Bitva o Sevastopol

Po Stalingradu další ruský válečný film, který vůbec nezvládá dramaturgii a vůbec jakoukoliv stavbu. Nedrží to pohromadě a ani trochu film neví, čím chce být. Je to takové zmatené a hysterické - jako by jste koukali na nějakou hádku italského páru, kde se dva hádají, rozbíjí talíře a pak se hned začnou líbat. Hlavní hrdinka má celou dobu jeden jediný neutrální výraz a namísto hrdé bojovnice působí spíše jako pošahaný masový vrah (jasně tohle byl asi záměr, jenže hlavní hrdinka je díky tomu po celý fim na facku). S ruskými válečnými filmy končím. (03.11.2019)

Pavličenková podle Olesova a Korina není člověk, je to socha, Atlas, který na bedrech nese celou tíhu války, Sovětského svazu, internacionály a všichni soudruzi okolo se můžou přetrhnout o to, kdo jí miloval dřív, než to bylo cool. Stejně plochý, plný patosu a jen o chlup lepší jak Jolieové Pampalíny. (01.03.2018)

Hudební klipy, do nichž jsou sestříhané nejpůsobivější záběry filmu, skutečně poskytují daleko lepší zážitek než snímek samotný. Jedině na úrovni jednotlivých záběrů, které mají solidní technickou úroveň a sem tam i dobře vypadají, totiž Bitva o Sevastopol opravdu funguje. Kdo o osud Pavličenkové neztratil zájem kvůli nešikovné práci s elipsami (+ nesnesitelně naivní a toporně odehrané linii s Rooseveltovou, která má celé vyprávění rámovat), toho udolá repetivnost a fádnost válečných pasáží. Pokud se u nich lze bavit, tak leda na úkor jejich absurdní nerealističnosti (např. německá pěchota postupuje k sovětským zákopům po holé pláni, bez jakéhokoli krytí), jinak jsou nezajímavé a "gritty" dojem se snaží vyvolávat jen přítomností několika gore efektů. Pro novodobé ruské blockbustery obvyklé podlézání putinovskému vidění světa a de facto hrdý pohled na stalinistickou éru (resp. neochotu ji jakkoli kriticky reflektovat) do hodnocení ani nepromítám, jinak bych musel sáhnout po odpadu. (02.07.2016)

Toto nie je zlý film, akurát má nesprávny názov, lebo dianie okolo Sevastopoľa nečakajte, toho je tam minimum a či to brať metaforicky alebo inak mi je trocha jedno, lebo vojny začínam mať dosť kvôli posledným rokom, ale chápem, že niekoho to môže vytočiť. Príbeh o dievčati, ktorej sa vlastne šťastia veľmi nedostalo, raz ho nevedela prejaviť ona, lebo ju niečo trápilo, inokedy keď sa situácia zhoršila už nevedela nájsť ani tú trochu. Je z toho cítiť určitú beznádej, smútok, samotu a to nepotrebujete vidieť v mnohých scénach ani masové vraždy a ukrutné boje, lebo napriek tomu, že z nej akoby urobili muža, ženou bola a to bolo cítiť. Opäť sa mi potvrdilo, že pochopiť ženy, najmä tie z východu, ktoré majú svoju silnú osobnosť, je niekedy ťažké. Je to tiež prekvapivo dobré k Američanom vzhľadom na dobu, v akej sa to točilo. Občas to má tie americké veľkofilmové črty, ale opakujem, toto je niečo iné, než za čo to vydávajú. Záver je trocha divný, lebo približne 40 ročnú Ljudmilu zobraziť ako riadne šedivú bolo trochu, no minimálne mierne zlyhanie. (29.05.2015)

Na Ruský film ide o dobrý počin, hovorím to tak ako keby som mal s ruskou kinematografiou dáke skúsenosti, čo nemám. Ale vizuál sa mi celkom páčil. Ak človek hľadá vojnový príbeh s množstvom scén priamo z boja, nebude sklamaný. Horšie je to už s pokulhávajúcim príbehom, ktorý asi nechcel hrať druhé husle, ale bohužiaľ sa mu to podarilo. Veľká škoda je, že film ide ako z rýchlika s jednej minúte sa Ľudmila hlási do ruskej armády o minútu neskôr už bojuje v prvej línií na fronte a o pár sekúnd už je elitná sniperka ruskej armády. Tým ako je príbeh časovaný sa z neho vytrácajú všetky potrebné emócie a empatia s hlavnou hrdinkou sa javý chladná a nestotožniteľná. To ani nebudem hovoriť ako absurdne vyzerá, keď si Ľudmila na každom kroku nájde iného nápadníka. Takže v konečnom dôsledku to Sergej Mokrickij hrá ešte aj na romantiku, čo asi nebude tá správna cesta. 61% (24.12.2017)