Dcera

Zvláštní pojetí dramatu aneb stačí pár slov.. slov, které rozvrátí všechno. Snaží se diváka zasáhnout citově, ale délka filmu tento efekt ruší. Staré rodinné hříchy vyplouvají na povrch a i několik let trvající manželství může utrpět vážné rány. Hodně procítěné vystupování ústřední postavy (Odessa Young). Mrazivé, silné a autenticky ztvárněné komorní provedení dramatu. Nezavrhuji tento film díky dojmu z něj, ale ani nedoporučuji, neboť od začátku až zhruba do poloviny snímku budete mít pocit, že se nic neděje a film vás začne nudit. (12.11.2017)

Mne se tahle filmová adaptace 160 let starého dramatu zásadně moc a moc líbila. Neuzavřeli jsme se s tvůrci do ateliérů, využili jsme krajinu, přírodní scény (les, jezero) ale i maloměstskou ulici. Postavy byly obdařeny novými jmény, kromě dcery Hedwig (Odessa Young), soudobými profesními identitami. Opravdu je Hedwig úžasná, talentovaná, okouzlující, vitální, suverénní a přitom citlivá, musí být obdivována a milována. To se vážně povedlo. Vysoce oceňuji hudbu, a výběr herců, protože takhle zmizerněný Christian (Paul Schneider) a lahodná a následně zničená Charlotte (Miranda Otto) dodali dramatu opravdu fantastický rozměr. Film Dcera nese poselství, říká v polemice s Christianem reprezentovaným fundamentalistickým křesťanstvím, že říci pravdu, odhalit pravdu, vypovědět pravdu, není vždycky za všech okolností správné řešení ani postup, Říkat pravdu, jak se vztahy měly, s kým kdo žil, byl, dříve než…, je zle. V tomto případě pravda neosvobozuje, protože v tomto případě pravda ublížila. Jenom protože je někdo nešťastný, jenom protože někdo má problém s alkoholem, jenom proto došlo k tomu, že křesťan musí v té nejnevhodnější situaci prozradit pravdu, o kterou nikdo nestojí. Pravda může být krutá a jsou situace, kdy pravda má zůstat nevyřčená. Skutečně, cui bono. (26.10.2021)