Tři mušketýři: Královniny přívěsky

Diskuze nad tím, zda to či ono přetlumočení Dumasových literárních předloh zachovalo více či méně jejich ducha, jsou zjevně nadbytečné a samoúčelné. Manufaktura Alexandra Dumase st. byla pověstná již za života své tvůrce a při filmových převyprávěních vždy šlo více o to jak postihnout co nejlépe kolorit doby a kvalitu vlastního osobitého vkladu do jeho vnímání divákem. Ve specifickém subžánru francouzského historického dobrodružného filmu tvoří tato adaptace MUŠKETÝRŮ nepochybně jeden z jeho uměleckých vrcholů; v případě početných adaptací MUŠKETÝRŮ i podle mého názoru vrchol absolutní. "Francouzskost" všech protagonistů filmu je jedinečná stejně jako dokonalost výpravy, kvalita hereckých výkonů a přes propast času jdoucí paralela nadčasové francouzské sebeprezentace. Jsme tu totiž konfrontováni bez výjimky s hrdiny, kteří i jako celek, i jako jedinci tvoří - a zřejmě i v budoucnu tvořit budou - podstatnou část našeho diváckého já. (17.02.2008)

Na jedné straně se tenhle film výrazně odklání od původní knihy, je patetický, má spoustu logických i technických chyb, na druhé straně má ale velkou dávku energie,napětí a hlavně humoru. Tahle adaptace má to, co většině ostatních chybí a sice kouzlo a romantiku. NA plné hodnocení to u mě kvůli výše uvedeným záporům není, ale pořád je to skvělá oddechová zábava. (07.10.2007)

Nemám z toho příliš dobrý pocit, že půjdu "proti proudu", ale mě se to teda moc nelíbilo. Co se týče námětu, tak je to zpracování podle Dumasovy klasiky, to nechci hodnotit. Postavy teda o ničem, vůbec mě nezaujaly, d´Artagnan mě připadal jako nějaký vysmátý skopčák, nebo myslivec. Mušketýři byli takový suchaři, stejně jako král. Jediným kladem postav bylo ženské obsazení, herečky byly hezké. A kardinál, z toho zářilo jisté charisma. Zbytek o ničem. A jako dívat se téměř 100 minut na to, jak se mušketýři chovají jako nevyzrálí puberťáci, jak se pokouší svést nějaké zadané ženy, nebo jak řeší nějaké královniny trable s diamanty, to jako opravdu ne... Asi mě za to někteří ukoušou, ale zpracování z 90.let také není ideální, ale je teda zajímavější a není to tak trapné. Tohle na mě spíše působilo jako nějaká parodie, nebo komedie. Slabé dvě hvězdičky. (07.09.2014)

Igi B. ne snad, ale pro mne - a nejen pro mne - vůbec nejlepší adaptace původního mistrova románu. Borderie musel předlohu milovat a dokonale znát, včetně ilustrací, neboť jeho záběry jsou podle nich přímo okatě koncipované. Ale co je hlavní, na rozdíl od dnešních režisérů si nemyslel, že je lepší, než Dumas a že jeho geniální dílo je potřeba udělat takzvaně jinak - moderněji a přizpůsobit jej dnešním telenoveláckým tupcům, jako to udělala BBC ve svém dvaceti(!) dílném seriálu: http://www.csfd.cz/film/348913-tri-musketyri/komentare/?_fid=6h4k#_=_ , u kterého jsem dokázal přežít jen první díl a to s velkou nevolností v žaludku! Tímto respektem k předloze získal Borderiho film také nadčasovost, jako předloha. Kdo to necítí a nevidí, tak toho je mi upřímně líto. (29.12.2015)

Do současné doby zřejmě nejlepší filmová adaptace klasického románu A. Dumase. I když režisérovi lze také vytknout, že se vždy nedržel předlohy, tak jako většina jeho následovníků, ale tento snímek se románové předloze blíží asi nejvíc. Nikdy však nepochopím režiséra, který v závěru nechá Constance propíchnout dýkou, když v románu byla otrávená. Proč? Co tím autor sledoval. Nechápu. Navíc scéna s otravou mohla být daleko zajímavější. Zejména věta, kterou v románu pronese Athos, když se d'Artagnan snaží přivolat doktora, aby pomohl Constance ...darmo, proti jedům které míchá ona (myslí tím Milady) nejsou protijedy... nemá chybu. Tato scéna mohla být svým způsobem vrcholem, místo přiblblého propíchnutí dýkou. Nicméně i přes tuto skvrnku dávám 5*. (19.07.2012)