Přehlídka smrti

Otázky života a smrti se dají probrat všelijak. Pomocí překvapivých zvratů, dojemných scén na podkladu tklivého soundtracku nebo civilních dialogů o věcech banálních i všeobjímajících. Death Parade zvládá všechno z toho, do hlavy přináší lavinu myšlenek o životě, smrti a o všem mezi tím a ještě divákovi přihraje dokonale protikladnou hlavní dvojici. Zatímco Decim je loutkou i loutkářem bez emocí a primárně se snaží dělat dobře svoji práci, krásná neznámá po jeho boku svůj příběh dlouho schovává, ale právě díky citům v ní schovaných seriál důkladně a dlouho doznívá. Až jednou budu někam muset vstoupit bez vzpomínek, doufám, že to bude do baru Queen Decim. (29.12.2015)

Trochu mi to připomnělo Shinigami no ballad. Ani ne tak příběhem, jak náladou a hlavními postavami. Určitě mají kihontekini něco podobného. Není to žádný skvost, v podstatě je to anime o ničem, ale kupodivu to ani nijak zvlášť nenudí a postavy jsou docela příjemné. Animace je na dobu výroby nijak nevybočující, opening a ending jsou světem sami pro sebe. V podstatě si to jede dokola pořád to samé, takže jako kulisa k večeři je to velice vhodné. Naprostý nevybočující průměr. (03.03.2016)

Death Parade je krásnou ukázkou toho, že snaha o rozvinutí krátkometrážního díla na poli plnohodnotného televizního seriálu nemusí být vždy původnímu dílu ku prospěchu. Kulečník smrti sice nebyl kdovíjak prvotřídním dílem, z něhož by mi napětím a nadšením praskly kšandy, ale právě díky dobře budované tajemné atmosféře, krátké stopáži a otevřenému konci, jenž rozehrává v divákově mysli nejednu otázku a stará se tak o slušnou katarzi, vystupuje Kulečník jako dílo zcela svébytné, po jehož zhlédnutí mě zdaleka nenapadlo dožadovat se přídavku v podobě plnohodnotného seriálu. A ten bohužel hodnotu původního díla nikterak neobohacuje. K mému zklamání seriál postupuje téměř po celou dobu podle hloupého a mně osobně těžce nesympatického schématu: hodit do dílu nějakou hru, která ještě nebyla ukázána, vybrat vždy takové dva účastníky, aby se jejich interakcí vyvolalo na obrazovce i u diváka co největší dojetí, s čímž souvisí co nejexpresivnější ukázání emocí, vylití citů, vykřičení patosu a rádoby filozofických keců, jež jsou ale opět jen prostředkem pro samoúčelné dojetí diváka. Na takovou hru s tvůrci odmítám přistoupit. Nejsem si jist, zda i původní Kulečník trochu trpěl tou hloupou vykalkulovaností, každopádně pokud ano, rozhodně ne v takto vrchovaté míře. Vyloženě za pochvalu tak stojí jen soundtrack spolu s úvodní znělkou a vydařená vizuální stránka, což ovšem zdařilý seriál ještě nedělá. Propracované postavy, psychologie, minimum repetitivnosti, hlubší příběh? Ale kdepak, jen prvoplánová snaha za každou cenu diváka dojmout. Za hudbu, kresbu a to dobré, co z původního Kulečníku.zbylo, dávám velmi slabé 2*, jinak mohu v podstatě odkázat na komentář yenna. (24.12.2015)

Zpočátku mi koncept tohoto baru přišel absurdní. Proč by posmrtné směřování člověka – dolů / nahoru (na rozdíl od našeho svět tím není myšleno pod drn / z komína) – nemělo vycházet z jeho činů za života, nýbrž z jedné hry (biliard, šipky apod.) v extrémních podmínkách? Již první příběh seriálu však ukázal, jaký to má smysl. Stačí, aby o zemřelých rozhodovalo pro scénáristu žádoucí „zapomnětlivé“ nemehlo, a hned je tu prostor pro vykonstruované zvraty. Rozhodčí na rozdíl od diváka ví, co zemřelí prožili, přesto vynese ortel v rozporu s tím a pak se diví a údiv čeká i od diváka. Ten je však spíše znechucen touto ubohostí. Aby dílo neupadlo do stereotypu, ve druhém příběhu se ze soudního baru stává záhrobní seznamka a prostor pro opětovné shledání kamarádů z dětství, které je ve snaze nepůsobit tolik banálně rovněž okořeněno zvrat(k)em. Dojetí je na světě! A odhození seriálu mu jde v patách. Mám rád, když se jednoduchý příběh podá nezvyklou formou, ta zdejší mi však připadá samoúčelná a laciná. 3/10 (27.07.2015)

Velice melancholický příběh, který je tak akorát dlouhý (12 epek), a tak akorát nabitý emocemi, abyste si po poslední epizodě nepodřezali žíly, ale místo toho si více vážili života a lidí kolem vás. Dalo by se říct, že je to až dokonalé. Co všechno se děje instantně po vaší smrti, kdo a jak rozhoduje o tom, zdali jste dobrý nebo špatný člověk ? Příběhem velmi zajímavé, animací a kresbou přímo vypiplané a nádherným klavírním soundtrackem ozvučené (zvláště pak skladby Moonlit Night a Omoide, které se mi velice silně zažraly pod kůži) Death Parade je opravdu vzácný klenot, který budete podvědomě chtít sjet na zátah. Všemi deseti ! (23.07.2015)