Náhoda

Existujú náhody? Moja teória je, že nie. Každá „náhoda“ má svoj dôvod, ktorý ukáže budúcnosť, niečo nás naučí a zavedie na miesta, kde sme ešte neboli, alebo kde by sme mali skončiť na základe vyššieho princípu. Kieslowski dáva mojej teórii nový význam, keď ukazuje, ako sa môže budúcnosť zlomiť na okamihu a vlak je len inou formou výhybky života. Zmyslel pre detail, ľudia, ktorí sa mihnú v každom z troch príbehov, ich miesto v živote hlavného hrdinu, spôsob jeho vnímania socialistického realizmu zo strany priaznivca, odporcu či pozorovateľa robi z filmu perlu, a dáva tejto myšlienke zásadný rozmer. Filmy ako napr. Srdcová sedma, ktoré majú rovnaký základ sa tak stavajú do pozície outsidera. A to hlavné je v záverečných sekundách, ktoré rozuzľujú podstatu bytia i nevyhnosť osobnej účasti na ňom. (18.03.2006)

Nesmírně vděčný motiv náhody (coby, kdyby) je využit k vykreslení atmosféry Polska konce 70.let. Způsob, jakým režisér vypráví, je jako vždy podmanivý a závěrečné sekundy mě opravdu zaskočily. Film také nabídl první velkou roli jednomu z nejlepších polských herců - Boguslawu Lindovi, který na sebe právem strhává veškerou pozornost. Kieslowski to tentokrát poněkud přestřelil se stopáží, což je patrné především v první třetině filmu. Cesta na tvůrčí vrchol bude režisérovi ještě nějaký ten rok trvat, Náhoda je nicméně její neodmyslitelnou součástí (stavebním kamenem, chcete-li). 8/10 (29.08.2009)

Tři různé osudy mladého Witka, v závislosti na tom, jestli stihne vlak. V první povídce ho stihne, ve druhé ne a ve třetí také ne. Pokaždé ho ale čeká jiná situace na nádraží. Situace v 70. letech byla v Polsku podobná jako u nás, také fungoval disent, lidé se scházeli po bytech, nechali se tajně křtít, všude působili spolehliví domovní "důvěrníci" a podobní udavači. V Polsku se navíc hodně stávkovalo a odpor byl mnohem silnější. U nás nešlo jen tak odmítnout vstup do KSČ, když měl člověk v kapse titul na medicíně. Tedy aspoň ne v 70. letech, později už to bylo volnější. Witka nakonec čeká vždy diametrálně odlišný osud, ačkoli rozdíl na začátku byl jen v tom, zda stihne vlak nebo mu ujede. (11.06.2020)

Witek, student medicíny, nejistý sám sebou ve všech ohledech, rozpačitý z otcových posledních slov "nic nemusíš", získal veškerou mou pozornost od prvních vteřin. Osudový okamžik - doběhnout vlak a naskočit za jízdy - nabízí tři různé životní příběhy, rozdílné postoje, názory, víru i budoucnost a skládá tak dokonalou mozaiku bývalého režimu... Bogusław Linda to popotáhl do plných. Poklona. (07.08.2018)

Tohle dílo má nádherné (ehm tedy spíše pozastaveníhodné) myšlenky a nosné téma, které mohlo být zpracováno stokrát záživněji ( hlavně tedy první část), ale to nevadí ( možná trochu jo). Tenhle mile depresivní počin má totiž mimoto i závěr, který je jedním z těch, na něž se opravdu vyplatí počkat, protože něco takové jsem rozhodně nečekal a moje hodnocení díky němu nečekaně vzrostlo. Ale Náhoda ani náhodou nestojí na něm, je to jen takový marcipán na dortu. Dortu, který budete jíst dlouho, možná vám nebude chutnat, ale příště si ho zase rádi dáte...třeba kvůli dalšímu marcipánu. (13.01.2008)