Ave, Caesar!

Da, da, drazí soudruzi Coenovci. Objednávku od pozůstalých Sovětů jste splnili decentně. Nyní je už jen na divácích, aby si to celé přebrali. A možná se i k něčemu kloudnému dobrali. Věhlasné filmové studio Capital Pictures se znenadání dostalo do problémů. Hlavní herecká hvězda právě natáčeného ambiciozního snímku o Kristovi, který je vyprávěn z pohledu římského tribuna, byla unesena levicově smýšlejícími scenáristy. Natáčení nesmí mít prodlevu, dublér hlavní hvězdy je mizerný herec, nelze tedy spoléhat, že by hereckou hvězdu dokonale zastoupil v jeho roli, nesmí se o celé záležitosti dozvědět bulvární tisk a v žádném případě nesmí megastar Baird Whitlock dostát újmy. A od toho, aby se svízelné věci řešily, je zde jistý pan Mannix, zástupce studia, který statečně bojuje se závislostí na nikotinu, už méně by se ale chtěl dostat do křížku s rudou mašinérií, která pohlcuje Hollywood den za dnem. Film by mohl být zajímavým pro diváky, co se vyznají v klasické americké filmografii, zejména let padesátých. Je zde totiž pěkná porce roztomilých odkazů na tehdejší styl vyprávění i způsob natáčení. A ve své první polovině tak plně plní funkci nahlížení na tehdejší způsob natáčení z dnešního pohledu, k tomu naivní herecké výkony a stejně tak naivní a plytká filmová díla (viz westerny s mladou kovbojskou star). Posléze si své sympatie film ztrácí politickým magořením, v němž prim hraje politické vymývání mozků, náklonnost k srpu a kladivu a další různé pitomosti, přičemž ne všechny lze přičítat přímo k politickému podtextu. Prostě to záměrné přehrávání a srandování najednou od poloviny filmu ztratilo ten správný nadhled a balanc a vše se rozdrolilo do sledu scének, které byly vtipné už jen sporadicky, trapné ovšem dokonale. Ve filmech bratří Coenů v podstatě neexistuje něco jako slabý herecký výkon. I tentokrát před kameru dostali úctyhodnou plejádu hereckých es, z nichž ždímají prvotřídní výkony, převážně založené na záměrném přehrávání. Některé se zdrží třeba jen na jednu scénu, ale i tak to potěší. George Clooney nemá zdaleka největší prostor, ten si urval Josh Brolin. Ten film pojal nejvážněji, nijak nevtipkuje, nijak zvláště oproti ostatním nebaví. Film má svižný rozjezd, vtipný prostředek, vlažný dojezd, obsahující pitominky. Coeni neoslnili. 6/10 (08.03.2017)

Minulost Hollywoodu už bratři Coenové reflektovali v několika svých předchozích filmech (Bratříčku, kde jsi? odkazovalo na Sullivanovy cesty, v Bartonu Finkovi přetvořili vlastní tvůrčí krizi v Hollywood satirizující dílo). Ačkoli světy Bartona Finka a Ave, Caesar! dělí jen zhruba třináct let a některá témata se v nich protínají, jedná se o dost odlišné snímky. Když ve vyprávění přijde na řadu nahlodávání studiového systému, byl scenárista Fink v nevýhodnější pozici než hlavní postavy Ave, Caesar! K Hollywoodu přistupoval zespoda, neznalý a konsternovaný z dehumanizujícího kolotoče výroby. Tři hybatelé děje z Ave, Caesar! naopak k Hollywoodu přistupují seshora a hlediska těchto figur Coenové využívají k prozkoumání takřka všech zásadních složek hollywoodské tvorby první poloviny 50. let. Snímek ale netematizuje jen nádheru dobové kinematografie. Naopak se snaží přiblížit, jaké obrovské množství zákulisních tlaků produkci ovlivňovalo. A co je ještě pozoruhodnější, mísí v sobě nejen historickým výzkumem ověřená fakta, ale i vyvrácené mýty. Režiséři tak vytváří svět, v které koexistují skutečné a bulvární reality Hollywoodu 50. let. Spojit tyto dva pohledy do jednoho fungujícího fikčního světa stálo jisté úsilí. Je škoda, že plynutí děje narušuje občasně klopotné tempo. Série nevysvětlitelných scenáristických pochybení pak přichází ve finále, kdy se několik linií uzavře opravdu jen velmi volně a film úsečně končí. Jde o pozoruhodný přešlap v kariéře režisérského a scenáristického dua, které dokázalo umně zakončit i své méně povedené snímky (Lupiči paní domácí). Ave, Caesar! se nevyhnutelně stane slabší součástí jejich filmografie, což i tak znamená zdařilý počin. Sloužit může jako stvrzení jejich cinefilství a jako podvratný pohled do produkčního zázemí Hollywoodu 50. let, o jaký se zatím žádný americký filmař s takovým nasazením nepokusil. (10.03.2016)

"Jdi na plac a buď hvězdou!" To je výzva. A hlavně důvod, aby Baird Whitlock pochopil, že se kapitalista nikdy nebude dělit s těmi, kteří mu vydělali jeho majetek. Mne tedy ta komunistická linka příliš nevzala, ale rozmáchlej námořnickej homotanec, prdicí mořská panna a nekonečně trpělivej režisér Laurence Lorenz jsou pro mne důvodem ke spokojenosti. Dokonce se mi dostalo i poučení - na schůzku s dámou budu vždy chodit s lasem. A abych nezapomněl, tak musím uvést, že při závěrečných titulcích obvykle nejsem příliš pozornej, ale tu ruskou vypalovačku tentokrát prostě nešlo přeslechnout. (16.03.2016)

Ozaj veľmi zábavná pocta hollywoodskej továrni na sny. Coenovci predstavili na postave "hasiča" Mannixa ( výborný Josh Brolin ) akési spojítko, ktoré spája celé štúdio a dokonale zobrazuje všetky problémy pri nakrúcaní filmov. Od povrchných westernov, spoločenských drám, biblických veľkofilmov či muzikálov, ale aj bujnejúcemu honu na komunistov v americkom filme. Do všetkého vložili úžasný vtip a iróniu ( žiadny výsmech ) a vytvorili zábavný film-nefilm. Film je v podstate bez príbehu, je to len akási skeč pospájaná hlavným predstaviteľom. Snímok určite viacej ocenia znalci starého Hollywoodu. (20.06.2016)

Coenovci mrkají na pánbíčkáře, ukazují dlouhý nos hollywoodský mašinérii a hážou laso potenciálnim Tatumovym obdivovatelkám (a, heck, obdivovatelum jakbysmet). Snad poprvé se dá roztříštěnost považovat za regulérně silnou stránku filmu. Je to spíš soubor skečů než cokoliv jinýho (což našemu publiku očividně nevoní), ale já si v rámci možností smlsnul. (29.02.2016)