Velbloud uchem jehly

Bohužel, tohle je, vzhledem k těm filmům, které jsem z tohoto období viděla, takový slabší kousek. Stokrát omílané téma - chudá holka, která ke štěstí přišla, navíc v podání, které se mi moc nelíbilo. Trošku nudný a ohraný film, který znovu vidět nepotřebuju. Chtěla bych ale vidět starší a němou verzi. (04.05.2013)

Trochu naivní komedie o tom, jak chudé děvče Zuzanka (Jiřina Štěpničková) ke štěstí přišla. A když měla příležitost v podobě bohatého ženicha Alíka (skoro pořád mlčící Pavel Herbert), zasekla drápek a vhodným manévrováním nakonec dosáhla svého. Díky postavám nevlastního otce Zuzany, žebráka Pešty (výborný Hugo Haas) a pánů ředitelů Bezchyby (Jindřich Plachta) a Andrejse (František Roland) je také příjemně vtipná. Samozřejmě museli bojovat proti nepřejícnosti těch, kteří si to nepřáli, proti Alíkovu otci, továrníkovi Vilímovi (Rudolf Deyl), Alíkovo nastávající snoubence Nině (Adina Mandlová), kterou začal zajímat až tím, že na ní vyloženě prděl, a její matce Štěpánkové (krásně sebestředná Růžena Šlemrová). Nemohla chybět přísná Zuzančina matička Peštová (Antonie Nedošínská) a zobrazení dekadentní zkaženosti zlaté mládeže, kde ženy se zajímají o mužské věci a muži o ženské s nádherná postavou samolibého Freda (vynikající Jan Pivec). Sice jednoduchá, ale příjemně zábavná s kvalitními hereckými výkony. (07.03.2010)

Tenhle film se mi v rozporu s hodnocením, jaké tu vidím, docela líbil, takže mu ještě jednu hvězdičku přihodím. Pavel Herbert je v roli bulíčka opravdu strašně prkenný a nejsem si zcela jistý, jestli to byla jeho genialita, nebo jestli to byl vážně tak špatný herec. Adina Mandlová je jako vždy překrásná a role rozmazlené bohaté dcerušky jí vážně sluší. Jan Pivec hraje neskutečně pitomého automobilového závodníka s tak roztomilou nadsázkou, že už by sám zasloužil 5*, Jiřina Štěpničková byla ve své době poměrně sympatickým zjevem, protože i v rolích mladých zamilovaných podávala velice slušné výkony s notnou dávkou ironického humoru, což tenkrát herečky jejího typu zrovna dvakrát nenosily. Chválit Antonii Nedošínskou by bylo nošení dříví do lesa (ale když skoro pláče, kvůli tomu, že bude muset svojí dceru trošku vychovat plácačkou na koberce, to jsem myslel, že mě to položí). A last but not least, Hugo Haas. Ten patří mezi mé nejoblíbenější prvo- a druhorepublikové herce díky svému nadčasovému hereckému projevu a tomu skoro až sarkastickému humoru, který byl jeho premisou. Ale to co předvádí tady, to je naprosto dokonalé. Roli starého mrzáka Pešty si zahrál zřejmě s obrovsou chutí, která sálá z každého jeho pohybu a slova: "Nechte je. Můj otec taky." "Co?" "Kradl." "No jo, samozřejmě, má továrnu, tak..." "Ale ne, kuličky." "No jo, taky co se v mládí naučíš...." (25.03.2009)

Zdařilá česká filmová veselohra z chudého prostředí, celá natočena v Barrandovských ateliérech. Podílela se na ní dvě skutečně velká jména, v té době už slavný herec Hugo Haas a tehdy ještě víceméně začínající scénárista a režisér Otakar Vávra, oba se podíleli jak na scénáři, tak společně i na režii. Hugo Haas pak na režii debutově také. Takže pro oba dva debut, který dopadl velmi solidně-diváci ho nadšeně přijali. Haasův žebrák Pešta dokázal jak rozesmát, tak i k pláči dojmout. Jen si vzpomeňte, kolik takových prostých postav za svou hereckou kariéru sehrál? No, moc jich nebude.. Starý žebrák Dostál ve "Světě kde se žebrá", nebo pohodný Tobiáš v "Uličce v ráji". A když už tedy k takové to postavě dostal, tak vždy velmi dobře se s takovou rolí vyrovnal a bravurně ji sehrál. Mimochodem, námět a scénář vytvořil opět Haas společně s Vávrou. Ale zpět k Velbloudovi. Scéna s ukradenou stokorunou, která pak chybí v rodinném rozpočtu, byla opravdu velmi krásná. Peštova postava, figurka bez žádných skrupulí, byla skvěle ztvárněná a zahraná. Dost vidět byl např. i tehdy začínající a málo známý Oldřich Nový, tady ještě v malé roli komorníka Alfonse, a samozřejmě matka herečka Antonie Nedošinská, ta to prostě s chlapama vždycky uměla na jedničku a pak obzvlášť ve společensky chudších rodinách se vždy skvěle vytáhla..Naopak továrnice Štěpánová (Růžena Šlemrová) se jako ryba ve vodě cítila v úplně opačných rolích, v rolích spíše z nějaké společenské smetánky. Film o dobročinnosti, o opravdové lásce, pracovitosti a vážení rodinného štěstí, se spoustou zapamatovatelných scén a vtipných rozhovorů. (06.10.2007)

Červená knihovna, když ne postavená na hlavu, tak aspoň položená na bok; realita, která musí vypadat jako virtualita, aby byla reálnější; zazobaná zlatá mládež a podnikavá chudina, která se pilně činí, aby se stala zazobanou; obracené mužské a ženské role a charaktery neboli totální matriarchát v patriarchálním světě; neskrytá reklama na mléko a čokoládu a podvodné vymáhání "sociálních" dávek - tento film rozhodně není tak jednoduchý, jak se jeví na první pohled. Satirický obraz prvorepublikových poměrů, vykreslený ve filmu, byl pro tehdejší diváky mnohem snadněji čitelný, než pro dnešní publikum. Důvtip satiry však nedokáže zastřít naprosto hluchá místa tohoto snímku, které jsou vadou na jeho celistvosti a rytmu. (28.12.2011)