Můj život beze mne

Hm... zbyvaji vam 3 mesice zivota, co se da / musi stihnout? Nahrajete dceram narozeninova prani az do osmnacti, navstivite otce ve vezeni, zacnete si vasnivy romanek, najdete pro manzela a deti novou mamu, udelate konecne neco se svymi vlasy... (a nikomu o tom nereknete) Ann se davno smirila s velmi skromnym zivotem ("Mela jsem dite v sedmnacti s prvnim klukem, ktereho jsem polibila") a s podobnym silnym stylem prijala i rakovinu. Nastesti to neni hysterka, ale pomerne inteligentni a odhodlana divka, ktera nedovoli filmu sklouzavat do klise a nesnesitelne melodramaticnosti podobnych snimku. O to se nakonec reziserka Coixet ani nepokousela a s dokonale prirozenou Sarah Polley natocily realisticky (?) pohled na necekany konec zivota cloveka, ktery si nemuze dovolit vsechno zahodit a odjet na cestu kolem sveta. Vse samozrejme jako vzdy vzejde z uveritelnosti postav, v tomhle smeru snad pro film nebyla stastnejsi volba nez drobounka Polley, zvladajici z Ann vytvorit lidskou bytost uz sklopenim oci a par usmevy. Z obrazovky nesleze v jedinem zaberu a sympatie, ktere si dokaze ziskat jsou v zaveru pro divaka... smrtici. "Nikdy sis nemyslela, ze si budes uzivat dest a zvuk listu, jako lide z knih, ktere jsi nemohla cist" (24.10.2009)

Chvíľu Vám môže trvať, kým pochopíte hlavnú predstaviteľku a jej prístup k "veci". Na prvý pohľad možno nepochopiteľný, na ten druhý maximálne logický. Je fajn, že režisérka nerobí z 23 ročnej postavy človeka so 40 ročnými skúsenosťami a v niektorých veciach sa tak Ann chová ako klasická mladá baba. Ako dievča, ktoré muselo vďaka okolnostiam, ale najmä vďaka vlastnej nevyzretosti predčasne dospieť. Ten najkrutejší následok neuvážených činov je strata schopnosti snívania. Na druhú stranu nikdy neľutovala účasť na poslednom koncerte Nirvany, ktorý sa stal pre jej osobný život kľúčový a práve tieto skúsenosti ju robia silnejšiu, ako jej vrstevníčky. Čiže Môj život bezo mňa je solídny pokus o vykreslenie reality života, krásneho a krutého zároveň. Že k tomu patria aj smrteľné choroby, je každému jasné. Nie každý sa s tým ale vyrovná minimálne tak, ako Ann. (05.05.2014)

Ach to bylo krásný a jak jsem si poplakala, jako dlouho ne. Sarah byla úžasná a vůbec všichni byli báječní. Hudba geniálně podkreslující děj, téma děsivé a přesto tolik ze života...Je to ten druh filmů, na který musíte mít náladu, ale pokud se to sejde, jak má, pokud se správně trefíte, pak jste ztraceni...v tom dobrém slova smyslu. (18.04.2010)

To bylo teda utrpení...film měl skvělou myšlenku, ale katastrofální zpracování (aspoň mě to tak přišlo!)..nesympatičtí herci (hlavní hrdinka a její příšerné děti), strašně nelogické jednání postav (vážně nechápu, jak se někdo může dozvědět, že umírá a zachovat se jako ona! Jí to bylo úplně jedno! žádné slzy, žádné deprese.."no co, tak umírám! To se stává!"..postrádala jsem jakékoliv emoce, které se u umírání dají očekávat)...možná to některým přišlo úžasné, protože film nehrál na city, ale když nemá na city hrát umírání, tak co pak teda? Navíc hrdinčin seznam, co musí do smrti stihnout mi přišel parádně nedořešený..navíc ho ani moc nesplnila..čekala jsem nějaký nespoutaný život se spoustou splněných přání..a ono nic Hl.postava se neustále válela v posteli/s milencem..a chodila do práce. Tomu se říká přepych... Tak šíleně jsem se už dlouho nenudila. Ten námět si přímo žádal o lepší a zajímavější zpracování.Ne jen rádoby smutné pojetí, které je studené jako psí čumák! (05.06.2010)

Mám dneska náladu přesně na tenhle typ filmu. Před chvílí jsem dokoukal Sweet Hereafter, a doporučuju ho všem, kterým "My Life Without Me" přišel pomalý nebo stoický, aby viděli. jak to vypadá "pomalý". Nemůžu sice říct, že bych se s některou z postav plně ztotožnil a pochopil ji, ale to se mi stejně stává málokdy a většinou je to jen iluze. Hlavní hrdinku jsem pochopil tak na 50%. Nebo spíš na 10%? V každém případě to bohatě stačilo na vychutnání tohohle filmu, jehož shlédnutí považuju za největší zážitek s filmem za dlouhý čas. Update: Napodruhé s podpůrným účinkem silé kávy mi tenhle kus způsobil prudkou fyziologickou reakci - dýchavičnost, brnění konečků prstů, mráz po zádech a slaná voda z očí. Radím dobře, radši na to nekoukejte! (05.12.2008)