Muž a žena

V Deauville se jednoho studeného zimného večera potkávají Anne Gauthier(Anouk Aimée) a Jean-Louis Duroc (Jean-Louis Trintignant), oba kolem třiceti, poté co odvezli své děti zpátky do internátu. Anne zmešká vlak a příjme Jeanovu nabídku, aby ji odvezl svým autem do Paříže. Během cesty se začínají postupně sbližovat, přestože stále nemohou ze svých myslí vyhnat své staré partnery... Tehdy devětadvacetiletý Claude Lelouch se tímto filmem proslavil takřka přes noc. Už zde se projevily charakteristické rysy jeho další tvorby, a to především pohyblivá a postavy obskakující kamera a tématické zaujetí pro vztah mezi mužem a ženou. Ve filmu se v podivném, ale přesto oku lahodícím rytmu střídají barevné části s černobílými, což mu nijak neškodí. Toto Lelouchovo dílo, na němž se on sám podílel i jako kameraman, scénárista, střihač a producent bylo oceněno mnoha cenami: zlaté glóby za nejlepší zahraniční film a nejlepší herečku. (11.02.2005)

Jen málo dialogů, zato plno nádherných záběrů v barvě i v černobílém. Spolu s hudbou působí spíše na city než na mozek, jinak řečeno, tenhle příběh se musí spíš prožívat než aby se o něm přemýšlelo. Ke konci (setkání na nádraží) dodám, že já ho chápu pro ústřední dvojici jako naději na dobrý konec. Někdy je potřeba se nevzdat. (01.08.2015)

Intimní melodrama, ve kterém Lelouch přenese diváka přímo doprostřed snímku - na pobřeží Deauville, do auta, ve kterém se Anouk Aimée a Jean - Louis Trintignant zrovna seznamují... To vše díky citlivé kameře, jež střídá pomalé střihy exteriérů (přístav, pláž, závodní dráha) a rychlé střihy interiérů (rozhovory v autě, postel, restaurace), barvy (černobílá vs. barevná) a celkouvým citem Leloucha. V podstatě se sice jedná o jednoduchý příběh, ukazující seznámení muže a ženy, který je však zobrazen s neskutečným citem a až neuvěřitelně přesně interpretuje pocity, které v jednotlivých momentech lidká osoba prožívá. Scény jako sesznamování se autě a nesmělé pohledy obou postav, sex a Anniny myšlenky, popřípadě příjezd vlaku jsou prostě klasikou. (28.03.2010)

Křehký, dojemný, romantický příběh, vyšperkovaný krásnou hudbou a úchvatnou kamerou, o dvojici s pohnutým osudem, která pomalu, ale jistě šla (nebo jela) lásce naproti, jen k tomu potřebovala něco času. Ono vyrovnat se s minulostí je někdy velice obtížné... Moc se mi líbilo též střídání barevného a černobílého filmu, střih, a dialogy (pokud skutečně, jak se zde uvádí, vznikaly "za pochodu", tak tedy klobouk dolů). ["Filmová hudební výzva" - Snorlax] (24.05.2020)

Muž a žena je intelektuální romance, která zaujímá psychologický postoj, ale její hloubku nedokáže zaznamenat. Claude Lelouch v nezkušenosti a talentu mládí volí smířlivější zakončení, na zasněném povrchu lze na malou chvilku uvažovat o sebestředné umanutosti i intelektuální povýšenosti, přesto je nekonvenční struktura nejzdařilejší zbraní. Výrazný podíl v podhledu niterného oka událostí má obraz v éterickém oparu ranního probuzení a poetického úžasu životního proudění. Francis Lai pompézně vpadl do světa filmu a nelze se divit, že se stal pravidelným hudebním skladatelem Lelouchových výtvorů. Muž a žena je intelektuální reakcí své doby, zbavuje se obvyklých pravidel a stále důvěřuje vznešeným ideálům. Nejdůležitější ingrediencí filmové básně je Jean-Louis Duroc (velmi dobrý Jean-Louis Trintignant), úspěšný automobilový závodník, starostlivý otec a osamělý vdovec. Náhoda přináší příležitost, okouzlení nabízí naplnění, minulost se v slzách vpíjí do polštáře, očekávání nevyznává skromnost, ani nepřipravenost. Něžným protějškem básnického klokotání je Anne Gauthier (šarmantní Anouk Aimée), svědomitá filmová skriptka, zodpovědná matka a osamělá vdova. Celá romantická velikost života přebývá v živých vzpomínkách, bolest je stále přítomna. Naplněnost je vášnivou potřebou, romantickému ideálu lásky navzdory. Výraznější postavou je Pierre Gauthier (sympatický Pierre Barouh), filmový kaskadér a silueta Annina života, kterou osud navždy přerušil. Minulost si hraje s přítomností na schovávanou. K výraznějším postavám patří také Valérie Duroc (příjemná Valérie Lagrange), bývalá manželka Jean-Louise. Osud má podobné obrysy, motorový řev a rozdílné závěry. Bolest zmrzačila nervový systém a nečeká na rozsudek. Z dalších rolí: vstřícná ředitelka internátní školy (Simone Paris), Jean-Louisův malý a hýčkaný synek Antoine (Antoine Sire), Annina malá a milovaná dcerka Françoise (Souad Amidou), či Jean-Louisův závodní spolujezdec (Henri Chemin). Muž a žena je filmovou básní. Slova ve slokách, víření obrazu i jeho mihotavý odlesk v okenní tabuli, hudba spoutává barvy. Litovat můžeme idealisticky smířlivý závěr. Intelektuální romantismus není vždy na škodu. (03.06.2019)