1944: Přinuceni k boji

Ak by som tento film vnímala len čisto, ako poctu Estónskym vojakom padlím počas druhej svetovej vojny, či už na sovietskej, alebo na nemeckej strane, tak 1944 rozhodne spĺňa všetky kritériá takejto pocty na jednodnotku a na tomto fronte si určtie zaslúži absolútne hodnotenie. Ak by som ho však mala vnímať čisto, ako film a príbeh v ňom odrozprávaný už by to tak jednoznačné nebolo, skôr priemerné a v podstate v prvej hodine vlastne takmer bez deja (závisí znova od uhla pohľadu). Spojením týchto dvoch rôznych vnímaní som sa teda rozhodla nakoniec pre 4*, ktoré si tento film rozhodne zaslúži. Videné v rámci Challange tour marec 2016 - 30 dní so svetovou kinematografiou. (15.03.2016)

Moje první seznámení s estonskou/finskou kinematografií a ihned si odnáším silný zážitek. Snímek si naštěstí nehraje na nějakou do nebe volající propagandu a servíruje nám pohled na události, které změnili Estonsko na dalších padesát let. Je to nádherná a tragická ukázka toho, jak si velmoci mezi sebou rozdělují své sféry vlivu. Tím vždy trpí pouze obyčejný občan. Soused zabijí souseda, jen kvůli rozdílným uniformám. Přitom chtějí oba totéž, konečně mír. Film šlape od začátku do konec, děj krásně plyne, podíváme se do obou táboru konfliktu a navíc si vše drží velmi vysokou technickou kvalitu. Jedná se o velmi výrazný zápis k seznamu druhoválečných filmům, zejména těch současných. 80% (07.08.2015)

Nestáva sa mi často, že narazím na film z Pobaltia. Tieto kúsky vždy potešia svojou profesionálnou filmárčinou. Ak ku tomu prirátam moju lásku ku vojnovým filmom, špeciálne z 2. sv. vojny je to vždy pasia pre moju filmovú dušu. Už je dosť otrepané stále zobrazovať len konflikty vo Francúzsku, Nemecku, poprípade Rusku. Každá iná krajina ak predvedie svoju históriu je to ako svieži závan vetra v sparnom lete. Scény vyrobené estónsko-fínskym zoskupením sú fakt drsné a pritom veľmi osobné. Majú snahu diváka doslova vtiahnuť do zákopov a predviesť mu silu a zbytočnosť vojny. Umierajú starí, mladí, smrť si berie každého. Bol som, ale prekvapený, že vojna a konflikt tu nie je jediným prostriedkom na zobrazenie deja. Oveľa hlbší podtext film získava pri ústupe Nemcov a sile rozhodovania ako bude situácia ďalej pre chudákov Estóncov pokračovať. Potom to začína byť skutočne drsné. Záchrancovia - Červená armáda sa chová ako besný pes a práve toto sa tvorcovia nebáli ukázať. Ich film je načasovaný do súčasnej vyhrotenej situácie, kde mierne hrozí znovu vojnový konflikt. Možno je to aj zámer, ako poukázať na zbytočnosť takýchto pičovín ako je boj o moc, majetky pár vyšinutých dementov. (01.07.2015)

Estonskou a finskou kinematografii příliš nesleduji, vlastně téměř vůbec, ovšem když se mi naskytne možnost zhlédnout nějaký snímek z této provenience a mám tušení, že by mě svým námětem mohl zaujmout, neváhám. Film 1944 mě potěšil svými válečnými scénami, ale také příběhem vojáků, dvou hlavních hrdinů na opačných stranách barikád, jejichž osud se tak nějak propojil, ale konec měli oba podobný, takový, jaký válka přináší. (16.07.2015)

Válečné snímky z Finska málokdy zklamou a tenhle estonský taky nezklamal. Je tu hodně bojových scén a dobře natočených. Vojáci tu narozdil od US produkce nemeditují o dobru. Stejně jako Estonsko za války, i tady divák stihne pohled z obou stran, jak u dobrovolníků SS, tak u RA. Kde ležely sympatie tvůrců víc, nedává film najevo, takže se to dozvíte až z titulků... "Všem, kdo padli v boji za nezávislost Estonska." (28.09.2015)