Hostinec „U kamenného stolu“

Miluju tu mluvu, která je ve filmu použitá. Poslouchat to je úplná lahoda pro uši, u toho se prostě nejde nesmát. Poznala jsem pár míst, která jsou součástí Prokopského údolí, které se nám táhne pod barákem. Jde třeba o scénu, kdy jsou bratři na procházce se slečnami a malý kluci tam hrají kuličky. Filmaři to vlastně z barrandovských studií neměli daleko. Spíše by mě zajímalo kudy se tam dostali, protože místo barrandosvkého sídliště byly lesy, pole a taky udajně rybníček. Takže vlastně mohli jet přes Hlubočepy a kochat se divokou zdejší krajinou. (29.11.2010)

Nejsem žádný znalec knihy, spíše jsem ji jednou z povinnosti přelouskal. Film je celkem hodně podle ní, akorát ta smrt pana hostinského zde není a konečná svatba už vůbec. Ovšem jinak moc povedený snímek. R. Hrušínský a S. Beneš jsou skvělí. Trochu jsem v tom ten Poláčkův humor i cítil. Příjemný večer to byl:). (19.01.2011)

"De se, kam se chce…" Dialogy Hrušínského s Benešem ve třetí osobě jsou docela vtipné. "Okolnosti velmi roztomile s hlubokými očima a s dolíčky ve tváři" dovedou vše k miloučkému finále, ale jinak mi ten děj a některé dialogy přišly až trošku jalové. A ona až moc bezstarostná atmosféra mi vzhledem k jedné ze zápletek (zamilovaná Šejbalová a nešťastný/opuštěný Rašilov) přišla poněkud nepatřičná. Uznávám ale, že ve filmu zazní i několik vtipných hlášek. „Dyndera! On Loudí!“ v podání Růženy Šlemrové alias paní Dynderové mezi ně patří zcela jistě. (26.02.2023)

Ono by se hodnotilo čtyřmi *, kdyby nebylo srovnání s jinými. Takhle musí ta nešťastná nerada dát tři, i když jí to srdce trhá, ale kam by ve srovnání s tím přišli ostatní, že. Jedna nemůže nemilovat paní Šejbalovou v nejlepších letech s jejím mistrem Martensem, když krájí zelí a recituje při tom. Skoro by dala Stanislavu Neumannovi vlastní oběd, jak je mu hladového staříka zpočátku líto. Ono by se šlo se Sašou Rašilovem na ryby a místo toho se musí pátrat po paní hostinské. A jak by si ona dala panáka v tenisovém klubu, pusa jde až šejdrem. A do kterých očí by se to raději dívala, no ne a ne si vybrat. I když jedna by jaksi volila mezi Hrušínským a Benešem - a vybrala si – hádejte…. Kulečníkové sukno je nad poměry jedné a tak to raději nehraje, a tenis už neuběhá. A tak tu musí jedna sedět u počítače a vzpomínat na to, jak by si ráda zahrála kuličky a vyhrála zpět tu duhovou. To ví přece každý, že duhová je za deset hliněných. A pak by mohla jedna zase klidně začít psát spisovně česky v první osobě. Ó, ach ta jedna.. (23.05.2008)

Po mnohých rokoch od prvého zhliadnutia sa už pôvodné nadšenie vytratilo a ostalo iba pri premene nevyplatenej sklenenej guľôčky na rozkošne deformovanú češtinu. K tomu zopár pitoreskných postavičiek a zľudovených hlášok. Zvyšok je iba odvarom prvorepublikových filmov. Stále lepší odvar, ako to, čo nasledovalo v ďalších rokoch. (05.03.2016)