The Filth and the Fury
Režie:
Julien TempleHrají:
John Lydon, Sid Vicious, Steve Jones, Paul Cook, Glen Matlock, Malcolm McLaren, Siouxsie Sioux, Billy Idol (a.z.), královna Alžběta II. (a.z.), Ricky Jay (více)Obsahy(1)
Bože, ochraňuj královnu! Vzestup a pád proslulé punkové kapely v britsko-americkém dokumentu. Dokumentární film Sex Pistols: Děs a běs o „nejzběsilejší" skupině rockové historie, který natočil britský režisér Julien Temple, lze vnímat jako jistou revizi jeho předchozího snímku The Great Rock'n'Roll Swindle (1980), v němž byla tato kapela a punková revoluce nahlížena výhradně z pozice manažera skupiny Malcolma McLarena. Ve zmíněném kontroverzním hraném dokumentu se McLaren v úloze jakéhosi Velkého Manipulátora cynicky vysmál všem příznivcům punku jako pitomcům, kteří naletěli jeho velkému rokenrolovému švindlu se skupinou, jež byla ve skutečnosti pouze jeho výnosným umělým výtvorem. I Temple se tenkrát nechal McLarenem zčásti manipulovat a zřejmě proto se rozhodl doplnit vlastní, jednostranně zdeformovaný obraz kapely tím, že v novém filmu poskytne prostor výhradně členům Sex Pistols. Ve filmu tentokrát s větším odstupem akcentuje i politické, ekonomické, sociální či hudební podhoubí vzniku punkového hnutí, ale i důvody, proč tak záhy původní hněv částečně ztroskotal na úskalí módy.
Templeova anarchistická koláž je poskládána z aktuálně dotočených rozhovorů s přeživšími členy Sex Pistols, nikdy předtím nepoužitých záběrů z koncertů a zkoušek sestříhaných z více než dvacetihodinového soukromého archivu kapely (včetně předsmrtného rozhovoru s baskytaristou Sidem Viciousem), ale také z ukázek z dobových optimistických reklam (kontrastujících se záběry z pouličních nepokojů), z televizních show a z machiavellistického dramatu Richard III s Laurencem Olivierem. Film opětovně rekapituluje všechny známé a pobuřující výtržnosti kapely i okruhu jejích nejdivočejších příznivců z tzv. Bromley Contingentu i její vynucené, ale bohatě vykoupené přestupy od jedné nahrávací společnosti ke druhé. Do filmu je převzato i několik scén z Templeova předchozího filmu z roku 1980 – jde především o animované pasáže, doplněné novým komentářem. Značný prostor je také věnován skonu Sida Viciouse a jeho osudové heroinové lásky Nancy Spungenové, kterou zbytek kapely nenáviděl.
(Česká televize)
Recenze (70)
I přes to, že punk miluju, Pistole nikdy nepatřili k mým úplně nejoblíbenějším kapelám (obecně dávám přednost slovenské a české tvorbě). Ovšem jejich přínos a skandály opředená existence je pro fanouška žánru tak nějak povinností :-) A tenhle dokument stojí rozhodně nejen za vidění, ale je třeba ho i pochválit. Spousta dobových materiálů zkombinovaná s animací a s ukázkama ze Shakespearovské hry...vše podpořeno výpověďmi jednotlivých členů kapely. S tím posledním mám teda trochu problém. Nějak nechápu, proč jim nebylo vidět do obličeje...možná by tomu neškodila přímá konfrontace, ve které by si to "kluci" řekli pěkně mezi sebou a na kameru. Ale to je jen drobnost. Dozvěděla jsem se i nějaký informace, co jsem nevěděla a to mě těší. :-) Snad jen dvě věci se pravděpodobně nikdy nedovíme - jak to bylo se založením kapely a kdo může za její konec. Oboje vyvolává pořád moc otazníků. A jaxe říká na