Kukačka

Zcela prostým a obyčejným způsobem odvyprávěný příběh vezme za srdce a pronikne do mysli, je totiž tak hluboce lidský, že to vtěsnat do slov nelze. Tři cizinci, a to ve všech ohledech, propojí své osudy, aniž by si mezi sebou vyměnili, či dokázali vyměnit, jeden jediný rozumný dialog. A ač to vyznívá místy komicky, ta jazyková bariéra a četná nedorozumění, vše podstatné pro život se odehrává beze slov. V jednoduchosti je krása a v tomto případě i síla. Velmi kladně hodnotím srozumitelné poselství filmu, překrásnou a nedotčenou přírodu, úžasnou atmosféru a v neposlední řadě herecké výkony. Skvělé, prostě skvělé, působivé a podmanivé. (11.11.2014)

Nenáročný, ale sympatický film, který zalahodí oku, pohladí po duši a na divákově tváři vyloudí nejeden úsměv. Tři postavy, každá mluví jiným jazykem (z čehož občas vznikají hezky absurdní "dialogy"), a přesto spolu nějaký čas žijí v podivně krásné, třebaže občas lehce haprující symbióze. Samotný závěr je pak skoro pohádkový... (3,5*, ale klidně bych snesla i delší stopáž) (04.09.2007)

Největší hodnotou tohoto filmu je exotika prostředí. Druhou věcí, která vzbudila moji pozornost a jistou míru obdivu, je postava onoho Rusa. Je pozoruhodné, že ruský autor dokázal napsat postavu, která - ač vlastí odsouzená k smrti - nadále za ni typicky po rusku bojuje a do posledního dechu usiluje o nepřítelovu smrt. A postaví ji do kontrastu s Finem, který má k válce docela rozumný vztah, a Laponkou, která ji s divošskou prostotou pokládá za vůbec pitomou. Čili ten Rus z toho v ruském filmu vychází jako největší vůl. To je pozoruhodné. Jako celek se mi film jeví sice pravdivým, ale přece jen myšlenkově jaksi chudým. Dobrý autor by z námětu vytěžil mnohem víc. (02.01.2016)

Obsahově krásně lyrické, poetické, plné jemného a inteligentního humoru i úsporně načrtnutých postav. Ústřední trojúhelník je sehraný velice uvěřitelně a chemie mezi Rusem-Finem-Laponkou funguje na jedničku. Neodmyslitelné lyrizující celky a důraz na přírodu už k ruskému pojetí potažmo k Rogožkinovi patří, podobně jako povinná sauna a skvělý naivka Ville Haapasalo. Malinkatým zádrhelem Kukušky je formální stránka, která je především v závěru dost neutříděná a díky metafyzické scéně lákání duše zpět do těla působí malinko křečovitým dojmem. Stejně tak zasazení závěrečné pointy mi do jinak velmi autentického příběhu úplně nesedělo. Pokud z větší částí působí Kukuška jako nebroušený drahokam, plný syrovosti a nesouvislých dialogů, její vyvrcholení vnáší do hry možná až trochu příliš schematický element. Přesto jsem se skvěle bavil, protože tenhle rozmarný příběh o lidech, válce a přírodě prostě oplývá jemnou poezií, která mě oslovuje. (29.01.2007)

Pro mě osobně byl tenhle film perličkou, který hned tak neuvidíte a já vám ho vřele doporučuji. Pozorovat tak zvláštní trojici, která se sešla za okolností souvisejících s válkou na velmi zvláštním odlehlém místě, byl skutečně neopakovatelný zážitek. Střídají se tam momenty úsměvné s těmi smutnějšími, ale myšlenka z celého filmu vyplívá zcela jasně. Lidi mějte se rádi, proč se musíte pořád nesmyslně zabíjet, když jde žít přece v pohodě a míru. Scénky týkající se lásky, se saunou nebo jejich dialogy, kdy nerozuměl jeden druhému a každý si mlel to své, byly příjemně zábavné, to bylo od tvůrců bezvadné zpestření jinak poměrně náročného tématu. Tyhle filmy mají zkrátka své kouzlo, na které se hned tak nezapomíná. (04.12.2014)