Režie:
Robert EggersScénář:
Robert EggersKamera:
Jarin BlaschkeHudba:
Mark KorvenHrají:
Anya Taylor-Joy, Ralph Ineson, Kate Dickie, Harvey Scrimshaw, Ellie Grainger, Julian Richings, Cat SimmonsVOD (5)
Obsahy(1)
V polovině sedmnáctého století měli lidé blíž k přírodě, blíž k Bohu, blíž k iracionálním jevům, které dnes považujeme už jen za pohádky. Sedmičlenná rodina farmáře Williama (Ralph Ineson), která v té době žila v relativním bezpečí jedné z osad v Nové Anglii, se po vážném střetu se sousedy rozhodla kolonii opustit a vydala se dobývat americkou divočinu. Po krátkém putování se usadili v zemi nikoho, poblíž rozlehlého temného lesa, o němž by leckterá citlivá povaha řekla, že působí zlověstně. Neblahé tušení členů farmářovy rodiny umocňuje i řada obtížně vysvětlitelných událostí, které jejich nový život provázejí, zašlou úrodou počínaje a podivným chováním domácího zvířectva konče. Vrcholem série katastrof je pak zmizení farmářova nejmladšího syna přímo před očima nejstarší dcery Tomassin (Anya Taylor-Joy), která ho měla hlídat. V atmosféře všudypřítomné paranoie plynoucí z dalších podivných událostí dochází k postupnému rozkladu rodiny, Tomassin je jednomyslně označena za viníka všech neštěstí a obviněna z čarodějnictví, ačkoliv je to paradoxně právě ona, kdo si ještě zachovává alespoň zdání zdravého rozumu. A to, co se skrývá v temném lese a doposud bylo jen v roli pouhého pozorovatele, se rozhodne udeřit. (Cinemart)
(více)Videa (7)
Recenze (828)
Po ukázkách jsem doufal, že z Čarodějnice budu nadšen. Nakonec je to spíš jen takové nenápadně mírné znepokojení z přemíry náboženství a jednoho vytvořeného kultu čarodějnictví v Nové Anglii. Film vlastně neobsahuje nic objevného a tak je tu jediná věc, kterou může nalákat. A tou je atmosféra. A atmosféra je tady rozhodně brutální, jenže nedělá celej film. Bohužel. ()
Čarodějnice působí jako film z jiné planety, nebo lépe řečeno, jako sdělovací médium ze zcela jiné doby. Přijímá sice současné žánrové kvóty a povrchové napětí čerpá z oblíbeného vzorce skupinka lidí - chata - okolní les - nadpřirozené zlo, ale vnitřně se ostře vymezuje tomu, co pokládáme v moderním hororu za běžné a tedy vlastně správné. Dění není orientováno na pravou podstatu a charakter zla, nýbrž na psychiku a chování jeho obětí, což ruku v ruce s jejich náboženským fanatismem rozprostírá už tak děsivou hrozbu i do jejich vlastních řad a divák si nemůže být jist, kdo je ještě oběť a kdo lovec (jak nám říká už scéna se psem a králíkem). Je pravda, že s podobně iracionálními postavami se těžko sympatizuje, ale ona důkladná práce s navozením dobovosti, tehdejších životních řádů i samotnou starobylou angličtinou přímo drtivě navyšuje naturalismus a autenticitu, takže se skutečně cítíme jako v (jiné) realitě, přestože je nám již na začátku sděleno, že příběh vychází ze staré lidové báchorky. A jestliže tato snaha o přidanou historickou hodnotu trochu ubližuje očekávanému hororovému obsahu, formální stránka je bezchybná. Náhlé střihy sladěné s hrůzu nahánějící nemelodickou hudbou utnou scénu přesně v jejím vrcholném okamžiku, takže její efekt nemůže zeslábnout, prostředí je zásluhou pomalých kamerových jízd a pečlivě inscenovaných záběrů využito famózně a žádný obraz nepůsobí lacině ani předvídatelně. Nejsme násilím nuceni, abychom se báli, jak to známe u dnešních "lekačkových" duchařin, ale strach je všudypřítomný a neodbytný. Zkrátka jiný, poctivější a lepší horor... 80% ()
Unikát. Jakoby se kameraman přenesl strojem času o několik století zpět a točil pocity rodiny v izolaci uprostřed temných hvozdů. A těmhle dobovým pocitům je podřízeno vše – archaický jazyk, velká zbožnost, která v té době prostupovala každým jedincem, strach z neznámého, strach dokonce i z lesa vedle vás, kde dle tehdejších doměnek sídlilo zlo, zlí duchové a čarodějnice. Protože víra v Krista a strach z pekelných sil byla tehdy vším, je celý film prosáknut zbožnou mluvou, modlitbami a iracionálním chováním, což – jak se zdá ze zdejšího hodnocení – tupé verbalí osazenstvo, bez znalostí historických souvislostí a zpitomělé mainstreamem, samozřejmě nedocení. My ostatní dáváme palec nahoru, protože takovýchto dobových podobenství, kde autor čerpal z tehdejších písemných pramenů, přibližujích čarodějnické procesy a myšlení zbožných lidiček, je v dnešních kinech jako šafránu. Škoda jen příliš návodného závěru, kdyby měl autor koule na to to hnát přes obyčejnou „psychózu“ jedné vystrašené rodiny, tleskal bych ještě víc. A Anna Taylor-Joy? O té ještě hodně uslyšíme, to si pište! ()
