Dáma s kaméliemi

Zadriemal som veľmi rýchlo po začiatku filmu. Možno by sa nemali takéto ťažké filmy sledovať s horúčkou, ale účel to splnilo a prebral som sa až pri začiatku druhého dejstva a nemal som pocit, že by mi niečo uniklo. Pri šialene pomalom tempe tohto filmu mám pocit, že pri poctivom sledovaní by som ho ani nedopozeral a hodnotenie by bolo nižšie. (15.06.2014)

Těžko říct, jestli žila tak, jak chtěla - nebo tak, jak musela. Jak kdy ... a jak v čem, řekla bych. Každopádně žila rychle - a nemyslela na zadní vrátka, protože tušila, že jí nezbývá moc času. Někdo ji miloval, někdo ji využíval ... a někdo - ať úmyslně či bezděky - kombinoval obojí. Možná byla velkorysá, když nezavrhovala nikoho z těch, kdo procházeli jejím životem ... nebo se jen naučila zužitkovat jejich slabosti. Brala je jako součást svého osudu ... toho osudu, který si vybrala - a který si vybral ji. Jeho stopu snad zachytil i filmový pásek, jakkoli se může zdát nedokonalý, protože vždycky byl a vždycky bude pouhým snem, který oživuje skutečné či fiktivní postavy a události z časů minulých, současných ... i budoucích. (25.03.2015)

V tomto filmu není romantika ani láska, jako ve verzi z roku 1936 s Gretou Garbo v hlavní roli. Tento film je temný a ponurý, přitom se jakoby vysmívá hlavní hrdince, jako Gian Maria Volonté v závěru. Violetta (Marie) ve filmu není šťastná, přestože dosáhla všeho, co chtěla. Je to zkrátka úplně jiná dáma s kaméliemi, zvláštní, a není špatná. (14.07.2017)

Smutné. Nie kvôli nepriaznivým životným okolnostiam, nenaplnenej láske, alebo kvôli chorobe a smrti. Poľutovaniahodné pre spôsob života, pre totálnu duchovnú prázdnotu a beznádej. Formálne jedno z najlepších spracovaní svetoznámej Dumasovej Dámy s kaméliami, s nadpriemernými hereckými výkonmi a dokonalou Morriconeho hudbou. Žiadna zábava ani príjemný relax. Pocit znechutenia a zároveň hlboký súcit.... (21.07.2011)

Asi není moc filmů, ve kterých se sejde tolik herců absolutní světové extratřídy: Isabelle Huppertová, Gian Maria Volonté, Bruno Ganz, Fernando Rey. Na všech je vidět, že přesně pochopili režijní pojetí, které svojí civilností přirozeně propojuje občasné decentní užití naturalistických prvků s nenásilnou poetizací. Film je velmi silný právě tím, že se obejde bez povrchního vnějškového patosu. O to víc pak působí všudypřítomný smutek nad stavem společnosti i nad údělem jedince, smutek, který všechny zmíněné herecké hvězdy dokážou vyjádřit brilantně jemnou drobnokresbou. Na Oscara by jim to asi nestačilo - ale to není žádné mínus, spíš naopak. (25.06.2014)