Experiment

Pokud umí němci točit nějaké filmy, tak především u mě jasně vítězí ty s válečnou tématikou a dramata. Tento bych zařadila rozhodně mezi nadprůměrný film. Režijně, scénáristicky i herecky skvěle zvládnutý. Avšak zřejmě jako většina experimentů, má i tento své chybky a menší nedodělávky. A teprve, když probíhá a vy jej sledujete, máte pocit, že něco není, jak má být. Něco schází. A tento dojem jsem začala v sotva postřehnutelných dávkách nabývat po celou dobu sledování. Na jeho konci se však plně ucelil a já měla pocit, že ač se mi dostalo kvalitního a působivého filmového zážitku, něco mu chybělo. Možná jsem čekala více šokující a strhující děj a více vyzvednuté charaktery postav. Přišlo mi, že celý snímek je jakoby rezervovaný. Tím německým, chladným přístupem. Chybělo tomu to něco, co by mě sežvýkalo a na konci vyplivlo zcela konsternovanou, šokovanou, s mrazením po těle, otevřenou pusou, kde bych si říkala "tak to byl teda nářez..." Tento Experiment na to rozhodně měl. (23.11.2010)

Chápu že tento film není pro všechny, ale přesto mi hodnocení přijde poměrně nízké... Film na mě neuvěřitelným způsobem zapůsobil... Vím že se slavným Stanfordským experimentem pouze inspirovali a většina filmu je tedy uměleckou licencí, ovšem myslím, že podobná věc by se stát mohla... Velice silná výpověď o tom, že sociologové mají pravdu když říkají, že ať už je člověk jakkoliv slušný, za "správných" podmínek jsme schopni téměř všeho... P. S.: Moritz Bleibtreu je vynikající a stejně tak jeho filmový protipól, ztvárněný neskutečně slizkým a fašistickým Justusem von Dohnanyiem, kterého, jakmile se rozjede, musí každý divák z duše nenávidět... (01.02.2011)

Když jsem si to půjčoval tento film před lety v půjčovně na základě doporučení, tak jsem nevěděl, co od německého filmu čekat... Ze začátku se dostavili vcelku rozporuplné pocity, nicméně když se děj začínal rozjíždět, tak mi v hlavě kolovala jen jediná otázka: "Jak tohle skončí?"... Po skončení filmu jsem nemohl říci nic jiného, než že to bylo velice dobré, i když pár mušek by se našlo... (30.11.2010)

Kdo má trochu povědomí o Stanfordském experimentu nebo i viděl dokument Quiet Rage, tak si jistě povšimne, že film se docela dlouho drží skutečných událostí a je to docela podobné tomu, jak to ve skutečnosti probíhalo (detailu, že se nejedná o studenty a pár dalším nesrovnalostem se věnovat nebudu, ostatně je to pouze na motivy tohoto experimentu). O to víc člověka zamrzí závěr, kde se scénáristům doslova utrhla ruka a nikdo to nezastavil. Chápu, že potřebovali do závěru dát nějakou tu gradaci, jak už to film ostatně vyžaduje, ale tohle? Celou dobu psychologicky dobře zvládnuté, ale v závěru jde veškerá psychologie stranou a máme z toho téměř pokus o béčkovou vyvražďovačku s tím, že dozorci se chovají jako chovanci psychiatrické léčebny a ne jako lidé, kteří byli vybráni k experimentu jakožto psychicky zdraví jedinci. P.S. A ta holka hlavního hrdiny tam byla naprosto zbytečná. (22.02.2012)

Psychologické termíny a rozbor celého tohto príbehu z odborného pohľadu prenechávam kompetentným, ale určite je nad čím sa zamýšľať a vyvodzovať závery na ďalších pár desiatok skúmaní a pozorovaní. Filmársky perfektne odvedená práca najmä z laického hľadiska, herci zvládli psychológiu postáv na jednotku, čo je v podobných prípadoch veľmi citlivá záležitosť, najmä keď je film postavená zo štyroch pätín najmä na ramenách hereckých schopností. 85%. (09.10.2007)