Režie:
Oliver HirschbiegelKamera:
Rainer KlausmannHudba:
Alexander BubenheimHrají:
Moritz Bleibtreu, Christian Berkel, Oliver Stokowski, Wotan Wilke Möhring, Justus von Dohnányi, Nicki von Tempelhoff, Antoine Monot Jr., Edgar Selge (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film založený na skutečných událostech při nechvalně známém "Stanfordském vězeňském experimentu", který proběhl v roce 1971. Uměle vybudované vězení se nachází v prostorách výzkumné laboratoře - kompletně s celami, mřížemi a s neustále přítomnými kamerami. Na dva týdny je najato za slib vysoké odměny dvacet mužů ke hře na vězně a dozorce. "Vězni" jsou uzavřeni a musí se podvolit zdánlivě mírným pravidlům. "Dozorcům" je nařízeno jednoduše udržet pořádek bez použití fyzického násilí. Každý má možnost skončit v kteroukoli chvíli, čímž ale pozbyde nároku na odměnu. Na začátku nálada mezi oběma skupinami je poměrně dobrá. Ale už brzy nastanou hádky a dozorci používají stále drastičtější metody k udržení pořádku... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (310)
Když jsem si to půjčoval tento film před lety v půjčovně na základě doporučení, tak jsem nevěděl, co od německého filmu čekat... Ze začátku se dostavili vcelku rozporuplné pocity, nicméně když se děj začínal rozjíždět, tak mi v hlavě kolovala jen jediná otázka: "Jak tohle skončí?"... Po skončení filmu jsem nemohl říci nic jiného, než že to bylo velice dobré, i když pár mušek by se našlo... ()
Kdo má trochu povědomí o Stanfordském experimentu nebo i viděl dokument Quiet Rage, tak si jistě povšimne, že film se docela dlouho drží skutečných událostí a je to docela podobné tomu, jak to ve skutečnosti probíhalo (detailu, že se nejedná o studenty a pár dalším nesrovnalostem se věnovat nebudu, ostatně je to pouze na motivy tohoto experimentu). O to víc člověka zamrzí závěr, kde se scénáristům doslova utrhla ruka a nikdo to nezastavil. Chápu, že potřebovali do závěru dát nějakou tu gradaci, jak už to film ostatně vyžaduje, ale tohle? Celou dobu psychologicky dobře zvládnuté, ale v závěru jde veškerá psychologie stranou a máme z toho téměř pokus o béčkovou vyvražďovačku s tím, že dozorci se chovají jako chovanci psychiatrické léčebny a ne jako lidé, kteří byli vybráni k experimentu jakožto psychicky zdraví jedinci. P.S. A ta holka hlavního hrdiny tam byla naprosto zbytečná. ()
Aneb jak se dá využít "lámavosti" lidské psychiky a vynalézavosti pana Zimbarda k natočení epicky brutálního (a to ve všech slova smyslech) filmu. Chvílema jsem ani nemohla dýchat. Bohužel mi to po logické stránce přišlo chvílema nedotažené, což z celkového dojmu ukouslo jednu hvězdičku, ale film je až neskutečně strhující. Pretty good. A Moritz má i po záchvatu úzkosti pořád nejkrásnější úsměv. :) ()
Záleží na divákově přístupu, Experiment totiž v pohodě ustojí zábavnou žánrovku s lehčím sociologickým přesahem, nicméně rozhodně ne studii chování vzorku populace v extrémních podmínkách, jakkoli ho tím kdokoli může zaštiťovat. I z pozice klasickýho narativního filmu to má sice nejednu mouchu (zejména ze scénáře smrdí, že autor v době jeho psaní přišel o panictví), ale na druhou stranu až překvapivě kvalitní dramaturgie dokáže v pohodě udržet u monitoru celý dvě hodiny děje ve dvou místnostech. Což je vlastně i celkem vzácnost. ()
Film o experimentu, který se vědcům tak trochu vymknul z ruky. První hodinku a půl je to o psychologii a nátlakových situacích, jimž jsou účastníci vystaveni, poté se to přelomí do krvavého thrilleru. Klaustrofobická a vypjatá atmosféra potýrala mé nervy, vzorce chování v oněch nátlakovějších situacích mou duši. Ze zvrhlejšího pohledu to byla velmi zajímavá psychologická sonda, jinak pro mě zatím nejlepší německý film. Ona z toho filmu jde "německost" dost cítit, ale nijak zvlášťto nevadí. Závěr: Drsný film - kdož jsi útlocitnější povahy, rozhodně si ho nech ujít. ()
Galerie (53)
Zajímavosti (10)
- V skutočnom Stanfordskom experimente z roku 2001 nepretiekla podľa Zimbarda, ktorý výskum realizoval, ani kvapka krvi a násilie bolo obmedzené na vyzlečenie zo šiat či postriekanie väzňa hasičským prístrojom. K bitkám, znásilneniu či dokonca smrti nikdy nedošlo. (Arsenal83)
- P. Zimbardo sa vo svojej knihe „The Lucifer Effect“ (2007) vyslovil značne kriticky voči filmovému spracovaniu svojho Stanfordského experimentu. Tvrdí: „Film je inšpirovaný experimentom, čo podľa scenáristov dáva tejto "fantázii" punc legitimity a skutočnej udalosti. Zámerne však v záujme senzáciechtivosti namiesto skutočného priebehu nášho experimentu zobrazuje výmysly. Nakoniec ide o vulgárne zobrazenie sexizmu a bezdôvodnej sexuality, a násilia bez vyváženej hodnoty.“ (agency)
- Inspirováno skutečnou událostí. Americký psycholog a sociolog Philip Zimbardo opravdu v roce 1971 zkoušel tzv. Stanforský vězeňský experiment a sám později napsal scénář k filmovému dokumentu, který byl částečně doplněn skutečnými záběry. (Morien)
Reklama