Mansfieldské sídlo

Původní literární předloha rozhodně patří ke slabším dílům Austenové. Filmové zpracování obohatilo děj o neaustenovské dobové reálie, k nimž kolonialismus a otrokářství nedílně patřily, stejně jako rozkvět kapitalismu. V tomto smyslu je obraz tehdejší světové velmoci rozhodně přesnější, než jak ho známe z autorčiných románů, z mnoha důvodů omezených na shánění mohovitých ženichů pro ne/mohovité slečny a společenskou konverzaci ve venkovských salonech. Vždycky jsem si cenila lehkou ironii, s níž Austenová hleděla na své postavy, a tato ironie je adekvátně obsažena i ve snímku. Film sice nedosahuje úrovně dvou špičkových výpravných podívaných (Rozum a cit, Pýcha a předsudek), avšak určitě jsem se u něj nenudila, zatímco např. u vypulírované, leč upovídané a rozvleklé Emmy jsem často zívala. (18.01.2011)

"It could have turned out differently, I suppose. But it didn't." Vcelku příjemný film, který zcela splnil svůj účel – tj. dokázal mne odreagovat, trochu pobavit a párkrát dokonce i dojmout. Potěšilo i pár pěkných záběrů anglických venkovských sídel a domů, bílých útesů doverských a krajiny celkově. Knihu jsem nečetl, ale musím souhlasit s uživateli, kteří říkají, že to má mnohé ne úplně povedené úpravy (zvláště v chování postav), které úplně neříkají "It's 1806 for Heaven's sake!" (citát z filmu). Kostýmy slušné, herecky a vypravěčsky (podivné přeskakování z jednoho stylu vyprávění do druhého) bohužel opravdu průměr – i když třeba Hugh Bonneville byl opravdu zábavná postavička. Pozoruhodný je také velký počet zpomalených záběrů, které jsou někdy až moc dlouhé. (20.06.2020)

Nejdříve musím říct, že MILUJU všechny knihy od Austenové a jejich adaptace, ale bohužel tohle není jedna z nich, hlavně proto, že to to není adaptace, ale spíš film tak lehce inspirován Janiným románem Mansfeild Park. Spousta scén je tam o dost jinak, více či méně, než v knize, což by ještě šlo, ale většina z nich je totálně mimo, jako třeba ten rádoby ohňostroj s holubicema nebo Fannyino "ano", to prostě Fanny v knize nikdy neudělala, nebo ten sex a nebo ta scéna s kresbami otroků a tak dále, a tyhle menší, ale častěji větší, detaily přispívají k totálnímu nabourání, nebo spíš totálnímu selhání vytvořit jakoukoli atmosféru podobnou té v knize. Henry Crawford tu vypadá skro jako správnej chlap a vlastně tu vůbec není vysvětlené, proč jím Fanny tak pohrdá. Dvě hvězdičky a to ještě přimhouřím oči, dávám je za výkony Frances O'Connor, Jonnyho Lee Millera a Hugh Bonnevilla jako úžasného pana Rushwortha, za nádherou hudbu a skvělou scénu s tancem na plese, která vystihuje to napětí z fyzické blízkosti. Toť vše. Edit: Ještě musím zkritizovat naprosto příšerně odfláknutou výpravu. Ty kulisy byly vážně děsné. (30.05.2011)

Kanadská režisérka Patricia Rozema se prosadila filmem I've Heard the Mermaids Singing , který se věnoval úseku života zoufale neschopné třicátnice a představil v ní jednu z nejvíce iritujících filmových postav. Další ze svých ženských hrdinek nám Rozema představuje i v kostýmním dramatu Mansfieldské sídlo , které vzniklo v koprodukci BBC Films, Miramaxu a londýnských HAL Films. Scénář vychází z osobních dokumentů Jane Austen a její knihy, která dala filmu název. Hlavní postavou a vypravěčkou je Fanny Price, která je od své chudé rodiny poslána na (pře)výchovu k bohatým příbuzným. Je konfrontována s údajnou delikátností, má být odnaučena živočišnému "primitivismu". Vyrůstá ve výřečnou mladou dámu, jejíž krása je opakovaně opěvována (co je na Frances O'Connor půvabného mi však není jasné). Dvoří se jí Henry Crawford, ona však tuší své city k Edmundovi Bertramovi. Toho má zase v hledáčku jiná... Vztahové peripetie jsou obohaceny o obraz chudiny, společenské zábavy privilegovaných i jejich pohled na otroctví. A především pak o rozměr rebelující Fanny, která se jako "pra-sufražetka" odmítá přizpůsobit konvenci, podle níž by měla sedět v křesle, plést a čekat na toho pravého. Režisérka se ve svém civilním kostýmním dramatu oprostila od zbytečné rozmáchlosti a její dílo působí velice pečlivě. Vypravěčství P. Rozemy je však stejně fragmentární jako ve zmiňovaném debutu - v jednu chvíli nás malá Fanny oslovuje do kamery, později se z filmu stává vztahová "studie", optimistický závěr už zase glosuje Fanny. Vypravěčství není tak důsledné jako výprava a to z filmu dělá sice úhlednou, avšak poněkud vyvanutou dobovou miniaturu, tohle holt není Dickens... Jak říká Fanny na konci filmu: "Mohlo to dopadnout jinak, ale nedopadlo." Ve vedlejší roli se objeví Charles Edwards , který hrál A. C. Doyla ve výtečném TV seriálu Vražedná místa . (02.05.2005)

Kdybych neznala román Jane Austenové sloužící jako předloha tohoto filmu, asi bych jí jeho autorství nepřisuzovala. Zpracování bylo modernější, realističtější a dynamičtější, jako by příběh byl posunut o nějakou desítku let dopředu. Chování a jednání hlavní hrdinky bylo rozhodnější a současnější, než v jiných snímcích této autorky. V dílech Austenové si osoby udržovaly odstup, bez intimního fyzického kontaktu a vložená erotická scéna byla v té době nemyslitelná a nepatřičná. Výprava byla jednodušší, hudba příjemná, přírodní scenérie působivé a herci méně známí, což ale nebylo na škodu. Chyběla tomu jen austenovská staroanglická pohodová atmosféra, emoce a jemný humor. Bylo to jiné, samo o sobě dobré, ale oproti jiným autorčiným adaptacím slabší. (06.01.2012)