Deset malých černoušků

Dovedu si představit, že by to dnes někdo natočil líp (Spielberg, Fincher). Závěr nakonec také nebyl tak úžasný jak jsem čekal, podobně jako ve Jménu růže, ale celou stopáž jsem byl nalepený na obrazovce, nedýchal jsem a hltal každou vteřinu. Chápu, že lidi, co znají předlohu, z toho asi nadšení nebudou, ale pro mě to byla bomba. 90% (07.04.2017)

Nápad něco takového zrealizovat byl velmi slibný, zpracovat to do formy, v jaké by se měl snímek nacházet se ale neuskutečnilo zrovna podle mých představ. Atmosféru vybudovat se nepodařilo, charaktery vykreslit vzhledem k námětu je téměř nemožný úkol, tuto stránku tudíž neodsuzuji. Co mi ale na tomto snímku vadilo, byla psychika postav, každá osoba by se dala formulovat určitým stupněm salámismu k dané situaci, odehrávajicí se ve vile. Naštěstí jsem se nenudil a špatné mi to nepřišlo, to je hlavní. Tři hvězdy je však maximální známka kterou mohu Ten Little Indians udělit. (10.04.2010)

Ta neobratnost, herecká i filmařská, dodává filmu jisté kouzlo. A mimochodem - dokud jsem neviděla originální název knihy, nikdy by mě nenapadlo spojovat si písničku o malých Indech, kterou se učili žáčci snad na všech jazykových školách počátkem 90. let, s deseti malými černoušky... Vždy jsem měla představu černočerných Křováků:-) (09.08.2013)

Nebylo to vůbec zlé. Přestože jsem byl s dějem tak nějak předem obeznámen, tak si snímek držel solidní atmosféru. Navíc tvůrci obsadili velmi sympatické herce, na které se dalo koukat i je poslouchat. Jediné, co mi přišlo maximálně retardované, debilní až kreténské, byl naprosto ubohý happyend, kterým to tvůrci maximálně posrali. Takhle debilně by jej Agáta určitě nenapsala. A vůbec veškeré provedené změny v předloze byly změnami k horšímu. Nechápu, nač měnit něco, co změnu nevyžaduje. Jestli chtěli čůráci tvůrci šokovat diváky happyendem, tak se to minulo účinkem. Maximálně se jim podařilo diváky akorát nasrat, protože takhle debilně přeslazený závěr se k celému průběhu prostě nehodil. Pokud někdo neměl s tímto knižním dílem tu čest a preferuje kinematografii, tak mu doporučuji zhlédnout raději britskou minisérii. Tady to vidím maximálně na slabé tři kousky, když přivřu oči před tím zprzněným závěrem, který se mi opravdu velmi těžko vydýchává. (11.05.2018)

"Znáte ten vtip o dvou Angličanech, kteří spolu ztroskotají na ostrově a do smrti spolu nepromluví, protože je nikdo vzájemně nepředstavil?" Na hrad v rakouských Alpách se sjede deset vzájemně si neznámých lidí. Hostitel U.N.Owen (alias "unkown" - neznámý) je jmenovitě přivítá z magnetofonové nahrávky a prozradí, že všichni mají na rukou krev. Každý někdy v minulosti zavinil smrt nevinného člověka a každého zde stihne trest. Přejeme hezký pobyt. :-) Není sporu o tom, že Agatha Christie to dobře vymyslela, přesto je to zcela konvenční film. Z průměru ho vyzdvihují dvě věci: 1.) Řemeslná neobratnost. Ano, je to paradox, ale to, co by většině filmů škodilo (špatné kompozice obrazu, vrtkavé svícení, zvuk místy jako ze studny atd.), je pro Černoušky pravým požehnáním. Přispívá to k žádoucí strašidelné atmosféře a ke zdání životnosti toho Agathina úhledného schématu. 2.) Zatímco pozdější filmové detektivky zhusta sázely na hvězdné obsazení, Deset malých černoušků hraje deset lokálních hvězd nižší svítivosti (srdce roduvěrného anglofila potěší zejména Stanley Holloway a Wilfrid Hyde-White), které jsme zvyklí vídat výhradně ve vedlejších rolích. Pokud neznáte předlohu, nemůžete si díky tomu předem "vypočítat", v jakém pořadí budou vraždeni. 70% (05.12.2009)