Já, Earl a holka na umření

Naprosto průhledná, obyčejná citová vydíračka, s naprosto nesympatickým hlavním "hrdinou" v hlavní roli. Ne, nesympatický je slabé slovo, hnusný odporný spratek, mající sebe samotného za středobod vesmíru, plus trpící mylnou představou, že je strašně divný (což neni, je jen velmi, velmi otravný, a každá hláška, nebo grimasa - a že jich tam má - je k rozzuření) a tím pádem asi jedinečný.... To není ani drama, ani komedie (ty filmy, co vytvářel se svým kamarádem nebyly vtipné - pousmála jsem asi asi dvěma nápadům, ale na tom se bohužel nedá stavět), spíš mi připadalo, jako by někdo rozředil jeden díl "Gilmorek", do hlavní role místo holek dal kluky, do další role nacpal holku s leukémií, aby to trochu vzalo "za srdíčko" a pokusy o ostrovtip (Gilmore Girls) nahradil pokusem o bizarnost. Nechápu tak vysoké hodnocení, a nechápu, jak to může někdo někomu doporučit. Filmů na toho téma, podobně zpracovaných, a možná i lépe, už tady byly desítky.... Předvídatelná, plytká ždímačka emocí, u které je navíc celkem jasné, že dopadne špatně. Spoiler! Ha! (04.04.2016)

Nevim čím to je, ale poslední dobou umíraj ty nemocný teenageři docela zábavně. Bezpochyby pokud bude někdo chtít do filmu kopat, střeliva se mu rozhodně dostane. Hlavní hrdina je středoškolský introvertní podivín, nemocné děvče je taková dying pixie girl, scházení se s terminálně nemocnou se postavě v zásadě hodí do krámu, protože akcentuje její odlišnost, film proráží čtvrtou zeď, využívá alternativní intertextové pomůcky, je vyhipstřenej na Wernera Herzoga a protagonista je hroznej vocas. Když v sobě ten první dojem zabijete, může vám začít docházet inscenační paráda mnoha scén, za což ve velké míře může kameraman Oldboye, ale také nadšená Gomez-Rejonova režie, která žádnou ze scén nepovažuje podřadnou a například nejzásadnější a nejtemnější dialog filmu vyšle na jeden statický záběr, ať se mladý učej. Je to vlastně často poměrně slušná manýra, ale nezlobím se za to, protože ten film má schopnost budit emoce nejen umírajícím děvčetem a snaží se nespoléhat pouze na tuto vděčnou zápletku. (06.11.2015)

Jeden z najlepších filmov minulého roku sa nedostal do našich kín, na rozdiel od priemerných Papierových miest, nezozbieral žiadne akademické nominácie a nezarobil žiadne veľké peniaze. Jeho najväčšou prednosťou je presné zachytenie pocitov 18 ročných deciek, ktorí sa dokážu chovať ešte prirodzene predtým, ako sa skazia "reálnym" životom. Pokiaľ sa toho dožijú a možno je aj lepšie sa toho nedožiť. Filmy hodnotím plným počtom ak ma za prvé nesmierne dojmú, alebo intelektuálne na dlhšie rozoberú. Toto je prvý prípad a vôbec nemám pocit, že toho dosiahli tvorcovia lacnejšími prostriedkami. (21.03.2016)

Me & Earl & the Dying Girl mi skvěle padlo do noty. Takový typ filmů já můžu a dlouho jsem nějaký po Nauce o snech a Pěně dní postrádala. Naopak s filmy o vážné nemoci a umírání se v poslední době roztrhl pytel, ale tenhle je jiný, zvláštní, s neočekávaným dějem a koncem. Nedojal mě, nevydíral mě citově a přestože to není trhák, který bych si oblíbila po prvním zhlédnutí, tak mě bavil od začátku do konce. (05.10.2015)

Tenhle typ filmů miluju. Máme tu jednoho kluka - podivína, který nemá holku, nemá přátele, má vlastně jenom jednoho kamaráda. A najednou se naskytne příležitost se seznámit s jednou holkou, která vážně onemocní. Ano, filmů na toto téma se teď točí hodně, ale přeci jen tenhle je zase trošku jiný. Nejde tu o romantiku, ale o přátelství. A Thomas Mann a Olivia Cooke to zahráli fakt dobře. Celý příběh je napsán skvěle. A povedlo se i diváky překvapit tím koncem, nechci úplně prozrazovat, tak jenom řeknu, že závěr byl jak smutný, tak i velice krásný. (03.05.2017)