Bohéma
Režie:
Robert SedláčekScénář:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrají:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, Jan Hájek, David Novotný, Pavel Batěk, Petr Stach, Rostislav Novák ml. (více)Obsahy(1)
Oldřich Nový (S. Rašilov) má potíže. S Němci se nestýká, ale nese na sobě cejch: jeho manželka (G. Mikulková) je Židovka. Její příbuzenstvo už nastoupilo cestu holokaustu, která začala na pražském bubenském nádraží. Oldřich Nový se ale za žádnou cenu nechce rozvést a ze svého statečného postoje slavný herec neustoupil ani ve chvíli, kdy byl nucen nastoupit do koncentračního tábora pro partnery neárijců. Jeho žena nakonec do Terezína musela, nicméně později než Nový. Oba se po válce naštěstí sešli. Otakar Vávra (P. Batěk) natáčí film Přijdu hned. Domovnici v této milostné romanci z pavlače hrála herečka Anna Letenská (R. Prokopová). Ani s Letenskou se osud nemazlí – Němci ji nechali točit do poslední klapky a hned poté se za ní zavřela brána Petschkárny. Se svým mužem, Ing. Čalounem (M. Myšička), totiž pomohla lékaři, který ošetřoval parašutisty – atentátníky. Všichni ve filmových ateliérech, i její přátelé, tušili, jak to dopadne, ale nemohli jí pomoci. Po vylodění spojenců v Normandii se válka chýlí ke svému konci. Miloš Havel (J. Plesl) organizuje nejrůznější akce na záchranu mnoha umělců, spisovatelů, se kterými uzavírá fiktivní smlouvy jen proto, aby nemuseli na nucené práce. Rádi přijímají, ale téměř jedním dechem vzápětí někteří z nich vyhrožují: „Až bude po válce, Miloši, znárodníme tě." Z moskevského rozhlasu se proti Havlovi šíří nenávistná kampaň. Havel ví, že styky s Němci na něm zanechaly stín, ale nepřestává věřit v sílu svých nepopiratelných zásluh a také své osobnosti. Vlasta Burian (V. Javorský), povahou velké přející dítě, nemá ohledně báječné poválečné budoucnosti vůbec žádné pochybnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (28)
Už nastavovali zadek? S ohledem na dramatičnost doby podivně nedramatická, skoro letargická epizoda. Jestli mělo jít o způsob, jak vyjádřit stoupající apatii postav (po vzoru Mad Men), tak nevyšel, protože soustředěním přednostně na vztahy mezi postavami i stylem jde stále o melodrama a to podstatné se děje na povrchu, nikoliv uvnitř. Emoce jsou sdělovány přednostně hudbou, která zní často i ve scénách, které by díky hercům dobře (zřejmě lépe) obstály bez ní. Přetrvává dojem neorganického kladení jedné události za druhou (aby nebyl ničí tragický osud opomenut – tentokrát Anna Letenská), které nahrazuje promyšlenější dramaturgii s postupným rozvíjením omezeného množství provázaných příběhových linií, takže moc nezáleží, co bylo předtím a co bude potom. Jako když si prohlížíte staré fotografie a u každé si vybavíte nějaký příběh. Takto ovšem rozdrobenost vyprávění odůvodňována není a byť si Žák s dcerou nějaké fotky prohlížejí neustále, odskoky do 68. roku působí nadále rušivě a nijak smysluplně nekomunikují s tím, co se dělo za protektorátu. Závěrečné dialogy o tom, k čemu by mohlo dojít po válce (obavy, aby se Frič neuchlastal, Havel věřící, že mu stát vrátí peníze) pak nejsou více než samoúčelným pomrkáváním na poučeného diváka, který ví, že všechno bude jinak. Stejným způsobem bohužel (ne)funguje celá Bohéma, silná tam, kde stačí ukazovat, ale selhávající, když je třeba vyprávět. ()
Válka pokračuje plnými doušky a i když ke konci filmu se ke konci chýlí i válka, napětí mezi herci, režiséry a dalšími důležitými lidmi československého filmu by se dalo krájet. Sem tam někdo zmizí, sem tam je někdo někam odvezen, zmlácen, zatčen. Byla to těžká doba a podobně silné je i toto vyprávění. Rozhodně podařený díl s hustou atmosférou. ()
Film který se natáčí a kde Vlasta Burian (Vladimír Javorský) hraje papírníka, je Zlaté dno (1942). Vlasta Burian (Vladimír Javorský) přebírá v epizodě státní vyznamenání od prezidenta Háchy. Burian si v den Háchových 70. narozenin ale nešel pro Národní cenu na Hrad, ale do Smetanovy síně pražského Obecního domu. A nedostal ji z rukou Emila Háchy , ale Emanuela Moravce. Burian byl oceněn za „umění dramatické a za vynikající výkony herecké v posledním období s přihlédnutím k filmové činnosti“. ()
Tak především, není to dokument, jedná se o prolínání fikce a reality. To se v některých dílech povedlo lépe (v prvním a třetím), v dalších už méně (v druhém a tomto, čtvrtém). K nim oběma mám podobné výhrady, i když tento přece jen považuji za o trochu lepší. Vidím pouze jednotlivé obrazy událostí, které ale dohromady nic nespojuje, toliko doba, v níž se odehrávají. V tomto a předchozím díle si mě získal Rašilov, myslím, že hraje podobně dobře jako pan Dlouhý pana Štěpánka a v předchozím díle se dotahoval i na pana Javorského (představujícího pana Buriana), i když Oldřich Nový teda pořád není. Fiktivní postavy měly asi být tmelícím prvkem, mě však při sledování spíše ruší, především pak postava Lilly Krall, u níž občas nějak nechápu, proč tam vůbec je, snad mi to dva další díly ozřejmí. Zatím bych v seriálu raději viděla Natašu Gollovou, s níž má asi nejvíc společných prvků, nebo Zitu Kabátovou, již jsem měla moc ráda (ty maličké roličky, které oběma byly přisouzeny, v žádném případě neberu jako dostačující). A s jakýmikoli soudy ohledně jednotlivých postav (např. pana Söhnela) bych byla velice opatrná, přikláním se spíše k názoru kolegy Enšpígla než kolegy laepuse. Ono, nesmíme příliš důvěřovat interpretaci mezi lety 1948-89. Na druhou stranu jsem ráda, že to u českého filmu ještě před válkou z různých důvodů zabalili oba „pretty face“ českého filmu (tj. Novotný i Wanka), jelikož jejich ztvárnění bych asi nepřekousla… Trošku v rozpacích jsem z pana Marvana, nejen tedy z jeho představitele, ale i z role, kterou mu v seriálu přisoudili a o níž mi nebylo dosud nic známo. ()
A přece si pořád si myslím, že to šlo udělat líp. Seriál s takovou výpravou, takovým obsazením a ve finále z toho vyleze v podstatě nemastné, neslané nic, které je ovšem výborně okostýmované. Zatímco v minulém díle se silné okamžiky střídaly s dějem bez větší dávky energie, tady už to bylo téměř celé unylé. A ten stále dokola opakující se hudební podkres mě už taky sere. ()
Galerie (18)
Photo © Česká televize / Karel Cudlín
Zajímavosti (7)
- Emil Vokolek (Jan Novotný) sleduje ve svém kině film s Justusem D. Barnesem Velká železniční loupež (1903). (sator)
- Filmový Arnošt Žák je zamlada levák (píše a kreslí levou rukou), ale ve stáří pravák (kouří cigaretu). (Brain)
Reklama