A přece se točí (E04)

Už nastavovali zadek? S ohledem na dramatičnost doby podivně nedramatická, skoro letargická epizoda. Jestli mělo jít o způsob, jak vyjádřit stoupající apatii postav (po vzoru Mad Men), tak nevyšel, protože soustředěním přednostně na vztahy mezi postavami i stylem jde stále o melodrama a to podstatné se děje na povrchu, nikoliv uvnitř. Emoce jsou sdělovány přednostně hudbou, která zní často i ve scénách, které by díky hercům dobře (zřejmě lépe) obstály bez ní. Přetrvává dojem neorganického kladení jedné události za druhou (aby nebyl ničí tragický osud opomenut – tentokrát Anna Letenská), které nahrazuje promyšlenější dramaturgii s postupným rozvíjením omezeného množství provázaných příběhových linií, takže moc nezáleží, co bylo předtím a co bude potom. Jako když si prohlížíte staré fotografie a u každé si vybavíte nějaký příběh. Takto ovšem rozdrobenost vyprávění odůvodňována není a byť si Žák s dcerou nějaké fotky prohlížejí neustále, odskoky do 68. roku působí nadále rušivě a nijak smysluplně nekomunikují s tím, co se dělo za protektorátu. Závěrečné dialogy o tom, k čemu by mohlo dojít po válce (obavy, aby se Frič neuchlastal, Havel věřící, že mu stát vrátí peníze) pak nejsou více než samoúčelným pomrkáváním na poučeného diváka, který ví, že všechno bude jinak. Stejným způsobem bohužel (ne)funguje celá Bohéma, silná tam, kde stačí ukazovat, ale selhávající, když je třeba vyprávět. (06.02.2017)

Válka pokračuje plnými doušky a i když ke konci filmu se ke konci chýlí i válka, napětí mezi herci, režiséry a dalšími důležitými lidmi československého filmu by se dalo krájet. Sem tam někdo zmizí, sem tam je někdo někam odvezen, zmlácen, zatčen. Byla to těžká doba a podobně silné je i toto vyprávění. Rozhodně podařený díl s hustou atmosférou. (13.04.2019)

Film který se natáčí a kde Vlasta Burian (Vladimír Javorský) hraje papírníka, je Zlaté dno (1942). Vlasta Burian (Vladimír Javorský) přebírá v epizodě státní vyznamenání od prezidenta Háchy. Burian si v den Háchových 70. narozenin ale nešel pro Národní cenu na Hrad, ale do Smetanovy síně pražského Obecního domu. A nedostal ji z rukou Emila Háchy , ale Emanuela Moravce. Burian byl oceněn za „umění dramatické a za vynikající výkony herecké v posledním období s přihlédnutím k filmové činnosti“. (04.11.2022)

Tak především, není to dokument, jedná se o prolínání fikce a reality. To se v některých dílech povedlo lépe (v prvním a třetím), v dalších už méně (v druhém a tomto, čtvrtém). K nim oběma mám podobné výhrady, i když tento přece jen považuji za o trochu lepší. Vidím pouze jednotlivé obrazy událostí, které ale dohromady nic nespojuje, toliko doba, v níž se odehrávají. V tomto a předchozím díle si mě získal Rašilov, myslím, že hraje podobně dobře jako pan Dlouhý pana Štěpánka a v předchozím díle se dotahoval i na pana Javorského (představujícího pana Buriana), i když Oldřich Nový teda pořád není. Fiktivní postavy měly asi být tmelícím prvkem, mě však při sledování spíše ruší, především pak postava Lilly Krall, u níž občas nějak nechápu, proč tam vůbec je, snad mi to dva další díly ozřejmí. Zatím bych v seriálu raději viděla Natašu Gollovou, s níž má asi nejvíc společných prvků, nebo Zitu Kabátovou, již jsem měla moc ráda (ty maličké roličky, které oběma byly přisouzeny, v žádném případě neberu jako dostačující). A s jakýmikoli soudy ohledně jednotlivých postav (např. pana Söhnela) bych byla velice opatrná, přikláním se spíše k názoru kolegy Enšpígla než kolegy laepuse. Ono, nesmíme příliš důvěřovat interpretaci mezi lety 1948-89. Na druhou stranu jsem ráda, že to u českého filmu ještě před válkou z různých důvodů zabalili oba „pretty face“ českého filmu (tj. Novotný i Wanka), jelikož jejich ztvárnění bych asi nepřekousla… Trošku v rozpacích jsem z pana Marvana, nejen tedy z jeho představitele, ale i z role, kterou mu v seriálu přisoudili a o níž mi nebylo dosud nic známo. (06.02.2017)

A přece si pořád si myslím, že to šlo udělat líp. Seriál s takovou výpravou, takovým obsazením a ve finále z toho vyleze v podstatě nemastné, neslané nic, které je ovšem výborně okostýmované. Zatímco v minulém díle se silné okamžiky střídaly s dějem bez větší dávky energie, tady už to bylo téměř celé unylé. A ten stále dokola opakující se hudební podkres mě už taky sere. (06.02.2017)