Fénix

Když jsem pochopil, že to celé bude o tom, že muž (mimochodem nesympatický kretén) nepozná po osmi měsících svou ženu... Ano, sice měla popálený obličej následně chirurgicky opravený, ale ať mi nikdo neříká, že by ten trotl okamžitě neviděl stejná gesta, chůzi, mimiku, gestiku, proxemiku, písmo a především, kurva, hlas! 20% (12.11.2017)

Má to grády, ne že ne. Film o třech hercích, pár rozbořených barácích a jednom sklepě. Mně se to líbilo. Nedokážu posoudit, do jaké míry je takovéhle chování přeživší koncentráku reálné, ale jako nesmysl mi to nepřišlo. Asi je to do značné míry i pochopitelné, jestliže lágr přežila jen díky myšlence, že se svým drahým Johnnym opět shledá. A konec, ten se, myslím, opravdu povedl. V krátké době po Whiplashi druhý skvěle zvládnutý závěr filmu... 80% (26.02.2015)

Dobrá zpráva: Už dlouho jsem se u německého filmu tak nezasmála. Špatná zpráva: A, sakra, ono je to jakože drama?! Zajímavé, že Hitchcock podal stejné téma návratu zdánlivě mrtvé ženy věrohodněji, přestože příběh Vertiga je mnohem mysterióznější, než německá varianta o koncentráku. ___ Představitelka hlavní role hraje výhradně tím, že třeští oči. Ve stručnosti se to dá vyjádřit úslovím: Poulí oči jako kocour, když se.e do řezanky. A takhle to jde celý film. Vedlejší postavy příběhu jsou absolutně nerozehrané. Jejich odchody z filmu násilné a nepřesvědčivé. Snímek má problém i s filmovým časem, když hrdinové odcházejí na procházku za soumraku a vracejí se za denního světla, přičemž má jít jen o malé podvečerní protáhnutí, nikoliv o noční přechod přes Alpy. ____ Hrdinova lest je uboze vymyšlená a to, že mu nedochází, kdo ta žena před ním ve skutečnosti je, může zdůvodnit leda hluboké válečné trauma, které mu způsobilo měknutí mozku. ____ Ač se to tváří tajemně a sofistikovaně, je to smích vzbuzující paskvil. (11.03.2015)

Nemôžem si pomôcť, moc ma to nechytilo. Uznávam, technická, herecká aj formálna stránka sú na vysokej úrovni, len čo z toho, keď všetko prebíja taký nanič nevýrazný príbeh, na mňa moc šedivé, ploché a nudné. V tomto smere je dobrý len záver s pôsobivým klavírno-speváckym vystúpením a rozuzlením, na dobrý film sa mi to však zdá hrozne málo. Slabučký priemer. 50/100 (01.07.2016)

Christian Petzold riedi thrillerovú substanciu predlohy až do psychologickej melodrámy. Miesto explicitnosti sa pohráva s náznakmi a dej ponecháva v opare hmlistých spomienok. Do popredia necháva vystúpiť otázku identity a pamäte, a tá skutočná dráma sa odohráva vo vnútri postáv, v nám neprístupných myšlienkach a zákutiach duše. Veľmi tomu napomáha Petzoldov elegantný filmový jazyk a návrat k jeho „tradičným“ prostriedkom - veľký dôraz na herectvo hornej polovice tela a reč tváre, pomalá dramatická výstavba s dôsledne ukotvenými zvratmi, čisté snímanie scény, výtvarnosť a výprava, obozretná práca so zvukom a starostlivo zvolená hudba. Vycibrený štýl s patinou klasického historického rozprávania pôsobí v dnešnej dobe až neobvykle, nie však zastaralo. Petzold si cieľavedome vypožičiava vhodné propriety i ďalších žánrov - menovite noiru, kabaretu a hororu. Viac v recenzii. (30.04.2015)