Pornografický vztah

Klasika žánru "Evropská intelektuální sra*ka s komerčně zajímavým názvem aby na to vůbec někdo šel". 80 minut zoufale ukecaného(ale opravdu ukecaného!, z titulků nestrhnete oči ani na mikrovteřinu) monologu o ničem. 80 minut kecání co by vystačilo tak na 3 dvojhodinové filmy. Jo a ta pornografie spočívala v tom že přitom chtěli mít zhasnuto. Jo a sex tam nečekejte, žádnej tam není. (16.11.2015)

Vztah vzniklý kvůli něčemu co spolu můžou dělat jen muž a žena. Dva lidé co se vidí jednou, dvakrát.... nevědí o sobě nic kromě jména a jejich snů. Ústřední dvojice se k sobě na prosto skvěle hodí. Ukázka toho jak málo stačí vědět, aby někdo miloval a hlavně ukázka toho, jak všechno není tak, jak si myslíme. To, že v celém filmu je prakticky minimum erotiky neuvěřitelně prospívá filmu.... Film v kterém se odehrává příběh dvou a jsou v něm vloženy pozdější rozhovory působí opravdu skvěle a je výborně natočen....Úchvatný film!! Pro mě skvělý zážitek. Konec je realistický, žádný happyend.... to je na tom skvělé!! (14.06.2004)

Otřepané, klišovité, jednoduché. Ale koukatelné. Vhodné pro analýzu prvního semestru filmových studíí, neboť všechny kódy, kterými má film komunikovat s divákem, jsou jasné, zřetelné a nijak náročné - hovornost postav, poloha kamery vzhledem ke dveřím a postavám, časové posuny a jejich řešení, popředí a pozadí, vypravěči ad. (06.02.2008)

Vynikající film z řady psychologických dramat, který je schopný zasáhnout svojí neskonalou hloubkou citů. Skvělé pasáže, soundtrack, otevřenost dialogů, výkony hlavních protagonistů ... K tomuto moc dobře natočenému a výjimečně silnému filmu se myslím dobře hodí slova Sigmunda Freuda: „Lidský život se točí jenom kolem sexuality, na tom se nic nezměnilo a ani nezmění...“ :) (24.08.2014)

Už je tomu dávno, kdy jsem se rozhodla někdy v odpoledních hodinách zajít sama do kina na Národní třídě na film s všeslibujícím názvem "Pornografický vztah". Přemýšlela jsem, kolik bude asi v sále lidí a jestli se nebudu moc stydět. Ovšem již druhý dloooouuuhatááánský záběr na zavřené dveře pokoje v hodinovém hotelu mi tak trochu naznačil, že u tohoto filmu se před nikým stydět nemusím. Jedná se o nevšední zpracování filmu, kdy pomocí probíhaného interview s mužem a ženou, kteří měli v úmyslu uskutečnit své sexuální fantazie s osobou, která jim zůstane cizí, a ke které si nikdy nechtěli vybudovat žádný vztah, divák pomalu poznává jejich pohnutky, skryté myšlenky a nakonec i city. Nikdo totiž nejsme jen strojem, který by mechanicky, byť velmi vzrušen tím nevšedním zážitkem, jen vykonával tuto překrásnou činnost, aniž bychom zakázali sobě samotnému prožít a cítit i něco jiného a hlubšího, než jen to vzrušení. Ať do této výzvy šli oba s jakýmkoli úmyslem, vymklo se jim to z rukou (díky bohu!!!). Bavilo mě pozorovat jejich rozpaky, jejich odhodlání, pocit štěstí, ale i zklamání a bezmoci, bavilo mě být přítomna jejich debatám, přihlížet vývoji jejich vztahu, jejich postupnému odkrývání jejich osobností a hlavně jejich následné proměně. To vše za přítomnosti občas svádivé a občas dojemné hudby, která film příjemně dokreslovala a navíc, není erotičtější cizí řeči na světě, než je francouzština ( po češtině, pochopitelně :). Film jsem pak měla možnost shlédnout ještě jednou ve filmovém klubu na ČT2, a protože jsem si jej duchapřítomně nahrála, moc ráda se k němu čas od času vrátím. Vřele doporučuji. (10.08.2009)