každým šprochu... takže pravda bude zřejmě někde mezi vychcaností a kalkulem McLarena a skrytou inteligencí Rottena. A to že za rozpadem kapely stojí hlavně heroinová šlapka Nancy se mi osobně moc nezdá. Sice Sida k drogám přivedla, ale z kapely ho přece mohli klidně vyhodit, ne? Beztak tam byl k ničemu - prej k přitáhnutí fanynek...tse, to Johnny Zkaženýzuby byl mnohem hezčí (ale je fakt, že já měla vždycky divnej vkus). Ať tak či onak - vymyšlený to bylo pěkně a strmej pád byl jen otázkou času. Ale i za tu chvilku toho stihli víc než některý kapely za dvacet let. A i když jsem původně nechtěla, nakonec přece jen dám plný počet - z lásky k punku. :-) A tenhle dokument mě jen utvrdil v tom, že Sid byl přesně takovej, jaxe kluci vzájemně titulovali - byla to prostě "píča"... ()
K Pistolím mám silný vztah. Když mi bylo 14, začala moje „doba temna". Černé oblečení a ještě černější oči plus spoustu dalších věcí okolo – znáte to. Stala se ze mě anarchistka :) Poznala jsem Pistole a staly se mojí inspirací... Tenhle dokument mi připomněl, proč jsem je tak milovala, obdivovala a někdy i nenáviděla. Příběh Pistolí tak, jak je zachycen tady, je strhující, poutavý, nesmrtelný. Plno autentických záběrů, které jsem do té doby jinde neviděla, výpovědi Sida a Johnnyho a příběh této legendy spolu se vším tím hnusem okolo – to je na tom to nejlepší. Celou dobu jsem si říkala: „Ať toho Johnnyho ukážou, chci vidět, jak dneska vypadá." Nakonec jsem ráda, že jsem ho neviděla, o to je to všechno ještě zajímavější a myslím, že jsem si i ušetřila pořádný šok :) Žádná jiná kapela za tak krátkou dobu fungování nedokázala to, co oni. A to nemyslím jen v dobrém, spíš naopak. Punk´s Not Dead!!! ()
Jsem měl chuť mrknout se, co přimělo Karla Schwarzenberga stát se v předvolební prezidentské kampani punkerem. Těžko říct .. monarcha je kliďas, kluci ze Sex Pistols zas rebelové na entou .. ale zas jim to nevydrželo moc dlouho. Dneska je to přesně 35 let, co to kapela zabalila, takže i taková vzpomínka na jednu velkou hudební legendu. ()
Anglickú hudobnú skupinu Sex Pistols radím medzi najvýraznejšie punkové kapely. Bola to banda mladých šialencov, ktorej sa podarilo svojou rebéliou a nekompromisným správaním zviditeľniť punkovú subkultúru. Koho mohli urazili, nerešpektovali žiadne pravidlá, pohŕdali médiami, provokovali svojim navypočítateľným správaním, robili si čo sa im zachcelo, nemali žiadne vzory ani ideály, srali na všetkých a na všetko. Bol to skrátka "Des a bes". Bol to punk! Dokumentárny film "The Filth and the Fury" prehľadne a autenticky mapuje históriu tejto divokej kapely. ***** ()
Šokující věci prostě neznamenají skvělý dokument a vzhledem k tomu, kdo asi tenhle film sleduje se vysoké (nad)hodnocení dá pochopit. Za mých punkových dob jsem se nad Děs a běs rozplýval též, nýbrž s odstupem času zjišťuji, že se jedná o průměr, který přináší jen vzpomínky trošku senilních punkových dědečků s občasným střihem na televizní show či na koncert se strašnou kvalitou obrazu i zvuku bez hlubšího významu. Sex Pistols je legenda, nepochybuji a myslím že nikdo, ale zasloužili by si lepší dokument. Joy Division o stejnojmenné kapele stejné éry je lepší o parník a to samé mohu tvrdit o Clash a jejich Rude Boy. ()
Reklama