Režie:
Dušan HanákScénář:
Dušan DušekHudba:
Miroslav KořínekHrají:
Roman Kłosowski, Iva Janžurová, Milan Jelič, Milada Ježková, Václav Babka, Eszter Czakániová, Ľudovít Reiter, Marie Motlová, Juraj Nvota, Eva Vidlařová (více)Obsahy(1)
Trpká odysea tří bytostí, ztracených mezi balíky železniční přepravy. Starý mládenec Pišta pracuje jako přepravce v železničním poštovním vagónu. Hlavně však s pomocí alkoholu přemáhá handicap malé postavy a nehezkého vzhledu. Rád by jakoukoli ženu, ale opravdu se mu líbí jenom uvadající Viera z překládky. Jenže té se líbí Pištův kolega, „světák“ Vinco. Pišta proto nemá nic a nikoho, jen starou senilní matku, která ho někdy nepoznává. Ovšem nezůstane to tak navždy... Slovenský režisér Dušan Hanák je filmovému publiku známý jako citlivý pozorovatel lidských dramat v oblastech, kam se jiní filmaři příliš nevydávají. Připomeňme například strhující dokument o opuštěných starých lidech Obrazy starého sveta (1972), či pohled do romské komunity na Slovensku Ružové sny (1976). Drama Ja milujem, ty miluješ vzniklo v roce 1980, avšak kvůli absurdnímu ideologickému zákazu se do kin dostalo až o devět let později, pět měsíců před pádem komunistického režimu. Jako nešťastně zamilovanou Vieru uvidí diváci českou herečku Ivu Janžurovou v jedné z jejích nejlepších hereckých kreací. Pištu ztvárnil polský herec a divadelní režisér Roman Klosowski, Vinca představuje jugoslávský scenárista a režisér Milan Jelić. Film byl oceněn mj. Stříbrným medvědem za režii a zvláštním uznáním poroty FIPRESCI na 39. MFF v Berlíně 1989. (Česká televize)
(více)Diskuze
ano, toto bol skutocny socializmus... odvratena tvar ceskoslovenskych filmovych tyzdennikov... a po "revolucii" nenastal ziadny obrat, staci sa pozriet na dedinu stredneho ci vychodneho slovenska... podvodnik (rozumej podnikatel) stavia dom a ostatni su bez prace, chlascu... - jednu vodku - kamarat uz nepije? - nie, ja nepijem...
Poezia v stoke. Pri tomto zhliadnuti po rokoch ma az zarazila ta lahkost a prirodzenost, uplne jednoduchi - lidickove - ktorych dialogy by vo vsetkych inych suvislostiach mierili do odpadu, ale tu za nimi vidno ozajstnost - a v tych detailoch to bolo i uzasne zabavne. Ja by som tal i vyssie - Forman.
Možná to bude znít troufale, ale já bych tento film označila jako slovenský (česko-slovenský) neorealismus...Těm, komu vyhovuje realita socialisticky nalakovaná na růžovo a s optimistickým happy endem (např. tvůrci filmu Skalpel,prosím) může připadat film ošklivý. S tím nesouhlasím! Realita nebývá vždycky růžová a film nemusí nutně vždy plnit roli povzbuzovadla typu "vpřed hleďme k zářným zítřkům a šťastné budoucnosti"! ...Tento film považuju za velmi pravdivý, ukazuje život lidiček, které obvykle filmoví tvůrci nepovažují za dostatečně atraktivní objekt filmování - jsem toho názoru, že opak je pravdou. Jsou to takoví pábitelé...