Spotlight

Ou-em-dží, tolik jmen v jedný větě nepadlo snad ani ve druhý řadě True Detective, ty bláho. Nebudu lhát, že jsem se občas pekelně neztrácel, nakonec to ale všecko stejně bylo sympaticky srozumitelný. Film roku za mě nicméně rozhodně ne, a to z jednoho zásadního důvodu: vůbec to totiž netoužím vidět podruhý. Generický drama odvyprávěný s jistotou zkušenýho profesionála až na herecký výkony (Ruffalo!) kupodivu skoro ničím nepřekvapilo. A jak ve filmu není překvápko, nadšením do stropu neskáču. Já vim, po těch letech už to nejni tak snadný, že jo, ale stejně... (31.03.2016)

Výjimečné. Herci, scénářem, námětem i precizností s jakou je zde pojata moje tajná láska, investigativní žurnalistika. OT: Vážně doufám, že se podaří najít cestu, jak do novin znovu nalít peníze mimo inzerci. Že někdo vymyslí způsob, jak novinářům zaplatit víc času na investigativu a odpoutat zdroje od zájmů. (07.06.2016)

"Během vyšetřování Porterova případu povolal doslova Boží hněv na Globe." Boha mám rád, občas si spolu povídáme, někdy se i zasmějeme, ale vždycky počkám až On přijde za mnou a nechodím se s ním spojovat přes církev, která si na to vymyslela monopol. Církev zkrátka rád nemám a zejména nesnáším její manažery. A o ty tady jde především, neboť právní krytí pedofilie zbloudilých oveček a shnilých jablek mi dost připomíná hřích. A proto vyjadřuju poděkování týmu Spotlight za jejich mravenčí práci, díky které to celé ejakulovalo na boží světlo. Je jen škoda, že to Papež se svými kardinály, patriarchy, arcibiskupy a podobnou verbeží zase nějak politicky zamete pod koberec. Ale pokud někdo potřebuje pomoc při ztrestání arogantního pitomce monsignora Halíka, tak si kvůli tomu od něj své tělesné otvory nenechám protáhnout, ale ruku k dílu rozhodně přiložím. (31.05.2017)

Poctivý kus filmařiny, v níž je všechno na tom správném místě. Tempo je možná chvílemi až příliš pomalé, a tak nějak jsem čekal, že jim bude církev šlapat víc na paty. I přesto z toho však vznikla nadprůměrná investigativní detektivka s realistickou atmosférou a bezchybným obsazení. Jen toho geniálního Scheibera byl na můj vkus až příliš málo. Na zlatého plešouna to sice není, kdyby ale Hollywood ročně produkoval více podobných žánrovek, rozhodně bych se nezlobil. (17.01.2016)

Procedurální minimalistické novinářské drama par excellence, které je o novinařině a novinářích stejnou měrou jako o samotném tématu oné reportáže. Jde svým způsobem o filmovou reportáž, jak se dělá poctivá investigativní reportáž, spíše než o novinářský thriller, jaký byste si představili na základě toho, o čem ta reportáž pojednává a co odhaluje. Až na výjimky potvrzující pravidlo žádný prostor pro zázemí či osobní problémy; pouze několikaměsíční získávání zdroje za zdrojem, potvrzování věrohodnosti zdrojů, dokumentů, statistik, vyjádření, trávení nekonečných hodin v archívech a postupné doplňování skládačky kousek po kousku, dokud nevznikne ucelený znepokojivý obrázek. Komu to "jakoby zpovzdálí sledované a na samou kost osekané" pojetí sedne, ten si bude rochnit blahem. Nabízelo se pojmout to a vystavět čistě na oné kauze, více se zaměřit na emoce či samotné kněží, církev i oběti a mohla se ctít žánrová pravidla novinářského thrilleru, ale od toho jsou tu jiní. A právě ona zdánlivá nezaujatost a civilnost tomu nebývale dodává na působivosti a ve výsledku i hrůznosti, jak to umí jen strohá fakta a jak by to více "emočně na první signální angažovaný" snímek nikdy nedokázal. (06.01.2016)