Režie:
Oles SaninKamera:
Serhij MichalčukHrají:
Stanislav Boklan, Anton Sviatoslav Greene, Jeff Burrell, Alexandr Gemanskij, Oleksandr Kobzar, Oleg Primogenov, Boris Georgijevskij, Džamala (více)Obsahy(1)
Příběh přátelství desetiletého Američana Petera (Anton Sviatoslav Greene) a slepého ukrajinského banduristy Ivana (Stanislav Boklan) se rozvíjí na pozadí nejděsivějších událostí třicátých let dvacátého století na Ukrajině. Peter přijíždí se svým otcem inženýrem Michaelem (Jeff Burrel) do Charkova v době sovětské industrializace, kolektivizace a obrovských represí. Michaelovi se náhodou dostanou do rukou tajné materiály o plánované konfiskaci obilí a potravin, které budou mít za následek hladomor na Ukrajině. Michael je zabit tajnými službami, ale malému Peterovi se díky slepému banduristovi podaří smrti uniknout. Stane se pak jeho průvodcem a svědkem jak likvidace banduristů, tak i hladomoru. Nakonec se Peterovi podaří dostat do rodné země, ale tam jeho příběhu ani příběhu těžce zkoušené Ukrajiny nikdo nevěří. (Týden ukrajinského filmu)
(více)Recenze (2)
Jsem příjemně překvapen. Přestože na Ukrajině v podstatě neexistuje filmový průmysl, čas od času se tamějším filmařům podaří natočit dílo velmi slušné úrovně. Právě takový je dle mého názoru i Povodyr - velmi slušný. Z řemeslného hlediska je snímek natočen velmi profesionálně, díky dobré kameře, výpravě i hercům se divák může nechat pohltit správnou dobovou atmosférou, nechybí napětí ani emoce. Některé scény jsou až syrově naturalistické, ale vzhledem k popisovaným událostem není divu. Mnozí můžou mít připomínky ke scénáři, který je místy trochu nepřehledný, nebo k historické věrohodnosti, ke které bych snad řekl jen to, že jsem neodhalil nic, co by hrubě protiřečilo prokazatelným faktům. Výtka by snad mohla směřovat pouze k tomu, že postavy jsou černobílé, na jedné straně máme dobré a odvážné kobzary, na druhé straně odporné čekisty (nota bene, kladné postavy mluví ukrajinsky a pouze záporáci mluví rusky). Není zde místo pro nějaké charakterové odstíny, složitější a méně jednoznačný pohled na události a lidské osudy, který by byl nejspíše realističtější, ale taková tendence prostě v ukrajinském filmu je, Ukrajinci stále vyhledávají historická témata a postavy, které je třeba rehabilitovat, ale ani tomu se nedivím a osobně to ani nevnímám jako negativum. Každý národ potřebuje svoje hrdiny. Na druhou stranu, film je především o osudech kobzarů ve velmi pohnuté době a to, že se děly strašné věci a do nebe volající nespravedlnosti a křivdy, je nezpochybnitelné a je třeba o tom mluvit. Obzvlášť v zemích postsovětského prostoru, kde se se svou totalitní minulostí stále jaksi nevyrovnali. Za toto téma, řemeslné zpracování a působivou atmosféru taky uděluju vysoké hodnocení. Těším se na další zajímavé filmy z Ukrajiny! ()