Ja milujem, ty miluješ

Slovenské silně realistické, ba naturalistické drama se značnou dávkou syrové autentičnosti, které zobrazuje socialistickou společnost a dobu reálného socialismu takovou, jaká skutečně byla (proto také směřoval místo na plátna kin do trezoru)...tedy dobu pochmurnou a bezvýchodnou... Tohle je skutečná oslava vítězství dělnické třídy...lidí v době bezčasí údajné beztřídní společnosti...tak vypadal socialismus...jen v málokterém našem filmu proteklo tolik alkoholu... Silně pesimisticky laděné drama o životě průměrných malých lidí, které spojuje maloměstské nádraží, kde všichni pracují, jejichž malost není myšlena ve smyslu fyzického vzrůstu (vyjma hlavní postavy), ale ve smyslu společenského významu. Přiznávám se ale, že jsem nebyl schopen tento film pobrat, filmová řeč Dušana Hanáka mne příliš mnoho neoslovila... Přesto přesně vím, co chtěl divákovi sdělit. (04.06.2008)

Veľmi sebavedomo pôsobiaci náhľad do života bežných (rozumej nie extra krásnych) ľudí v realite života. Zámerne nehovorím na Slovensku, pretože Ja milujem, ty miluješ je proste film pre všetkých a všade. Mal by osloviť všetky vrstvy obyvateľstva od snobských intelektuálov po rovnako jednoduchých ľudí, akí vystupujú vo filme. Tí sa tu môžu veľmi ľahko nájsť. Ale možno aj tí intelektuáli, ktorým rovnako Pištove problémy môžu veľa hovoriť. Taký pekný slovenský film s vkusným a vtipným humorom, sympatickými postavičkami (v akomkoľvek zmysle slova) a najmä bez zbytočného poetizovania a figúrkárčenia, tak typického pre mnohé ďalšie zľudovelé československé filmy druhej polovice 20. storočia. Najväčšia devíza oproti väčšine konkurencie je tak úprimnosť Hanákovho filmu. (05.05.2014)

Milovať a byť milovaný chce aj obyčajný socialistický človek Pišta, ktorý je malý a zavalitý, napohľad čistý Švejk. Len ten skvelý hlas, ktorý mu prepožičal Leopold Haverl, mu vylepšoval imidž. Jeho príbehy s najlepším kamarátom Vincom, nadsamcom, čo mohol mať každú ženu, sú akýmsi zvláštnym ekvivalentom dnešných tínedžerských komédií. Len tu je to v konečnom dôsledku o niečo vážnejšie, s alkoholom, Alzheimerom, a celkovou obyčajnosťou, ktorá ide pod kožu. O tej obyčajnosti zobrazeného života svedčí aj obsadenie menej známych nevýrazných hercov, pričom najkrajšou ženou vo filme je (pri všetkej úcte k hereckému umeniu) Iva Janžurová. Jej slovensko-český rečový prejav bol zaujímavo zvolený, keď v pokoji hovorila po slovensky a v rozčúlení prechádzala do češtiny. Slabšie štyri hviezdy za mimoriadny, aj keď nie vyložene príjemný zážitok. –––– Keď nemá pekné nohy, pochváľ jej vlasy. –––– Keď ja poviem hotovo, potom bude hotovo! –––– Spýtaš sa jej, či sem často chodí. Rozumieš? Pochváliš ju, že dobre tancuje. Alebo povieš niečo po taliansky. Musíš klamať telom. –––– Čo ja môžem s takouto postavou? Vyjdem niekde, ani si ma nevšimnú. Nulový človek. (19.06.2017)

Antiromantická komedie. Toto slovní spojení mi asi nejvíce přistávalo na mysli při pozorování příběhu ze slovenského Záhorí. Především je tomu tak proto, že jeho nejsilnější stránkou je autenticita, v Hanákově podání až naturalistická – charaktery působí neatraktivně jak svým zevnějškem (který je ve filmu jakožto média obrazového důležitý), tak svým chováním. Až se ani nechce věřit, že hlavní role nebyly obsazeny slovenskými herci, dobrý dojem narušuje akorát nevěrohodná polo-slovenština Ivy Janžurové. __ Fikční svět od postav přes prostředí působí syrově, až by některá slabší povaha mohla znechucením odvracet zrak a říkat, že jeho se to opravdu netýká a že skutečný svět takto nevypadá. Oproti jiným generačním souputníkům není Hanák uměřený a snaží se jít až na dřeň emocí (např. Pištova konzumace nakládaných okurek či časté popíjení vodky – nic, co by se slučovalo s decentní výchovou). __ Punc autenticity film získává i zatajováním některých informací v ději, nerad bych však zacházel do spoilerů. Nicméně snímek působí, jako když nastoupíte do pomyslného rozjetého vlaku, kdy se chvíli rozkoukáváte a nikdo vám nic polopatě nevysvětlí. Což je rozdíl oproti jiným filmům, které když chtějí být autentické, tak se kolikrát o tuto prestižní nálepku připraví tak, že svého diváka směrují někam, kam ani nechce. (Zkrácená a upravená verze textu, psaného roku 2014 pro studijní účely.) 80% (15.08.2020)

Jeden z filmů, u kterých je při hodnocení nutno přihlédnout k době, ve které vznikal. Asi bych šel jinak s hodnocením dolů, v podstatě je to banální historka s legračními hereckými výkony (až na Ivu Janžurovou a také Věru Bílou, jejíž postava mi přišla zdaleka nejzábavnější). Samozřejmě vím, že v rámci tehdejší produkce to byl asi film výjimečný svojí civilností, ale dneska trochu nudí. (04.06.2008)