Já, Earl a holka na umření

„DOSTAL JSI PŘÍLEŽITOST, ABYS REÁLNĚ NĚKOMU ZMĚNIL ŽIVOT…“ /// Není to dojemnej romantickej příběh, ve kterým holka s leukémií umírá schoulená v chlapecký náruči. Chce to bejt něco jinýho, ale přesto mám na konci oči plný slz. Snaha o jakejsi neutrální pohled vychází, stejně jako útok na milovníky filmovýho média. (Voni si chlapci totiž vobčas něco natočej…Žádný domácí video, úchyle.) Příběh, ve kterým je Greg odsouzenej k přátelství k umírající dívce, má totiž větší přesah, než jednu nemoc. Navíc jsou ty postavy celkem sympatický… ale abych dal 4*, muselo by mně bejt tak vo 20 míň. (roků samozřejmě) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej v roce 2012 napsal Jesse Andrews, číst nebudu. 2.) Mám dojem, že mi hvězdy nepřály. 3.) Jsem neviditelný, osamělý a nenávidím se. 4.) Thx za titule „blackky“ a „Jitoz“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (19.10.2015)

Je to hrozně dobré a hrozně smutné. Takový ten indie coming of age film o sympaťácích na střední škole, co vám normálně prozáří den, jenomže v tomhle navíc nejsympatičtější holka na světě umírá. Konec je neklišovitý a dívá se na všechny ty věci se smrtí, které trochu čekáte, z jiného úhlu. Nebo aspoň myslím, protože přes slzičky jsem toho moc neviděl. (08.10.2015)

Jeden s tých menej výrazných, ale o to viac prekvapujúcich filmov. Možno ma to prekvapilo hlavne preto, lebo som absolútne netušil o čo tu pôjde. To ale neznamená, že keby som tušil o čo tu pôjde ma to neprekvapí. Aj keď príbeh zas tak veľa neponúkne, je to celkom sympatické, horko sladké v rámci postáv a obsahu a hlavne záver sa (s hudobným doprovodom) neskutočne podaril. Obľúbený soundtrack: Brian Eno - The Big Ship. 80% - 4* (13.02.2016)

Mám rád tenhle styl vyprávění (bylo léto toho a toho roku a všechno co se toho léta událo nás změnilo atd, viz třeba White Bird in a Blizzard), který má tu moc, že zastaví čas a zakonzervuje momenty, které mění postavy a jejich životy. Me & Earl & the Dying Girl je jedním z dalších indie pokusů jak se zkusit bez patosu vyrovnat s umíráním. Daří se mu to dobře a to má ještě v záloze připravené celkem drtivé finále. 8/10 (11.11.2015)

Nevim čím to je, ale poslední dobou umíraj ty nemocný teenageři docela zábavně. Bezpochyby pokud bude někdo chtít do filmu kopat, střeliva se mu rozhodně dostane. Hlavní hrdina je středoškolský introvertní podivín, nemocné děvče je taková dying pixie girl, scházení se s terminálně nemocnou se postavě v zásadě hodí do krámu, protože akcentuje její odlišnost, film proráží čtvrtou zeď, využívá alternativní intertextové pomůcky, je vyhipstřenej na Wernera Herzoga a protagonista je hroznej vocas. Když v sobě ten první dojem zabijete, může vám začít docházet inscenační paráda mnoha scén, za což ve velké míře může kameraman Oldboye, ale také nadšená Gomez-Rejonova režie, která žádnou ze scén nepovažuje podřadnou a například nejzásadnější a nejtemnější dialog filmu vyšle na jeden statický záběr, ať se mladý učej. Je to vlastně často poměrně slušná manýra, ale nezlobím se za to, protože ten film má schopnost budit emoce nejen umírajícím děvčetem a snaží se nespoléhat pouze na tuto vděčnou zápletku. (06.11.2015)