Klub vyvolených

Kevin Kline v roli vynikajícího a charakterního učitele se ve své třídě potkává s nadanými žáky, které představují mladé herecké naděje současnosti. Je tu Jesse Eisenberg, který si i zde střihl chytrého šprtíka, Paul Dano v jedné ze svých kladných rolí a v neposlední řadě také Emile Hirsch. Ten představuje asi ten nejzajímavější charakter, u něhož až do posledního okamžiku v závěru snímku netušíte, jaký vlastně je, a co to na nás pořád hraje. Snad jediné, v čem mě snímek lehce zklamal, jsou charaktery studentů. Myslela jsem, že budou barvitější, rozmanitější a zatím mi všichni přišli stejně hodní, pilní, poctiví a slušní. Žádní buřiči ani třídní hvězdy. Ale jelikož ten hlavní zde měl být Emile Hirsch, na ostatní se už příliš nedostalo. Možná to byl záměr a možná prostě ti ostatní zůstali tak trochu upozaděni. Tak jak tak, jedná se o příjemný snímek a také jeden z těch filmů, díky němuž jsem se dozvěděla něco nového, což je na filmu jedna z nejlepších věcí. Dokáže člověka obohatit, dozví se o dosud neznámých skutečnostech, událostech, osobnostech, činech a celkově si rozšíří obzory. No, řekněte, slyšeli jste někdy o někom tak nesmyslného jména, jako je Shutruk-Nakhunte?:) (29.03.2014)

William Hundert (Kevin Kline) je učitelem antické historie na škole svatého Benedikta (to je taková ta chlapecká internátní škola). Svým žákům se snaží nejen předat své vědomosti, ale také je naučit cti a formovat jejich charakter. Než do školy nastoupí Sedgewick Bell (Emile Hirsch), syn vlivného senátora, tak se mu to i daří. Ale Sedgewick je pravým opakem svého učitele, neposedný kluk, jemuž se dostává skrze svého otce podpory od zbytku školy. Profesor Hundert ale cítí, že v mladém chlapci něco bude, a pokusí se v něm vzbudit zájem o učivo za pomoci soutěže o titul Julia Caesara... Kromě skvělého hereckého výkonu Kevina Klina (role klidného profesora antiky mu skvěle padne), krásné hudby Jamese Newtona Howarda a barevnosti celého prostředí film přináší i jednu zapamatováníhodnou myšlenku: "Cena života se neurčuje podle jednoho neúspěchu, nebo ojedinělého úspěchu..."... Podobně jako jiný Klinův film Dům života na mně Klub vyvolených hodně zapůsobil.. (21.07.2004)

Ach jo!! Zavzpomínejte, kolik podobných filmů, kde hlavní roli hraje škola pro děti zbohatlíků, jste už viděli. Každá taková filmová škola zcela logicky nabídne panu scénáristovi jednoho dacana, kterého je třeba přesvědčit, aby šel do sebe, začal se učit atd. Klub vyvolených je typickým zástupcem šablonovité, uniformní nudy, z čehož jsem nařknul už o poznání lepší Společnost mrtvých básníku Petera Weira. Už jen fakt, že v tomto filmu do sebe cpou studenti jen dějiny starověkého Řecka a Říma a právě díky těmto znalostem se posléze stanou velice dobře finančně zabezpečenými (popravdě: kurevsky dobře) právníky, bankéři (popravdě: zloději, lháři), mně lezl na nervy. Na konci se divák sice dočká docela ucházející moralitky a poslední věta pana profesora Hunderta je velmi pěkná (dokonce jsem takový závěr nečekal, i když zbytek děje filmu byl předvídatelný až hanba), ale co naplat, když dacan je příliš krotkým dacanem, vše je líbivě uhlazené a film nenabízí nosnou zápletku o skutečně podstatných, zajímavých a poutavých školních problémech, jaké můžete vidět třeba v takové Napole. Filmy o školách by se měli zaměřit buď na nějaké skutečně zajímavé jedince, nebo pokud chtějí vyprávět o nějaké škole jako celku, pak by si tvůrci měli vybrat skutečně zajímavé prostředí, nemluvě o následném, pokud možno neotřelém, originálním (a také působivém) zpracování. Vidět tento film předtím, než jsem nakoukal ty ostatní příběhy ze škol, a když jsem za nejlepší film považoval Forresta Gumpa, pak by se mi Klub vyvolených velmi líbil. Dnes už bohužel ne. Ani v neděli odpoledne. (18.06.2008)

Velice příjemný film ze školního prostředí. Kromě již tradičně skvělého Kevina Klina mě velice příjemně překvapila dětská, nebo raději pubertální role Emile Hirsche, za zmínku stojí také exteriéry co do atmosféry a barev. A že konec filmu trochu sklouzává do moralizování? Nevadí (alespoň mně), jestliže je zabaleno do takovéhoto hávu. (14.03.2005)

Mám rád filmy odehrávající se ve školním prostředí, což má za vinu hlavně jeden z mých nejoblíbenějších kusů vůbec Společnost mrtvých básníků. Klub vyvolených samozřejmě nedosahuje stejných kvalit a také se nemůže chlubit tolika emotivně silnými scénami, ale určitě za shlédnutí stojí. Mamutí silou ho táhne hlavně nezpochybnitelně charizmatický Kevin Kline a zdatně mu sekunduje Emile Hirsch v roli namyšleného frackoidního synáčka vlivného tatínka. Když se pak snímek přesune do části po 25-ti letech, už krapet ztrácí dech a moralizuje se v něm více než je zdrávo, ale i tak Well Done! (15.05.2008)