Stále spolu

Docela dost strašný dokument o ještě strašnější rodině. Pokud chcete vidět creepy reklamu na crocsy, pokud chcete vidět totálně vyjeté děti, které nejsou schopné jediné samostatné myšlenky či úvahy, pokud chcete vidět dokument, který nefunkčnost rodiny reflektuje nefunkčností vlastní, je to film právě pro vás. Navzdory tomu jsem vlastně asi rád, že jsem něco takového viděl, takže oproti všemu, co jsem tu napsal, doporučuji tento skvost svobodomyslného světa a života v souznění s přírodou a jejími hodnotami vidět. 4/10 (30.11.2015)

Kdybych neměl možnost číst rozsáhlý rozhovor s Evou Tomanovou v Reflexu, měl bych tendenci posuzovat její dílko shovívavěji. Jenže právě v onom rozhovoru natolik odhalila svůj pohled na projekt, že výsledek považuju za fatální prohru. Na první pohled chybí dokumentu konfrontace. Jenže co si budeme povídat, pokud by režisérka vyvolala v panu Mlčochovi pocit ohrožení, pochopitelně by ucukl a z filmu by nic nebylo. Přesto se dalo postupovat odvážněji a nasbírat podstatně víc materiálu. Bylo možné vyzpovídat příbuzenstvo, sousedy, využít několikaměsíční odluky nejstarší dcery od šéfa rodiny atd. Eva Tomanová ale udělala největší chybu v tom, že se nechala, stejně jako zbytek rodiny, panem Mlčochem ochočit. Ztratila odstup a na projektu je to zkrátka znát. V podstatě ani nepochopila, v čem spočívá síla materiálu, který objevila. Na rodinku Mlčochových se dá nazírat v podstatě třemi způsoby. Za prvé jako na projev alternativního životního stylu, ale ten je podle mého zcela nepodstatný. Za druhé jako na projev patriarchálního uspořádání společnosti, kde nejstarší muž představuje vůdce klanu, který rozhoduje o fungování komunity. A za třetí, a to je podle mého úsudku právě případ mlčochovské famílie, jako na komunitu fungující v duchu a podle mechanismů náboženských sekt. Extrémně dominantní, manipulativní a sebevědomý muž měl to štěstí, že narazil na extrémně submisivní manipulovatelnou ženu s nízkým sebevědomím, a výsledkem je přesně to, co má divák možnost pozorovat. Spousta mužů musí panu Mlčochovi závidět, protože dostat tenhle materiál do ruky znamená užívat si svou absolutní dominanci a utvářet svoji partnerku k obrazu svému. Vůbec tady nepomáhá, že paní Mlčochová má vysokou školu a není hloupá. K sektářskému způsobu života a nejrůznějším ideologiím inklinují mnohem víc vzdělaní lidé. Kdyby Tomanová pochopila, oč tu jde, mohla krásně zachytit prostředí, které je jinak kameře naprosto nedostupné, protože nejrůznější Parsifalové nebo Škrlové jsou dost chytří na to, aby si drželi média od těla. Pan Mlčoch rozhoduje o všem a i když teoreticky nic nebrání členům rodiny odejít, ve světě mimo rodinu by neobstáli, protože o tom světě nic neví a neumí se samostatně rozhodovat. Celkový dojem: 35 %. (16.07.2016)

Dokument Evy Tomanové je postaven na určitě zajímavém a nosném tématu, jak jinak nazvat samozvaného profesionálního otce, který se uprostřed šumavských hvozdů v maringotce stará o početnou rodinu, která každou zimu migruje za teplem do jižních krajin. Zhlédnutí dokumentu vyvolává samozřejmě spoustu otázek, ale na velkou většinu z nich tvůrci nedokáží nebo spíš ani nechtějí odpovědět, otázka je jestli to byl od nich záměr nebo se někde něco v průběhu vzniku nepovedlo. Za dokumentem stojí zajisté spousta poctivé práce a je to i vidět. Zvlášť, když se na začátku uvažovalo jen o televizní produkci. Je zde cítit i určitá ambice být alespoň částečně časosběrnou sondou, ale chybí mi tu jakékoli časové ukotvení a divák během sledování vnímá jen změnu ročního období a místa, ale aby přesně věděl, kdy a kde se nachází na to tvůrci asi pozapomněli. Svou hlavní výtku bych, ale směřoval k tomu, že tady režírovala hlava rodiny silná osobnost Petra Mlčocha a paní režisérka měla těžce svázané ruce, protože svérázný inženýr kybernetiky je prostě středobodem tohoto malého universa. Moje celkové hodnocení je rozpačité, protože dokument klouže po povrchu a tváří se, že je něčím víc. (18.07.2015)

Dokument, jehož tvůrci se bojí zasáhnout, konfrontovat, vyvolat jakýkoliv zajímavější rozhovor kladením zásadních otázek a třeba i větším tlačení na pilu při snaze získat na ně odpověď. Rodina ujetého Petra, který o sobě tvrdí, že žije v souladu s přírodou a ztracenými ideály, přitom posílá své děti vydělávat (nejen) na naftu (!), chodí si na úřad pro dávky a o soběstačném životě nemůže být ani trochu řeč. Nabízí se tolik otázek, na které by divák chtěl znát odpověď, ale bohužel režisérka je nepoloží a jen z uctivého odstupu sleduje to zvláštní šumavské a španělské divadlo o jednom otci, který uklidil svoji rodinu na samotu, aby nad ní mohl mít absolutní moc. (29.12.2015)

Po zhliadnutí tohto dokumentárneho filmu som zostal mierne šokovaný, dosť prekvapený, ale hlavne poriadne nasratý. Vlastý, zarastený blbec Mlčoch by si zaslúžil poriadne po papuli. Za to ako týra, manipuluje a terorizuje svoju rodinu by mal sedieť v base. Jeho hlúpa, submisívna manželka Simona by sa mala liečiť na psychiatrii. Dvoch najstarších synov treba urýchle niekde izolovať, pretože z nich pod vplyvom ich despotického otca vyrástli nepredvídateľní psychoši. Ostatné deti zveriť sociálke a tie najmladšie umiestniť do normálnych rodín na prevýchovu. To čo predviedol egocentrický blázon Petr Mlčoch v tomto dokumente je jasný príklad dlhodobého, systematického domáceho násilia. ** (01.12.2015)