Barva vítězství

Z filmu, u kterého jsem se bála, že to bude jeden z těch, který vypadá zajímavě na papíře, ale při sledování víte, co můžete očekávat v následující minutě, se vyklubalo nečekané překvapení. Tohle totiž zdaleka není příběh jenom o sportu, ale také o rasismu a o tom, jak moc je v nás hluboce zakořeněn. Možná díky tomu, že to netočili Amíci, ale Kanaďani se tady krásně ukazuje ono pokrytectví, se kterým se stavěli proti ideologii nacistického Německa, ale doma si měli problém sednout do jednoho autobusu s černochem. Vlastně je to mnohem jistější v kramflecích než všechny ty oscarové záležitosti, které se zabývaly stejnou tematikou, aniž by z toho čišela nějaká prvoplánovost. Zároveň se jedná o skvělý sportovní snímek, který je dokonale vygradovaný. (01.02.2018)

Berlín,rok 1936,za dveřmi XI.letní olympijské hry nesoucí se ve stínu rasových nepokojů a přesto svět nenašel odvahu aby tuto olympiádu bojkotoval?Bohužel představitelé soutěžících zemí se nechali uchlácholit ujišťováním,že to co se děje v ulicích není tak hrozné jak to vypadá.Němci byli mistři v kamufláži a tak se nemůžeme divit,že 3 roky po tom co přestal plápolat v Berlíně olympijský oheň začala 2.světová válka.Film je o tom jak chudý černošský chlapec s obrovským atletickým talentem Jesse Owens vstoupí do týmu atletů kde trenéra hraje vždy skvělý Jason Sudeikis.U tohoto atleta se naprosto mine účinkem věta:TĚŽKO NA CVIČIŠTI,LEHKO NA BOJIŠŤI,protože ten již před odjezdem na olympiádu pokoří několik rekordů když zkouší nanečisto co dokáže.Ne všichni jsou nadšeni jeho touhou srazit Árijce na kolena.Po dlouhém váhání se rozhodne že teda do Berlína pojede.Hitler se bojí mezinárodního skandálu a tak po dobu pořádání olympijských her trochu zmírní své pronásledování nepohodlných občanů ve své zemi.Sportovci jsou nadšení z přivítání které se jim dostane i zdánlivě přátelským prostředím.Novodobá technologie celého zázemí působí dokonale a jediné co nacistům schází je vytvořit obraz árijské nadřazenosti,ale to se jim díky černošskému sportovci Jessemu Owensovi nepodaří neboť získá jako jediný na olympiádě 4 zlaté medaile a pořádně tím namíchne celý ten nedotknutelný režim Třetí říše.Sport byl vždycky s politikou propojen jako siamská dvojčata jak tehdy tak i dnes jen s tím rozdílem,že dřív šlo o rasu a dnes jde o ekonomické zájmy. (01.01.2020)

Vcelku povedené životopisné drama o nejslavnějším běžci 20. století. Jesse Owens zde přitom dostal opravdu kvalitní áčkovou péči. A to nejen daná postava, ale i doba v níž Jesse sportoval a soutěžil. Zvláště slavná nacistická olympiáda v roce 1936 je zde vykreslena až epicky (což údajně i byla), nicméně samotný příběh zůstává díky Bohu maximálně komorní. Tedy, sledujeme Jesseho sportování, dilemata a peripetie s nimiž se na každém rohu střetává. A podané je to naštěstí natolik záživně, že to nejen rychle uteče, ale i to baví. A toho si moc cením. Pokud máte rádi toto téma a dobu, doporučuji zhlédnout snímek: Die Dasslers - Rivalové: souboj o tenisky, který se natáčel z velké části i u nás a okrajově se i Jesseho Owense týká. A to skrze bratry Dasslerovi, kteří poskytli slavnému černošskému sportovci vlastní boty. 75% (01.12.2017)

Film tak čierny, že vám ukradne peňaženku. Dá sa z neho vyextrahovať veľa zaujímavých informácií o živote tohto slávneho bežca. Technológia išla taktiež dopredu a od Hindenburga až po štadión všetko vyzerá skvelo. Taktiež skvelo dobre zachytená atmosféra a ukázané fragmenty života, o ktorých sa veľa nevie. Škoda len tej nadmernej černoty. 3 z 5 (22.12.2016)

Jesse Owens je opravdová legenda světové atletiky. Jsem moc rád, že o jeho životě natočili film. Za svého života si tu slávu zase tolik neužil. V USA sice neměli rasové zákony jako v Německu, ale tradiční předpojatost a diskriminace černejch byla až do 60. let velmi silná. Např. Roosevelt Owensovi nikdy nepogratuloval. Je docela zajímavý paradox, že životopisný film o jednom z nejslavnějších amerických sportovců se natočil až po tak dlouhé době a navíc v koprodukci Kanada-Německo. A na IMDB má také podezřele nízké hodnocení. ____ Já si užil z filmu každou minutu. Od těch tréninků na univerzitní dráze, až po olympijský závod. Od malých osobních rozhodnutí každého člověka, až po tu velkou mezinárodní politiku nasáklou morem nacismu. Film se úspěšně vyhýbá nejrůznějším klišé. Nestrefuje se jen do nácků, ale i do amíků. Plyne tak nějak přirozeně, jednoduše a uvěřitelně. Každá postava byla uvěřitelná. Každé rozhodnutí každé postavy bylo přirozené a pochopitelné. Chvílemi mě to tak vtáhlo do dění, jako bych měl sám pocit, že jsem ve 30. letech. No a když Jesse poprvé vstoupil na Berlínský olympijský stadión, zatajil se mi dech. Jen ten hukot 100tis davu se nepodařilo do filmu dostat. Ale to už bych chtěl moc. A co říci na závěr? Je jasné, že skutečnost byla asi trochu jiná a film nepopisuje události zcela přesně, ale celková atmosféra je natolik pohlcující, že jakékoli faktické nedostatky přebije. Pro mě jedno z nejpozitivnějších filmových překvapení roku 2016. (Děkuji uživateli Valkyra za dobrý typ.) (20.09.2016)