Čarodějnice se může pochlubit naprosto skvěle vystavěnou atmosférou, která na člověka dýchne od samého počátku snímku a vtáhne ho nejen do děje, ale i do samotného prostředí, v němž se odehrává. Neznámé herecké tváře dodávají na autentičnosti a první polovina je opravdu parádní hororovou podívanou v duchu těch nejlepších tradic, kdy se bojíme nejvíce toho, co nevidíme, nemůžeme uchopit a poznat. Tvůrci nám čarodějnici odhalují v krátkých záblescích, což ještě umocňuje děsivost onoho výjevu. V pasážích, kdy se na scéně odehrává poklidný a těžký život rodiny, můžeme stejně pociťovat jakousi zlověstnou přítomnost zlých sil. Také každý zdlouhavý záběr na les, kterým je obydlí hlavních hrdinů obklopeno, má značně znepokojující nádech. Samotný závěr byl v mnohém trochu přes čáru a mohl leckomu pokazit jinak výborný dojem, ovšem já s ním neměl větší problémy. ()
„Nie je ľahké vstať do pochmúrneho dňa.“ Keď v r. 2015 priletela Čarodejnica, sprevádzala ju povesť hororovej udalosti a jedného z najvýraznejších hororov (minimálne) dotyčného roka. Moje očakávania preto neboli malé. Dvojnásobne po tom, ako ma z trailerov a fotiek oslovila prekrásne pochmúrna vizuálna stránka. Temné, jesenno-zimné hlboké lesy, na ich kraji malý statok a v lese možno áno možno nie žije čarodejnica. K tomu viacero drsných motívov ako temné 17. storočie, osídľovanie divokej prírody prvými kolonizátormi alebo poverčivosť a strach voči vyšším mocnostiam, v ktorých existenciu sa vtedy bežne verilo. Stupeň tešingu ešte stúpol. Výsledkom som bol však bohužiaľ do značnej miery sklamaný. Na rozdiel od niektorých tunajších komentátorov si nemyslím, že by nešlo o horor. Naopak, je to ukážkový, dalo by sa povedať čistý horor. Je jasné, že sa od prvých minút v lese deje niečo nadprirodzené, že nejde o predstavu postavy, ani o nič podobné. Mnohé veci z toho dokonca priamo vidíme, síce krátko, ale vidíme (čarodejnica a bábätko, čarodejnica vo svojej lesnej chyži, sabat). Nechápem, ako niekto môže tvrdiť, že si to celé len predstavovala hrdinka. Kto chce Satana vidieť v plnej kráse, nech si pozrie schwarzeneggerovku Koniec dní, tam si ho užije dosýta. Ja niečo také nepotrebujem, čiže v tomto ohľade som si Čarodejnicu užil. Akurát proste si niektorí diváci odvykli od tohto typu strašenia a obávam sa, či nepatrím k nim. Odvykli sme si od strašenia mrazivého, pomalého, nebezpečného, zákerného, rafinovaného a na prvý pohľad nenápadného. Strašenia, ktoré vzniká z tu viac, tu menej nápadných náznakov (a nie z toho, že by hororové veci boli explicitne ukázané). Príbeh je jednoduchý, ale nie priamočiary a mnohé veci si budete musieť domyslieť, nič sa nedá robiť. Čarodejnica neobsahuje žiadne gore, ani ľakačky, keď v hrobovom tichu zvrieskne hudba. To je v poriadku. Napriek tomu ma snímka neoslovila. V r. 2018 som si ju pozrel ešte raz a stále mi pripadala preceňovaná, ale zas uznávam, že aj veľmi inšpiratívna. Atmosféra je úžasne nenormálna (napriek tomu mi lesy v Záhade Blair Witch pripadali desivejšie). Neľudská hudba, ponuré hory, ponurí ľudia v čele s ponurými scary dvojčatami, extrémisticky ponurý kozel, ponuré modlitby, ponuré náznaky čohosi príšerne zlovestného, čo sa vás nielenže nebojí, ale naopak: dokonca to vyložene čaká na prvú príležitosť, aby vás to zabilo. Sychravé dni sú nanič, ale to je ešte pohodička. Najhoršie zvyknú bývať noci tlačiace sa na statok zo všetkých strán,. Noci pred ktorými sú postavy bezmocné. noci, počas ktorých hrdinovia tušia, že do nášho sveta prichádza čosi zlé. Ale je to vôbec náš svet? Alebo skôr ich? Treba uznanlivo prikývnuť hlavou: atmosféra je skutočne celistvá, nepríjemná, intenzívna, silná. Autentická. K tomu hustoprísne scény (Čierny Filip, posledná scéna). Ale žiaľ tiež nezaujímavé postavy, možno až príliš pomalé tempo a v neposlednom rade scenár, ktorý mi pripadal nudný. Veľké množstvo náboženských rečí chápem, vtedy bola skrátka taká doba, ale to ešte neznamená, že ma bavili. Za mínus označujem aj miestami čudné správanie postáv. V lese sa mi stratia deti. Čo urobím? Stojím X hodín na jeho okraji a volám ich mená...? Plus nejasné niektoré pasáže (čo urobila čarodejnica s bábätkom?). () (méně) (více)
Galerie (40)
Zajímavosti (18)
- Stephen King uvedl, že byl sledováním filmu vyděšený. (Hal_Moore)
- Anya Taylor-Joy a Harvey Scrimshaw si pro své nahé scény oblékli přiléhavé spodní prádlo, které bylo digitálně odstraněno tvůrci VFX. (LUKICKK)
- Robertovi Eggersovi zabralo štúdium historických prameňov a dokumentov štyri roky. (Avathar)
Reklama