Klub vyvolených

Velmi pěkný film o profesoru dějepisu s láskou ke starověku a vzájemném vztahu se svými studenty, o morálce, která se s námi táhne celý život, ať chceme či ne. Film se odehrává před 25 lety a nyní a přesně vystihuje, zda se naše povahy a charaktery dokáží změnit. Hezký výkon Kevina Klina určitě zaslouží čtyři hvězdy. (19.03.2013)

Profesor Hundert se přes historii snaží vštípit své třídě i význam slov morálka a čest, ale narazí u hajzlíka Bella. Profesorovo rozhořčení trvá jen do chvíle, než se setká s jeho otcem- senátorem. Pochopí, že problém je někde jinde a "záchranu" Bella pojme jako svoje poslání. Přináší mu radost, když snaha nese svoje ovoce, rmoutí se, když selhává. Film má scénář, který se hemží výroky o cti, ale je napsán tak, že slovo "čest" je vždy použito v pasujícím kontextu a tak nezvedá žaludek, ale motivuje k zamyšlení. Podnětný film, zvlášť v dnešní bezpáteřní době, ale obávám se, že ti, kteří by měli, se za nos nechytnou. (04.06.2006)

Uz davno ma nejaky film neiritoval ako tento. Zo zaciatku to dost pripomina legendarny film Spoločnost mrtvych básnikov. Len za tu pokrokovu osobu, ktora vnesie cerstvy vietor do zastaraleho skolskeho systemu tu nie je ucitel ale student. Lenze po chvili je ten pokrokovy student definovany ako clovek, ktory sa mýli a tak sa zazracne docasne prispôsobi, aby to vyustilo v incident, ktory ukaze, ze sa nezmenil a je jasne definovany ako totalne zlo. A to sme este len v polovici a ja som si nevedel predstavit kam by mal film smerovat dalej. Nasleduje skok o 25 rokov neskôr a dôjde k repete tej zlomovej udalosti v ktorej sa ukaze, ze sa nic nezmenilo. Pointa? Vysledkom ma byt nejake protivne ponaucenie, ze nie je dôlezite nieco dokazat, ale hlavny je spôsob akym to clovek dokaze, aby sa mohol pozriet do zrkadla. Proste ucel nesväti prostriedky. S tym by som suhlasil, keby postavy, ktore sa rozhodnu spravat čestne na čele s naivnym ucitelom neboli znazorneni ako idealisti, ktori sa do realneho sveta nehodia. Zo zlom sa da bojovat cestne ale tvrdo. Zatialco idealisticky ucitel zakazdym sklopi oci a usi a v rozhodujucej chvili nepotresta studenta za jeho chyby. Pravdepodobne keby to spravil, tak by sa z neho taky parchant nestal. Takze nielenze nie je schopny si poradit s problemovym studentom ale aj to, ked sa ukaze, ze nie je schopny viest skolu a nie je zvoleny za riaditela tu je podane ako nejaky podraz. Z filmu mam pocit, jak keby ho napisal nejaky absolutne naivny idealista, ktory sa snazi presvedcit divakov, ze zastaraly spôsob zmyslania je ten najspravnejsi, ale vôbec nechape, ze ked by s touto filozofiou chcel nieco dosiahnut, tak by mal za neho aj bojovat a nie sa zbabelo neustale stiahnut. Proste filozoficka stranka filmu mi vôbec nesadla. Co sa tyka hereckych vykonov, tak je to natocene dobre. Najviac ma zaujalo niekolko dnes uz dost znamych xichtov v ulohach studentov. Ale cele to naivne posolstvo ma strasne sralo. Evidentne som jeden z mala. (27.09.2016)

Tenhle film by se dal nazvat morálním pilířem. Příběh sám o sobě není extra zajímavý, originální ani chytlavý, ale to co vyzdvihuje je pravděpodobně jeden z nejzávažnějších problémů dnešní společnosti a možná (s trochou nadsázky) i lidstva celkově. Morálka a morální hodnoty jsou něco co se nevyžaduje zákonem a přes to by bez jejího dodržování nemohl nikdo ničeho dosáhnou. (?) A tam začíná ta otázka, jestli vám to stojí za ten pocit, jestli si ho tolik ceníte ? Nebo jestli si jednoduše ceníte více výsledku, než způsobu jakým jste ho dosáhli. ----"Všichni se jednou musíme na sebe podívat do zrcadla a uvidět, co jsme doopravdy zač. A až ten den nastane budete mít před sebou život prožitý bez ctností a zásad." " A komu na tom záleží- na vašich zásadách a na vašich ctnostech? Podívejte se na sebe. Co jste vlastně dokázal? Já žiju ve skutečným světě, kde lidi dělají, co musí, aby dostali to, co chtějí. A pokud je to lhaní a podvádění, tak se nedá nic dělat."---- Váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami, ale nakonec dávám 4=(4,5). (25.08.2012)

Mám rád filmy odehrávající se ve školním prostředí, což má za vinu hlavně jeden z mých nejoblíbenějších kusů vůbec Společnost mrtvých básníků. Klub vyvolených samozřejmě nedosahuje stejných kvalit a také se nemůže chlubit tolika emotivně silnými scénami, ale určitě za shlédnutí stojí. Mamutí silou ho táhne hlavně nezpochybnitelně charizmatický Kevin Kline a zdatně mu sekunduje Emile Hirsch v roli namyšleného frackoidního synáčka vlivného tatínka. Když se pak snímek přesune do části po 25-ti letech, už krapet ztrácí dech a moralizuje se v něm více než je zdrávo, ale i tak Well Done! (15.05.2008)