Dellamorte Dellamore

Nadčasový snímek přesně pro ty, kdo chtějí dlouze polemizovat o otázkách života a smrti. Jeho diváci dostanou navíc nezvykle poetický horor s úžasnou vizuální stránkou, úderným cynickým humorem a přes svou morbiditu i romantickou duší. Stručně řečeno, DD je jedním z nejvýraznějších euro-fláků 90. let. (21.08.2011)

Vizualně strhující záležitost. Zdaleka nejlepší Soavihoi film vůbec. Těžko se to definuje jako žánr. Dlouho film působí jako výborná černá komedie, pak romance a nakonec se dočkáme i hlubších myšlenek. Jeden z nejlepších zombie filmů všech dob. A to ani nepotřeboval hektolitry krve a množství nechutností. Opravdu světlá vyjímka v tom italském zatuchlém a hnilobou nasáklem hororovém rybníčku. (29.05.2006)

DD funguje skôr v jednotlivých sekvenciách, ako v celku. Zjednodušene povedané. Trochu obšírnejšie povedané, DD je v každej sekvencii takmer geniálny, ako po vizuálnej stránke, tak po dialógovej a niekedy aj filozofickej. Lenže keď sa to celé pospája, pôsobí to na mňa ako scény z viacerých filmov, ktoré sú občas atmosféricky úplne odlišné. Pokope to drží iba Rupert Everett, pre ktorého je to podľa mňa jeho životná úloha. Záver a pointa mohla byť všelijaká, Soavi sa vydal ťažko filozofickým a ťažko vysvetliteľným smerom. Možno tým stratil v poslednej tretine polovicu divákov, ktorí boli spočiatku nadšení. Ja ešte nie som rozhodnutý. Rozhodne mám ale rád filmy, kde je veľa tém na premýšľanie. Láska, smrť, násilie, samota, moc, peniaze. Všetko v jednej veľkej skrumáži. 70%. (29.08.2013)

Ufffff, tak tohle je fakt úlet. Skvělá kamera, úchvatné in/exteriéry (hřbitov je snově pohádkovej), perlivé dialogy ("Nedělejte to, vždyť mě jenom jí. Může si mě jíst jak se mu jen bude chtít!", "Mě nebudeš nic říkat, já jsem starosta! - prásk - "Ex" atd.), skvělý Rupert Everet a jeho pomocník a k tomu všemu trochu dost ujetý příběh u něhož stále při každé nové scéně přemýšlíte - to je jako fakt, nebo se mu to zdá???? Ač je tu zombíků možná víc než v kdejakém zombie masakru a Everet je tady eliminuje hlava nehlava vším, co je po ruce (pistole, kovový kříž, lopata, krumpáč), horor to není, na komedii je to zase místy až moc ujeté a občas přemýšlivé (intelektuální), takže mi z toho vychází hodně, hodně, hodně drsná černá dramatická komedie. (19.01.2009)

A co byste čekali od člověka, jako je Michele Soavi? Tento jezdec staré italské hororové školy, který se učil od těch nejpovolanějších a také hrál v jejich filmech, ví velmi dobře, jak upoutat diváka v křesle a také mu přinést něco zbrusu nového, to jest neohrané a nelaciné scény a jako bonus poměrně těžce zamyšlený, poetický příběh tak, jak jsme to v italské hororové tvorbě ještě nemohli vidět. Souhlasím s tvrzením, že je to poměrně zvláštní film a nejzvláštnější je to, že po celou dobu sledování vlastně nevíte, kam se to celé ubírá a kam ten příběh směřuje. Snímek o rozmanitých osudech Francesca Dellamorteho byl správná volba. (18.07.2011)