachumlal do pocitu, že je mi zas deset a sedím ve zlínském Velkém kině na Třech mušketýrech nebo něčem takovém, a jednadvacáté století tiše odplouvalo v dál. Tento druh guilty pleasures bych od sebe nečekal. (18.10.2011)