Zavěste červené lucerny

Tenhle snímek vás může dostat příběhem, ale nejvíc vás stejně okouzlí svojí krásnou vizuální stránkou, kdy hlavně scény se sněhem jsou prostě nádherné. Tohle je něco, co vás dovede okouzlit, na co se chcete dívat, protože je to krásné. A do toho rudými cákanci zasahuje tragický příběh o tom, jakou destruktivní moc mají tradice. (18.01.2016)

Nie celkom typický film z orientálnej Ázie, ktorý ale typicky opäť potvrdzuje, že ženy vedia byť krutešie ako muži. Uzavretý svet konkubín, pardón manželiek, ktoré vábia svojho spoločného manžela - každá do svojej postele, sťaby sliepky, ktoré chcú každý deň zniesť (zlaté) vajcia. Uzavretý svet má však svojské pravidlá, po prameňoch ktorých nie je vždy dobré pátrať. Škoda záveru, ktorý mi logicky nesadol - pohľad na mrtvolu predsa nemôže takto pošarapatiť z dušebnou stránkou a uviesť ju do chorého stavu. (08.06.2015)

Výborné komorní drama bohužel povážlivě znehodnocuje rozuzlení v podobě individuální vzpoury a úniku do melancholie. Je to stejně násilné jako představa sedlákovy dcery, která přišla o rozum kvůli zabíjačce. --- Tenhle film zřejmě vznikl především pro (oskarový) export, a odtud onen import individualismu. Nejvyšší ctností podle konfuciánské etiky je synovská poslušnost. Od ní je odvozen ideál poslušnosti v celé čínské společnosti, důsledně hierarchické. Každý má pevně určené místo a pravidla přicházejí vždy shora. Jedna polygynní rodina je tak svého druhu modelem celé Číny, a právě tak to Konfucius myslel. --- Co na tom změnili komunisté? Mladý Mao napsal esej, ve které se kriticky postavil proti tradičnímu zacházení se ženami. Později, když už byl císařem, "koupal si ptáka v kundách" (jeho autentický výrok) po libosti. Zástupy pionýrek se cítily poctěny když směly obsloužit předsedu Maa, nezřídka i kolektivně (měl obrovskou postel). --- Modernita dorazila i do Číny a leccos se jistě mění. Ale kulturního dědictví se jen tak nesplejete, ostatně Číňané k tomu ani nejeví příliš chuti. Striktně hierarchické uspořádání společnosti stále drží a je pokládáno za předpoklad společenské harmonie. Je zbytečné si dělat naděje/obavy, že by se nám Čína v nejbližších sto letech významněji přiblížila. (13.09.2015)

Narozdíl od nejnovějšího filmu Zhang Yimoua, Hrdiny, je Raise the Red Lantern velmi komorní, jednoduchý, nepřeplácaný... Nemyslím tím jen absenci trikových a efektních scén, ale především to, že i záběry na zasněžené střechy působí ne epicky a monumentálně, jako spíš melancholicky a zasněně... Nemluvě o hereckých projevech, resp. postavách, ději, kdy vše plyne až na výjimky poklidně... ale o to více působivý je závěr filmu. (05.08.2004)

Extrémně působivý film, ve kterém se postupně odhaluje vzájemné „soužití“ žen, intriky, faleš i ztráta jejich vlastní individuality. Jedinou jejich snahou je, aby se před jejich domem vyvěsily červené lampiony na znamení toho, že pán dnešní noc stráví u nich. Se ženami je zacházeno bez úcty, nemají téměř žádnou hodnotu a porušení pravidel se krutě trestá. A některé ženy se ještě snaží získat pro sebe lepší pozici způsobením jakéhokoli zla zbývajícím ženám. (22.05.2015)