Trois places pour le 26
Three Seats for the 26th
Tri vstupenky na 26.
Režie:
Jacques DemyScénář:
Jacques DemyKamera:
Jean PenzerHudba:
Michel LegrandHrají:
Yves Montand, Mathilda May, Patrick Fierry, Catriona MacColl, Paul Guers, Antoine Bourseiller, Françoise Fabian, Jean-Claude Bouillaud (více)Obsahy(2)
Film je okouzlující směsicí fantazie a reality a připomíná velké muzikály zlatého věku Hollywoodu. Yves Montand, který hraje sám sebe, se vrací do rodného města Marseille, aby se objevil v autobiografickém muzikálu. V Marseille hledá dívku z baru, kterou kdysi miloval. Setkání s mladou talentovanou Marion jim osudově zasáhne do života. Yves Montand, ač stárnoucí, ve filmu dokazuje, že byl a zůstává velkou hvězdou francouzského šansonu. (Česká televize)
(více)Recenze (12)
Jak Jacques Demy tak i Yves Montand měli do své smrti již jen pár let, přesto stihli na závěr kariér natočit slušný snímek. Nejedná se o velký muzikál ve stylu těch Hollywoodských, ale přesto má velikánské kouzlo. Úplně z něj jde cítit stará dobrá Francie. Okouzlující Marseille, Y. M. a to nejlepší, co z této země v podobě hudby vyšlo - šanson. Z úst legendy tohoto žánru jsou pak ještě lepší. Jakoby režisér vystihl končící starou dobu a počínající novou. Hlavní hrdina vzpomíná na to dobré, co bylo a zjišťuje, že se jeho město a země mění. Za to může nastupující generace. Mladá a sebevědomá. Všechno dobré, čím Francie byla a co mohla nabídnout figuruje ve vzpomínkách herce a možná tak trochu s obavami, ačkoli nevyslovenými jen naznačenými, hledí do budoucna. Kromě hudby se mi líbily i taneční čísla. ()
Místo Yvese Montanda, kdysi schopného a velmi talentovaného herce, vidíme tomto filmu jakéhosi pseudohrdinu, který exhibuje před kamerou jako stárnoucí páv.Ukazuje se, že Montandovy schopnosti pohltil jeho vlastní narcismus, a tak místo dobré nálady vyvolává tento hudební snímek jen nudu.Herecký výkon hlavní hrdinky v podání Mathildy May je nesporně o třídu lepší než pachtění ubohého Montanda. (06/1991) ()
Na něj, jemuž je vlastní Mont Blanc recepce. V hlase monetovská imprese. V kapse menu momentek, medailon otoček. Montáž dožínek z polibků máje. Rozplývající se inspirace. Lososové suflé, víno Rosé. Harlequinská Casablanca Francie zrcadlí kroky jasné. Zaskví se schůdky romance, (v)kus rodinné poezie. ()
Filmová pocta Yvesu Montandovi z dílny osvědčené dvojice režiséra Demyho a hudebního skladatele Legranda staví na nepříliš originální zápletce. Aneb jak talentovaná dívka bez angažmá ke své velkolepé premiéře díky náhodě a záskoku přišla. Děj je předvídatelný a obsahově by se to spíše hodilo na příležitostní televizní film než pro kino distribuci, nicméně tvůrci tak alespoň využili možnost pracovat s honosnou jevištní výpravou. Výsledkem je příjemná muzikálová záležitost se značným prostorem pro Montandovo divadelní "one man show", ve které nejen zřejmě naposled na plátně zazpívá, ale i bez přehnaného sentimentu, se šarmem sobě vlastným, povypráví něco ze svého života. Tak si v duchu moderních osmdesátek nejdřív zaexperimentujeme s muzikálovým provedením interview pro skupinku novinářů a postupně s přibývající dávkou nostalgie připomeneme léta minulá. Inu, proč ne... 70% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) ()
Poslední film Jacquesa Demyho a skoro poslední film Yvesa Montanda se nachází v limbu mezi americkými muzikály padesátých let a lety osmdesátými, stejně tak jako mezi realitou a fantazií (jako u Demyho skoro vždy). Občas to vede k trošku bizarním výsledkům, zejména pokud jde o hudební čísla (Legrand píše písně pořád stejně, jenom k nim přidává osmdesátkový zvuk bicích). Výprava a kostýmy jsou precizní a barevně dokonale sladěné, vizuál je rozhodně (jako u Demy skoro vždy) velká přednost filmu. Jistě, příběh je prostý a velmi předvídatelný (jako u Demyho skoro vždy), ale jako pocta Montandovi je to sympatické, byť obsahově nijak radikální. Jestli se Demy ve své pozdější filmografii někdy přiblížil atmosféře svých nejlepších filmů z 60. let, tak asi tady. Byl jsem ve velkém pokušení dát tomu čtyři hvězdy. 70 % — Spoiler alert: je pozoruhodné, že byť není Demyho filmografie nikterak rozsáhlá, incestní vztah se v ní objeví více než jednou. ()
Reklama