Zavěste červené lucerny

Narozdíl od nejnovějšího filmu Zhang Yimoua, Hrdiny, je Raise the Red Lantern velmi komorní, jednoduchý, nepřeplácaný... Nemyslím tím jen absenci trikových a efektních scén, ale především to, že i záběry na zasněžené střechy působí ne epicky a monumentálně, jako spíš melancholicky a zasněně... Nemluvě o hereckých projevech, resp. postavách, ději, kdy vše plyne až na výjimky poklidně... ale o to více působivý je závěr filmu. (05.08.2004)

Píčovina jako vrata. Takhle nudný, debilní a dementní film v jednom jsem dlouho neviděl. Těch 86 % se sem vykouzlilo jak? Děj je naprostá zhovadilost, která se nikam neposouvá a táhne se svým hnusně pomalým tempem jako sraní. Soupeření 4 z vnějšku hnusných konkubín a z vnitřku ještě hnusnějších za asistence domovníka a jedné služky. Na ostatní postavy se z vysoka kašle a jsou vidět pouze omylem. Nutno dodat, že úplně záměrně. Koho by něco takového zajímalo? Tím spíše pokud má to něco 2 hodiny. Zrovínka si nevybavuji 2 hodiny, které by v mém životě byly tolik promrhané. Totální odpad! (15.07.2013)

Film, ve kterém se toho zas tak moc neděje a hlavní náplní je intrikování čtyř manželek jednoho boháče. Děj se po celou dobu odehrává jen za zdmi domu a hodně času zabere sledování masáže nohou některé z manželek, se kterou si chce manžel v noci užít. Předpokládám, že jste z toho pochopili, že moc vzrušení vás u toho nečeká a já bych tohle opravdu doporučil jen sklaním fanouškům, kteří nevyhlédávají tuctové snímky, ale originální pojetí. (28.06.2012)

Intriky a boj o moc super. Sledovat, jak se postupně odhalují a vyvíjejí charaktery i vzájemný vztahy všech manželek, mě bavilo. Prostředí domu i kostýmy jsou nádherný a ve spojení s kompozicí jednotlivcýh scén to i přes komorní setting dělá uhrančivej vizuál, až je škoda, že to za těch 30 let nikdo neremasteroval a obraz ani v blu-ray verzi není úplně ostrej. Přes to všechno to ale ke konci ztrácí dech a moc silnej zážitek ve mně po tom filmu nezůstal. Přitom tragickej osudu holky, která se místo vysokoškolačky stane hadrem ve světe patriarchátu, kde se ze zoufalosti vzájemně požírá s dalšíma jí podobnýma, má určitě větší potenciál. Zatím průměr, ale možná to ve mě ještě časem dozraje. (20.12.2020)

Zcela v souladu s výrokem jistého amerického fyzika Stevena Weinberga: „Čím více se zdá vesmír srozumitelným, tím víc se také zdá být bezúčelným" tvrdím, že čím více je kterýkoliv film jasným pro diváka, tím více pozbývá smyslu. A tady to platí dvojnásob. Veškerá délka filmu neslouží k sestrojení a rozuzlené zápletky, ale k ukázání času jako zdroje plynutí, slučujícího čas filmové a životní dvojznačnosti. ____ Číňané mají obecně jistý problém s genderem, na druhou stranu přistupují k ženě jako k tématu velkoryse a spravedlivě z obou stran – jak kritikou údělu konkubín, tak přiznáním, že vztahy mezi ženami jsou zrádné a postrádají ono chlapácké „co jsme si, to jsme si“. Velice zajímavě vyjadřuje tohle pnutí nesoulad asymetrie vztahu mezi postavami a symetrie prostoru, protože při řadě záběrů stojí kamera přesně v ose a obraz lze v půli čistě přeložit (viz galerie). Tomu odpovídá napětí mezi figurativním uměním zaběrování a abstraktním uměním psychologie. V tomhle filmu, jinými slovy, je vše povrchové jakoby nepodstatné, jenže i zevnitř zmítá postavami bol a prázdnota, tudíž to jediné podstatné zůstává přece jen venku, nikoliv však ve fyziognomickém smyslu na člověku, protože figura a tvář je jen maskou, ale v přírodě. Člověk jako takový je zbytečný. (08.12.2008)