Bez konce

Ukázka polského ateistického filmu, který navozuje morální dilemata na pozadí stanného práva začátkem 80. let. Kieslowski to však podává způsobem, který nejen že rozhodně není pro Polsko typický, ale je vysloveně ďábelsky falešný. Lidé jsou zde bez Boha, bez naděje, zcela ponecháni sami sobě a chovají se (proto) jako blázni. Mladá atraktivní vdova po advokátovi (a svědomitá matka) se dává jako prostitutka cizinci jen proto, že jí jeho ruce připomínají zemřelého manžela (!). Nakonec pak šoupne svého synka Jacka k babičce a spáchá sebevraždu, aby „šla“ za svým mužem! To je případ pro psychiatra či exorcistu. Formálně film působí zajímavě, má to depresivní atmosféru, dobré herce, hudbu, ale jako celek je to absurdní. Tento film mohou, dle mého názoru,. kladně hodnotit jen nějací umělečtí snobové ve svých klubech. (06.02.2008)

Dvojpříběh ze dvou manželství s dvojí smrtí manželek (jedna fyzická - nedaří se jí vymazat manžela z paměti, druhá psychická - nedokáže si manžela vštípit do paměti). Mezi jednotlivé ("ozdravné") kroky obou manželek, které je možno konzistentně sledovat, se mísí některé méně pochopitelné symboly, jako např. juge-pénitent (soudce kajícník) z Camusova románu La Chute (Pád). Pokud bychom nutně hledali spojitost, pak by to mohlo být: "n’y eût-il qu’un seul mensonge de caché dans une vie, la mort le rendait définitif. Personne, jamais plus, ne connaîtrait la vérité sur ce point puisque le seul qui la connût était justement le mort, endormi sur son secret. (V překladu Miloslava Žiliny: I kdyby to byla jedna jediná skrytá lež v životě, smrt ji zaručí definitivnost. Už se nikdo nikdy nedozví pravdu, kterou znal právě jen ten mrtvý a jejíž tajemství si odnesl)." Ale to bude nejspíš příliš obecné a hodí se na skoro každý film. Pozn.: Prolistoval jsem Slavoje Žižka, odborníka na Krzysztofa Kieślowského, ale ani on zde nepodá pomocnou ruku. Takže: pokud se příběh filmu nevejde do některého z přikázání dekalogu, pak zformulujme přikázání jedenácté. (03.09.2017)

Nemůžu si pomoct, ale ze všech Kieslowského filmů (a to jsem viděl už skoro všechny) mi tenhle připadá jako nejslabší. Je to zvláštní - kamera je zde opět brilantní, stejně jako herecké výkony, ten film rozhodně má co říct a není blbý, ten film má dvě linie - politickou a psychologickou, ale i tak mě to celé poměrně nudilo, hlavně teda ta politická linie. Spíš by se mi líbilo, kdyby to celé bylo založené hlavně na té psychologické, mohl by z toho být skvělý film, protože ta je tady velmi silná. Jenže ve srovnání s tou politickou mě to poměrně nudilo, ani tolik nezaujalo a víc jak slabé 4* dát prostě nemůžu. A ta čtvrtá hvězda je snad jenom za to, že je to Kieslowski. (28.05.2020)

Celkom dobre, hoci polska kinematografia mi nic nehovori, Kieslowski je ale aspon zrucny rutiner /jo, stale spochybnujem jeho reziserske superkvality a stale spochybnujem to, ze ide o svetovu legendu/. Zobrazenie roku 1982 v Polsku bolo vyborne, uz bol tusim Wojciech Jaruzelski /pokial neviete kto to bol, ani sa s Vami nebudem bavit, nemam o com/ pri moci, takze platil vynimocny stav. Preto je toto slusny film, ktory dobre odsypa, dialogy take normalne, na urovni : 60 % (03.09.2016)

Velice zvláštní film, který v sobě spojuje psychologický a na danou éru velice kritický film vůči nedávným nešťastným politickým událostem výjimečného stavu v Polsku (opět žasnu nad tím, co polská cenzura pouštěla dál) s až dosti nezakrývanými spiritistickými motivy - onu duchařinu nádherně podtrhuje samotný začátek a zároveň samý konec filmu nesoucí se ve znamení geniální "gotické" hudby Z. Preisnera. Opravdu nepříjemná "aura beznaděje", jak to měli nazvat katoličtí kritici, se tu rozlévá po veškerém osazenstvu, aniž by byl úhlavní nepřítel, tedy komunistická moc, výrazněji zviditelněn. Přesto a prostě všude byl. (31.08.2023)