Tolérance

Gastrozahradní drahokam servírující dekadenci dekadentně, a ne jako popík v přestrojení s navoskovaným Deppem. Můžete si zde najít leccos, podezření na inspiraci Umělcovou smlouvou je potvrzeno Kuchařem. Téma Viridiany, časté téma člověka coby atrakce, hračky. Pokud Tognazziho Marmant zrovna nehraje kroket, pořádá mezinárodní degustační souboje a nebo Velké žranice - jenomže pro psy. Záběr jeho zájmů se hodně prolíná s Rudolfem II, jenž tu v arcimboldovské podobě na stole samozřejmě nechybí. A ta fenomenální sbírka gilotinou setnutých hlav, tady je Marmantův alchymista přece jenom dál skrze technologický pokrok. Plus vzácná účast Anne Brochet, než se nám víla začala vytrácet ze zazhlédnutí stojícího kina. Požitkářský film v nevyzpytatelném zabarvení, kde si za Revoluce jedou svoje baroko. Požitkářský pochopitelně pro menší okruh, v masové distribuci by tvrdě narazil, byl mimo mantinely a lidi by tu vypisovali o svém oblíbeném rychloposunu nebo přepnutí na Císařova pekaře. (19.03.2025)

V 18.stol. měli angličtí aristokraté zvláštní zvyk vydržovat pro své zahrady "ornamentální poustevníky" ochotné sloužit jako muzeální výstava pro pobavení mocných. V příběhu je anglický poustevník (Rupert Everett) přenesen do Francie před napoleonskou érou za direktoria jako dědictví....Šílenství a úpadek prostupující život panstva na zámku vyvolává zvracení. Jedna z postav sbírá několik hlav v naději, že po utětí budou komunikovat. Paní domu je nazývána TOLERANCÍ a poustevník Horace Walop jí servíruje v Akademii gastonomie..... Na konci je mu sťata hlava guilotinou.... Poustevník sám zmiňuje, že je schopen vidět místnost se svatými, kteří měli fyzický styk s Ježíšem.....Ve filmu dokonale souzní italští, francouzští a angličtí herci, Tognazzi je Dionýsos, Brochetová je Nevinnost a Everett je Vykoupení. ...Film je zvláštní, stylizovaný, odcizený, zmítá se ve zmatcích doby. Ambiciózní, ne zcela zdařilý debut. (70%) (07.01.2022)