Angelika, markýza andělů

Mám sérii filmů o Angelice ve veliké oblibě. Moc se mi líbí sytý a jakoby zrnitý obraz filmů z 60. a 70. let, dodává především historickým snímkům na autenticitě. Mrzí mě, že se dnes už takto netočí nebo už to technika nedovoluje. Angelika bude nejspíš příkladem dokonalého romanticko kýče, který staví na krásné hudbě, krásné ženě, charismatickém Peyracovi a přesvědčivé výpravě a kostýmech. Výsledný dojem je posílen precizním českým dabingem z dob, kdy byl ještě český dabing pojmem s velkým P. Z prvního příběhu o Angelice mám nejraději scénu, v níž Angelika spěchá zachránit Joffreye před popravou upálením - ta zoufalost a spěch posílené gradujícím sborovým hudebním podkresem je, nebojím se to říct, jedna z nejkrásnějších filmových scén! (28.01.2004)

Sladký příběh lásky, která byla krutě zastavena. Angélique Sance de Monteloup (půvabná Michele Mercier), dcera chudého šlechtice, je donucena se provdat za bohatého hraběte Jeoffreye de Peyrac de Morens d'Inistru (Robert Hossein). A protože kulhá a má nehezkou a dost hlubokou jizvu ve tváři, tak se její odpor ještě stupňuje. Nakonec ale odhalí jeho Pravý ušlechtilý charakter a navic si může dovolit vše, na co si jen vzpomene. A tak je tu láska až za hrob. Leč bohatství se stalo trnem v oku ješitného krále Ludvíka XIV. (Jacques Toja) a tak je chudák důvěřivý Jeoffrey odsouzen v zinscenovaném procesu za čarodejnictví k upálení. Pomoci se mu snaží, leč marně zajímavý Desgez (Jean Rochefort). Nejdůležitějším svědkem obžaloby je zapšklý a nepřející páter Becher (Charles Regnier). A samotnou Angeliku v paláci Louvru, kde se snažila vymoci královskou milost, byla znásilněna a byl na ni učiněn pokus o vraždu. Měla mocné nepřátele v podobě prince de Condé (Francois Maistre) a vévody Filipa Orleánského (Robert Porte). A tak Angelika dává děti k sestře a stává se markýzou andělů, modlou zločinců, které vedl Nicolas (Giuliano Gemma(), který byl náhodou její láskou z období dospívání. Ale láska v srdci zůstává. (19.12.2010)

Knihu "Angelika, markíza anjelov" napísala v roku 1956 manželská dvojica Anne Golon a Serge Golon. Je to precízne spracovaný historicko-romantický román, z ktorého som sa o živote bežných ľudí i intrigách mocných vo Francúzskom kráľovstve v sedemnástom storočí dozvedel omnoho viac ako na hodinách dejepisu. V roku 1964 natočil režisér Bernard Borderie výbornú filmovú adaptáciu tejto kvalitnej literárnej predlohy. Stal sa z toho kultový romantický film, ktorý má však aj historicky presnú linku. **** (05.05.2017)

Nemohu oddělit Angeliku, markýzu andělů od svých vzpomínek. Vybaví se mi krásně slunné léto na pláži Máchova jezera. Náhle jsem jí uviděl jen tak osamělou, vypadající skoro jako ona, ano krásná Angelika. A tak jsem tam stál a díval se na ni, jak byla nádherná, a tak nějak opravdově jsem s ní prožil krásné léto. Nakonec, smutek v mých snech, zakoukala do kamaráda a vše odvál čas a tím skončila i má filmová láska a zůstala jen vzpomínka na krásnou Angeliku. (14.01.2022)

(Komentář se vztahuje k sérii jako celku.) Angelika je emancipovanou ženou v tom smyslu, že si je vědoma své sexuální přitažlivosti, a této zbraně bez nejmenších skrupulí užívá jako hlavního prostředku dosahovaní svých cílů. Baží po moci, bohatství a slávě, a jelikož je sobecká, mstivá a umí využít příležitosti, ve světě nadržených mužů, ochotných udělat pro noc s ní cokoli, jsou jí všechny cesty otevřeny. Je-li toho potřeba, cele se nabídne, ale žádnému z užitečných nedá o nic víc, než je nezbytné; hranice mezi svůdným pohledem a urážlivým odmítnutím je velmi tenká. O to víc si však poté užije úplné oddání se kdejakému chuďasovi. Je totiž paní svého těla. A na tohle všechno je Angelika náležitě hrdá a právě pro tohle ji všichni obdivují, případně na ni žárlí. Mnoho jiných stránek její povahy nám seriál až do posledního dílu, jenž ji naopak vykresluje jako zásadovou hrdinku, nepředvádí, a tak spíše než živoucí bytost připomíná ženský živel, jenž si chce vynahradit všechno, co mu muži po staletí upírali, a ještě se jim přitom pomstít - a to na místě, kdy by to jeden příliš nečekal, ve Francii Ludvíka XIV. Ta je (i s dalšími lokalitami) zpodobněna atraktivně a mnohdy dýchá dobrodružstvím, a zejména kvůli ní mám tuto sérii rád. Převážně je žel toliko kulisou Angeličiny seberealizace, přičemž i příběhově jsou jednotlivé filmy nevyrovnané: zatímco jeden (druhý) je krajně zkratkovitý a zachycuje přehršel událostí, jiný (třetí) si pro změnu vystačí s pár scénami, jejichž podrobnost přesto nezajistí ani základní dějovou věrohodnost. Za nejlepší tak považuji ten úvodní a závěrečný, jenž se zdá alespoň něco skutečně vypovídat o prostředí, v němž se odehrává, je dějově nejsoudržnější a vystupují v něm nejzajímavější postavy. (03.01.2015)