Klec bláznů

Mezi hvězdnými výkony Michela Serraulta je tento na druhém místě, hned za rolí ve filmu Svědek. Všichni zúčastnění maličko přehrávají, ale k téhle komedii se to nejen hodí, ono to sem jaksi patří. Klec bláznů je jedna z mála komedií, kde nejsou slabší pasáže, vždy se najde důvod alespoň k lehkému nadzvednutí byť jen jednoho koutku úst. (29.07.2011)

Vždycky říkám, že divadelní a filmové verze se od sebe mohou hodně lišit a kdo ví v tomto případě. Film se mi ale nelíbil až tolik. Hlavně zapojení Michela Galabru komediálnosti pomohlo, protože je šokovaný výraz, překvapení či výraz odporu stojí za to. I tak už ale 70. leta, a vlastně jejich konec, byl natolik otevřený, že se i podobná témata mohla dostat na přetřes. Nevím, zda ještě o 10, 15 let dříve by si na podobný film tvůrci troufli. A co je nevětší paradox? Že dnes by naopak podobný film ani vzniknout nemohl bez nálepky xenofobní, hanlivý, dehonestující apod. Tvůrci si každopádně dali záležet na kostýmech a kostýmní práci obecně. Postavy se převlékají a i v tom je část zábavy. Vcelku slušné jsou i dialogy. (12.09.2022)

+3* U tohoto filmu se nejde vyhnout srovnávání - přece jen Ptačí klec z americké produkce jsem viděl dřív a tak mi francouzská Klec bláznů přišla od doby vzniku už taková vyčpělá, ale má zase v sobě kouzlo originality a průkopnictví. Příběhově jsou oba filmy totožné, jen chvilkami vyznívají scénky a vtípky trochu jinak. V konečném resumé mi americká verze přišla vypiplanější, konzistentní a vyzrálejší a bavila mně víc. Bůhví jak by to dopadlo, kdybych filmy viděl v jiném pořadí. Klec bláznů má u mě dobré 3 hvězdy [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (22.03.2015)

Na 70. léta to nebylo špatné a určitě to bylo poměrně odvážné. Vše ale velmi, velmi teatrální a ještě více klišovité. Pitvořivé parodování homosexuálů a transvestitů (nejen) prostřednictvím ústředního páru a jejich služebné/ho už dnes vyznívá spíše trapně. Mladík a jeho snoubenka jsou zase naopak neslaní nemastní. Co se mi líbilo: scéna v kavárně; návštěva Renata za biologickou matkou syna; postoj Renata ke své identitě, a vůbec jeho jeho postava jako taková, odlišná od ostatních a zachraňující tak aspoň zčásti celkovou nekorektnost ztvárnění. Na DVD bych si tenhle film nekoupila, ale když půjde v TV, klidně se podívám znovu. (22.03.2015)

Vtipná, lehkovážná a poněkud nekonvenční záležitost. Zpočátku se vyvíjí velice slibně - bohužel někde uprostřed se maličko zadrhne, jakoby ztrácela inspiraci ... a když ji zase najde, snaží se rozuzlení zápletky za každou cenu vecpat do předem dohodnuté stopáže, takže finále působí zbytečně uspěchaně až křečovitě. Kromě toho: Rémi Laurent jako pohledný, ženitbychtivý mladík nedostává moc prostoru, aby nějak projevil náklonnost a porozumění těm, kteří ho vychovali - dalo by se dokonce říct, že jeho schopnost vcítit se do jejich situace (do které je nejprve sám přivede) se pohybuje někde kolem bodu nula ... 3,5* ... P.S.: Americký remake "Ptačí klec" (1996) kupodivu není tak teatrální - a výše popsané nedostatky nevykazuje. Naopak - má širší záběr ... a nabízí i hlubší pohled na jednu rodinu, která tak úplně nezapadá do běžného průměru. (01.11.2013)