La La Land

Jediný muzikál od Moulin Rouge, ktorý nie je iba výtvarne krásny, ale aj vnútorne krehký. Najpoetickejšia romanťárna od Tigra a draka. A najviac “cute” film ever. S otvoreným srdcom a filmársky luxusne vzdaná pocta Filmu, Hudbe, Láske i mestu hviezd, ktoré vám nič nedá zadarmo. Damien Chazelle je game changer, rozumie tomu všetkému komplexne ako nikto iný. A robí si čo chce, aniž by narušil dokonalé naplnenie žánrovej škatulky. Najväčší filmársky talent tohoto desaťročia. (23.01.2017)

Celkové nadšení sice značně degraduje fakt, že muzika chvílemi slouží více Chazellově platonické lásce k ní samotné než dramaturgickému vývoji příběhu (jako příklad uvádím nádherně sestříhanou scénu z kina, která je pro mne nejkrásnějším romantickým výjevem ever, ale v okamžiku jejího vyvrcholení, kdy jsem k Emičce skoro sám začal špulit pusu, je nahrazena vizuálně půvabnou, ale emocionálně ne tak silnou hudební sekvencí), ale přesto je La La Land bezesporu nejkrásnějším hollywoodským muzikálem od Moulin Rouge. Zpočátku schází dramaturgická lehkost a spád a taneční čísla neoplývají kdovíjakou vizuální nádherou, ale Chazelle postupně mocně utahuje Ryanovi i Emičce tkaničky a protahuje je úžasným snem, který by chtěl (a měl se pokusit) prožít každý. Sněme, prožívejme, tancujme a ničeho nelitujme. Posledních patnáct minut - Baz Luhrmann feat. Wes Anderson... (26.02.2017)

Je to pecka.......ale rozhodne to nie je pre každého. Ja milujem muzikály, staré filmy, Goslinga s Emmou a hrozne ma baví obdivovať rôzne filmárske postupy. Navyše riešim veľa podobných vecí súvisiacich s tvorivou slobodou ako hlavný hrdinovia. Takže to znamená, že hromada ľudí nepochopí aká je to bomba. Ale myslím, že o výnimočnosti toho filmu mnohé vypovedá to, že nenávidím jazz na ktorom je to postavené a aj tak som bol z toho paf. Nie je to rozhodne tak prispôsobivé a pre každého ako Whiplash, no paradoxne možno preto ešte lepšie. (15.12.2016)

Jste nevkusný dezorientovaný lovec hemoroidů nebo maloměstská, životem zklamaná odpudivá prasnice a hledáte náplastičku na podrážděné rektum, zlomené otylé srdíčko či jen tupý únik z nedostatečně vybarvičkované reality? Pak je Homolalaland s náramně progelovaným romantickým příběhem, plným lásky, rozkokošných pissniček a žužu tanečků, přesně to, co vám tutově vyhřeje perikard. Pokud do výše zmíněných kategorií nepatříte, raději si místo toho pusťte plyn, nebo si přehrajte v hlavě svůj dosavadní spokojený heteroživot při skoku z okna. Bude to rychlejší a daleko méně bolestivé. Tento Napomádovaný Šulin Růž není totiž nic jiného, než trapný, plytký a afektovaný buzikál, napumpovaný lacinými popovými kolotočářskými sračkami a ukvičenými preludii negerských kvartet, zvanými jizz, z nichž vám samovolně slezou vlasy a nehty. Prostě si představte čerstvě upečený, úplně dutý třípatrový dort z hoven, kýčovitě pocákaný rakovinotvornými pastelovými syntetickými barvami, z něhož ke vší té hrůze hned na začátku vyskočí nebetyčně odporná šišlavá ropucha, a až do konce vás v pravidelných intervalech oblažuje obludně falešným kontraaltem v neuvěřitelném rozsahu nečárkované rakoviny hrtanu. Opravdu nevím, co bylo dávivější. Jestli sledovat naprosto debilní děj, poslouchat pouťové cajdáky a mučivé kvílení saxofonů, nebo se kochat pohledem do pitvořící se andělské tváře Kamenné Emy, jejíž vtíravá krása by se dala esteticky objektivně přirovnat snad jen k vyhřezlému červivému konečníku hygienicky zanedbávané opruzené šedesátnice. Přitom by se buzikály daly v pohodě dělat s grácií a jeden by z nich vůbec nemusel odcházet s bolestivě prokousnutou pěstí a akutním zánětem nevkusu. (23.01.2017)

Zachráňte jazz, zachráňte skutočnú hudbu, zachráňte skutočné vzťahy, skutočných ľudí a ich osudy! Raz za čas sa zvykne vynoriť film, ktorý úplne dokonale odráža ducha svojej doby. A toto je ten prípad, zachytáva pocity podobne, ako sa to kedysi podarilo napr. Trainspottingu (blbé prirovnanie, máte s tým problém?). Zabudnite na falošnú hudbu, falošné vzťahy, falošných ľudí, zabudnite na verbala. Film roku! (07.02.2017)