Můj život jako pes

Chudák chlapec, nemal to ľahké. Tento typ dramédie mám celkom rád, no pri tejto mám taký pocit, že sa nevyužilo všetko, čo tento námet ponúka, čoho dôsledkom bolo, že ma výsledné filmové spracovanie nadchlo menej ako som čakal a nechalo ma pocitovo chladným. Alebo možno to chcelo len lepšiu a nápaditejšiu réžiu, neviem. Na tie chlapčenské huncútstva, prvé trampoty s láskou a pod. sa síce dobre pozeralo, ale to bolo tak všetko, inak len išlo o totálnu emotívnu sterilitu a veľký odstup, od postáv i udalostí s nimi spojených. Film preto u mňa za pár dní asi upadne do večného zabudnutia. Priemer. 60/100 (18.12.2017)

Nedá se nic dělat, ale čekala jsem víc emocí od filmu, kde to klučina Ingemar neměl rozhodně jednoduché nejen vzhledem ke smrti jeho matky, ale i vstupem do trochu jiného života a poznání u svého strýce na venkově. Ve výsledku mě asi stejně nejvíc starostí dělal Sickman, chudák malej, kdo ví kde je mu konec. Lasse mě tentokrát tolik nenadchnul, takže zůstanu u průměru, ale on si to vybere určitě zase jindy. (01.06.2013)

Cekem příjemný rodinný snímek o dětství chlapce Ingemara (Anton Glanzelius), kdy se zdravotní stav jeho matky (Anki Lidén) natolik zhoršuje, že je poslán na venkov k příbuzným. Ale zde nemusí truchlit, protože poznává jinou část života, kde lidský život plyne tak nějak více pospolitě a harmoničtěji. Najde si nové kamarády, pozná příbuzné, kteří ho mají rádi a prochází prvníma láskama a poznáváním odlišností na tělech. Příjemný hořkosladký film o prostých krásách dětství, o krásách, strastech a štěstí bezstarostného dětského života. (29.11.2009)

Krásny film, v ktorom si aj my, odrastenejší, môžeme spraviť výlet do detského sveta dospievajúceho chlapca. Ten svet už nie je celkom detský, a nielen vekom, ale aj problémami, v ktorých sa bezvýchodiskovo nachádza. Stotožnenie sa s Lajkou, opustenou všetkými blízkymi, samou v celom vesmíre, je jeho záchranou. Potom prichádzajú radosti dospievania, nie každému bola dopriata takáto akčná podoba partnera na futbal a boxovanie. Nebol to len Kachyňa, ktorý detský svet a problémy dokonale poznal a vdýchol do filmu, má aj švédskeho nástupcu. –––– Ale nejvíc ze všeho mě asi dojímá, když pomyslím na to, co se stalo s Lajkou. Je to hrůza poslat psa do vesmíru a nedat mu ani dost žrádla. Obětovala se pro pokrok lidstva. I když se o to vůbec neprosila. –––– Měl jsem jí všechno vyprávět, dokud měla síly. Měl jsem jí všechno vyprávět. Máma má ten správný smysl pro humor. ... Vím, že by se tomu smála. –––– A viděl jsi něco? – Všechno! – Když to s tebou takhle půjde dál, nepustí tě k biřmování. – Ale stálo to za to. (23.08.2016)

Velmi pěkný snímek Lasseho Hallströma (ne-li jeho nejlepší) spojuje dávku skandinávské poetiky, jako když se smíchá špetka Bergmana, zasadíte ho do takového menzlovsko - hrabalovského odéru (jak už tu podobně někdo dobře přirovnal) a trochu připepříme Kusturicou. Velmi krásný výtvarný film s příjemnou muzikou, který člověka dostane, i přes semtam depresivní chvilky, do pohody a příjemné nálady... Doporučuji 90% (26.02.2009)