Zavěste červené lucerny

Upřímně? Čekala jsem jiný konec. Což vám asi moc neřekne a to je dobře. Já toho o asijských tradicích moc nevím, takže nemohu soudit, jaká pravidla tam mohou fungovat, ale věřím, že něco takového se může dít a nebylo by to vůbec překvapivé. Je s podivem, jak se vyvíjí hlavní hrdinka, v tomhle bodě tvůrci trochu překvapí. Zároveň příběh odehrávající se prakticky v jednom domě, s málo herci a bez okázalé výpravy budí tak realistický a vážný dojem, že se o díle nedá říci nic jiného, než že je povedené. Jedna z dalších šikmejch lahůdek. (19.01.2013)

Taková exkurze do uzavřeného světa jednoho boháčského domu v Číně. Nejsem schopen určit dobu ve které se to odehrává, ale stopro je to ještě před nástupem komoušů, Dům je svázán přísnými pravidly a všemu vládne pán, ale je to v podstatě kašpar, kterej nic neví a ženy ho vychtralými intrikami naprosto ovládají. Ten chlap tam za celej film není ani jednou detailně zabrán a většinou je buď úplně mimo záběr, nebo za závěsem, nebo zezadu, nebo alespoň z dálky. Mladičká Gong Li jako hlavní hrdinka taky není žádné kvítko a třeba na služku je pěkně hnusná. Nejvíc mě bavil asi prostředek a všechny ty intriky, každopádně jsem čekal silnější konec. Přesto se jedná o výborný film, ale kvalit dokonalého Žít nedosahuje. (18.09.2011)

Panečku, to bylo něco! Jednak můj první čínský film a s touhle tématikou, na delší lyrický pasaáže jsem si zvykla poměrně rychle a seděly mi, i čínština.. ale potom ta mrazivost tradic, uzavření v mikrosvětě, smířenost v ženských očí... ještě teď mi z toho není dobře. Stačí, když si vybavim tvář, po který se koulí jedna slza za druhou a nehne se jediný sval v obličeji. Nenávist, soupeření, závist, zoufalství..toho všeho se nám dostává dosyta a pěkně pomaloučku, postupně, až konec graduje. Opravdu emotivní zážitek, kdy si můžeme jako ženy v ČR vážit toho, jak se tu žije.. (19.08.2010)

Narozdíl od nejnovějšího filmu Zhang Yimoua, Hrdiny, je Raise the Red Lantern velmi komorní, jednoduchý, nepřeplácaný... Nemyslím tím jen absenci trikových a efektních scén, ale především to, že i záběry na zasněžené střechy působí ne epicky a monumentálně, jako spíš melancholicky a zasněně... Nemluvě o hereckých projevech, resp. postavách, ději, kdy vše plyne až na výjimky poklidně... ale o to více působivý je závěr filmu. (05.08.2004)

musim povedat, ze tento film vo mne vyvolaval asi take pocity, ako ma samotna hrdinka. to jest zo zaciatku zvedavost, ktora neskor prechadza do obrovskej znudenosti a sklamania z vecne sa opakujuceho kolobehu zivota. mam rad zhangovu tvorbu, ale v porovnani s inymi kuskami z jeho filmografie, ktore som mal moznost zatial vidiet je prave tento tym najslabsim. 60% (17.10.2007)