Mamon

Nemám nic proti remakům, pokud si dokáží najít svou vlastní cestu k předloze. Toto však není ten případ, jelikož zdejší přístup prostoduché omalovánky „záběr od záběru, slovo od slova“ není remake, to je falzifikát. Sice po technické i herecké stránce více než nadstandardní až brilantní (a speciálně pak na naše poměry), ale stále jen kopie bez byť jen náznaku něčeho vlastního. To že u nás absentuje moderní interiérový design skandinávské školy, který originálu do značné míry propůjčoval ksicht, to jeden dokáže pochopit, jelikož kde nic není, ani smrt nebere (byť se tvůrci snažili, ne že ne; kupříkladu interiér vydavatelství Economia tyto parametry beze zbytku splňuje). Ovšem to, že se (zatím) zdá, že se nepříliš dobře popasovali s přeroubováním norských historických kostlivců (o kterých předloha ve výsledku je) na naše historická faux pas, tak to už je na pováženou. Pokud se jim to však přeci jen podaří, což ukáže finální duo „nesbøvských“ epizod, tak to je to jediné, co může Mamonu dodat aspoň náznak legitimity, proč ho vůbec točit a nepustit (si) prostě jen originál. (27.10.2015)

Nebudu si brát servítky, norskou předlohu jsem svého času považoval za políček do tváře fanouška severské detektivky. Stala se pro mě důkazem, že seveřané v touze najít nové náměty a zavděčit se mezinárodnímu publiku vytvářejí krkolomné, nerealistické zápletky a zabředávají do mysteriózního světa, který ztrácí kontakt s realitou. Dostávají se tak na zcestí a první sérii norského Mamonu jsem proto dokoukal jen s vypětím všech sil. Od české verze jsem neočekával nic, vlastně mě spíš zajímalo, jestli se dá tak špatně uchopená látka tradičně mizernou českou produkcí ještě více zkazit. Naštěstí za projektem stála ambiciózní HBO, přesto výsledek považuju za svého druhu malý zázrak. Zasazením příběhu do českých reálií divokého kapitalismu 90. let se za vlasy přitažené prvky staly přijatelnějšími. Výhrou bylo angažování Vladimíra Michálka, který má cit pro výběr lokací a vytříbenou vizuální stránku. Významně upozadil mysteriózní linii příběhu - opět ku prospěchu věci. Pokud přesto výsledek něco sráží, pak je to právě dědictví norské předlohy. Nelze si nepovšimnout absurdní hry na náhody, kdy je hrdina příběhu postupně svědkem sebevražd tří významných manažerů. Vytknout se dá i herecký výkon Terezy Hofové, která svou prokurátorku přehrává do podoby karikatury. Klady nicméně výrazně převažují. Dokonce i akční scéna nevypadá jako pokus o parodii západní produkce. Objektivně vzato by to bylo spíš za tři hvězdičky, ale s ohledem na dlouhodobý stav české produkce je to jednoznačně úspěch. Za výpravu a nasazení Matěje Hádka dávám 70 % celkového dojmu. (16.05.2019)

„CO ZATÍM MÁME? FINANČNÍ ČÁSTKY, DATA, ÚČTY, DŮKAZY, ŽE TI NAHOŘE BEROU PENÍZE A ŽE CELÁ PRIVATIZACE JE CINKLÁ … VE HŘE JE POLITICKÁ ZODPOVĚDNOST…“ /// Pomalý. Až moc. A na to, kolik je tady informací, dost dlouhý. Kecy vo cinklý privatizaci a odhalení tunelu, kterej by nejedna Blanka záviděla (prej teda…). Pak sem fláknou vobraz Abraháma a slibujou, že se to rozjede, páč má začít fungovat přímá úměra: čím víc víš, tím větší máš mít strach. Casting je zajímavej a všech několik herců dělá, co umí. Jen ten příběh ne a ne naskočit. Scénář se snaží bejt drsnej, ale bude to stačit? No nebude! Navíc ta jedna akční scéna, je i na český poměry špatná. Pak to dlouze vysvětlující finále… Dramaticky roztahaný – možná by z toho byl svižnější celovečerák, ale nevím, jestli by to někoho bavilo. Milé HBO, to i ČT vytáhla silnějšíkalibr! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Neznám! 2.) Sháním správce majetku. Kolem fotra začíná bejt dusno... 3.) Nechybím u žádnýho tunelu. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (14.02.2016)

Pro mě bohužel poněkud zklamání; po všem tom hajpu kolem; nebo byla chyba vidět Mamon až po Pustině, která je- si to přiznejme- ve všech ohledech o několik levelů výše. Na jednu stranu jsem ocenil, že jsem nepoznal skoro žádného herce a tedy jsem neměl pocit "toho znám z...", ale to bude nejspíš tím že jsou to hlavně seriáloví herci. Některým role sedla (Šrámek, Zpěváček), ale ta policistka mi přišla moc jednorozměrná, chyběl mi nějaký background a hlavně jestli/proč to měla být Lisbeth Salander lite? Problém jsem měl s tempem, kde se víc jak polovina něco odvíjí a odhaluje, aniž by to (alespon mě) pořádně chytlo a přikovalo k sedačce; z druhé strany konec byl sice intenzivnější, ale zároven z kategorie "WTF a ted mi to vysvětlete a přidejte ty oblíbené nitky vedoucí od postavy k postavě". (Ale na vině je možná severský předchůce - a seveřani tohle mají rádi?). Ačkoliv nepochybuju, že to je jeden z nejlepších seriálů, co u nás vznikly, je to dáno hlavně tím, že spousta těch dalších je dno, za které se dá akorát stydět. Tohle tak 70 % (24.01.2017)

Viděla jsem zatím jenom dva díly, ale příliš z toho nadšená nejsem. Lesk Mamonu ubírá samozřejmě i fakt, že nápad, ani postavy nejsou originální, ale převzaty z norského seriálu. Norskou verzi jsem neviděla, ale předpokládám, že přirozeněji zapadá do mentality národa. Podle tohoto seriálu je v Praze skoro pořád průtrž mračen, nikdo se nikdy neusměje a lidé na potkání vlastní originály Rembrandta. Postavy jsou naprosto chladné, skoro neprojevují emoce, divák se jim nedostane pod kůži a dialogy zní nepřirozeně. Technicky je to provedeno dobře, ale celý děj je chladný a odosobněný. Pokud to srovnám se Švédsko - dánským Mostem, tak je Mamon dost slabá záležitost... (25.11.2015)